obrovská nejistota, bezmoc, pocit, že jsme vystaveni i něčí svévoli, spolu s vědomím, že máme na hrbu závazky - děti, hypotéky, apod., dokáže fakt člověka dovést do stavu polovičního šílenství a velkého duševního vyčerpání. Po pravdě řečeno - osobně bych se začala bát hlavně o člověka, který by se ocitl v takovéhle dost nahovnoidní situaci, a už ani nebrblal, neulevoval si, neklel, nestěžoval pole toho, co mu jinak bylo vlastní. To bych se o něj fakt začala bát. Já myslím, že brblání může být i určitým pokusem nenormální situaci trochu normalizovat, tím, že ji pojmenuju, zanadávám si s jinými apod.