Juldo,

tak nějak.

Raduno, já si taky hoooodně dlouho nedovedla představit mít děti, takže trochu chápu, jak to myslíš. Naštěstí můj muž to měl podobně a podobně jsme pak změnili názor. To byla dost velká klika.

A musím předeslat, že teď jsem opravdu moc ráda, že jsme to udělali. Svoje aktivity jsme museli omezit oba, já trochu víc, protože mám takovou profesi, která se dá dělat doma, nevadí mi to, ale ta změna byla obrovská a nevím, co bych dělala, kdyby se mi to zároveň nepřeskládalo taky v hlavě.

Těžko říct, co dělat, protože to přeskládání ti nikdo negarantuje. A je blbý, že rozhodovat se dá jen do určité doby, pak příroda rozhodne za nás.

Osobně bych si asi pokusila představit, že se může stát, že bych na veškerou práci s dítětem spojenou zůstala sama (nemusí to být odchod partnera, stačí jen blbý úraz, nedejbože) a zda bych do toho byla ochotná jít i tak.