Doporučuju přečíst si knížku Noemi Aldort - Vychováváme děti a rosteme s nimi. Noemi je terapeutka a dává jiný pohled na děti a postoj k nim, myslím, že z ní vyšla i R+R.
Základem je pochopit, že reakce dítěte je v pořádku, ve smyslu, že dítě má problém a učí se s ním pracovat. Pochopit, že ten, komu to chování vadí, jsi ty a odpoutat se od toho.
V situacích jak píšeš je dobré projevit účast a potvrdit pocity dítě, zároveň ale neustoupit a taky neignorovat a neodpoutávat pozornost. Popřípadě zabránit tomu, aby si ublížil, ale nezastavovat emoce, nechat je vybouřit. To je jediná cesta, jak se negativních emocí zbavit. Říct něco jako "jsi smutný, že si s tou hračkou nemůžeš hrát" a být s ním, nezlobit se na něj. Děti se tak naučí vypořádat se svými pocity samy, uklidnit se samy, nebýt na nikom závislý, věřit samy sobě.
Zároveň dítě potřebuje cítit podporu, projevenou důvěru, že ono to zvládne, na to stačí tvoje přítomnost a projevení lásky. Ignorace je špatně.

Děti učí nás, ne jen naopak. Zároveň máme zakotvené standardy výchovy od našich rodičů a i když často víme, že nebyly v pořádku, je těžké se z nich vymanit. Učíme se celý život.