No, já jsem svého času taky flirtovala po netu.Byla jsem na mateřské, manžel pracoval daleko, domů jezdil jen na víkendy, navíc jsme za sebou měli jeho nevěru s kolegyní z práce.Doma mimino, nedůvěra a odpor k němu, na všechno sama, já pomalu stárnoucí, neatraktivní se sebevědomím na nule...
Tak jsem si taky takhle s pár chlapama se seznamky začala psát, nakonec zůstal jeden.jak já se těšila, až večer uložím děti!!!Dokázala jsem si s ním psát třeba do tří do rána.A plácala jsem se v tom.
Obdivná, lichotivá slovíčka, stejný pocit nenaplnění a pomalého umírání ve skomírajícím vztahu,stejná potřeba toho chvění motýlích křídel v břiše, Bože, jak já byla blbá, jak já se těšila na každé otevření počítače, občas jsem celé dny vlastně jen čekala na večer.
Když ti ten druhý napíše to, co jsi chtěla napsat, ale neumělas to tak vyjádřit, když první napíše přesně ta slova, která chceš napsat ty!!!Prostě dokonalý souznění, stejné sny a touhy...
Jasně, nemohlo to tak zůstat na věky.A tak se chtěl setkat.A tehdy se ve mě probudil zase konečně ten normální člověk a uvědomila jsem si, že jsme si vlastně oba o sobě vytvořili jen nějakou iluzi, že sice z fotek víme, jak ten druhý vypadá, ale to je všechno.A couvla jsem.Protože jsem si říkala, uvidíme se, a co dál?Možná bude fakt takovej, jakého jsem si ho vysnila a i já mu sednu, tak co, vyspíme se spolu, bud to bude trapas anebo totální průser s nedozírnejma následkama pro jeho i mojí rodinu...Já dokázala couvnout a už nikdy tu mailovou adresu neotevřít, ikdyž mi to bylo tak strašně líto!!!!A už bych to neudělala.On se člověk musí vzpamatovat a uvědomit si, že se fakt zamiloval jen do iluze.Že ten všední život, se smradlavejma ponožkama, prděním pod dekou a připálenou vodou na čaj je úplně o něčem jiném....
U vás je to jiný v tom, že se setkali, tam já fakt vidím jen dvě možnosti - bud slečnu otrávit tím, že budeš víc manžela zaměstnávat rodinou, takže na ní nebude mít čas a probudí se v realitě, nebo tvoje manželství skončí.Chápu vás všechny, i tu holku, já byla skoro dvakrát tak stará jako ona, když jsem se takhle zbláznila, ale sedět na dvou židlích manžel fakt sedět nemůže....Zkus si to promyslet a promluvit si s ním...
Každý z nás by chtěl to chvění v břiše v očekávání věcích příštích, ale všední starosti to v nás utlumují...to je řešení...ale divný, co.Držím ti palce