Nectu diskuzi, jen mne napada par otázek, spis pro tebe: když jsi s nim zacala k psycholožce chodit, co jsi cekala a chtěla, aby nasla? V cem presne tebe nebo syna dg omezuje a bylo by lip bez ni? A ta dg se pocitove za cas utrepe, pusobi to, ze je to hodne cerstve.
A za sebe: par lidi s as znam, malych i velkych. U malych to většinou pomuze rodicum, ze oni nejsou ti spatni, jak se jim okoli snazi naznacit, lip pak pracuji i s ditkem, když si nemysli, ze jim to dela naschval. Okoli, které s dítětem není ve styku porad nebo nemá ten cit, dostane navod a vsem se ulevi. U dospelych je to hodne o tom, ze oni sami nevi, co delaji spatne, proc jim ty vztahy nejdou, tohle jim muze pomoct si uvědomit, ze to, co oni nejak vnimaji, nemusi druzi tak myslet. A opet, okoli spoustu věci bere s nadhledem a ne tak, ze jim to dotycny dela umyslne (mluvim ze zkusenosti). Kdybys potrebovala, napis mi email, tady uz to vic rozebirat nechci.