Já třeba ani nemám potřebu užívat si s jinejma, myslim jako teď to blbý kafe, procházku s kamarádem nebo i tancovat s jinejma. Nevim asi jsem fakt divná. U nás doma s rodičema to vypadalo tak,že jeden bez druhýho se nehli, občas zašli na večeři sami nebo s dalším párem, ale neviděla jsem je, že by každej sám šel třeba pařit do hospody. Taky jsme bydleli přímo v sídle jednoho podniku a z okna mýho pokoje jsem už od mala mohla sledovat pracovní dýchánky.. To byl pokuk! A cítím, že odtud dost pramení můj nesouhlas s dnešní dobou a nedůvěrou v lidi. Každej se akorát ožral, kdo olezl nejvíc kolegů, byl in a nejlepší. Nikomu nezáleželo na tom, jestli ten dotyčnej někoho náhodou doma nemá. A myslím, že v takovým duchu je většina kamarádských sešlostí, ať už firemních nebo pařících soukromých. Prostě jsem divná. No.