Logo, kamarádky, co se rozvedly z mého okolí je většina bez stálého partnera. A to i mladší. Přesně jak popisuješ, někoho si našly, ale po čase se ukázalo, že to není to pravé ořechové. Samozřejmě jsou i takove, kterým to zatím vychází, ale je jich míň. Z vlastní zkušenosti vím, že odcizení je hodně špatné, ale dá se z toho dostat zpět na spokojenou kolej. Pokud tě manžel nebije, nemá milenku nebo tak néco zásadního, je lepší to zkusit znovu oživit. Vždyť kdysi jste si přeci rozuměli. Musej ale chtít oba, když se snaží jen jeden, je to k nićemu. K tomu, aby si to opravdu uvédomil a CHTĚL s tím něco dělat, bych doporučila Manželskou poradnu. Zní to otřepaně, ale je to ten první krok z mnoha náročných, které vedou zpět ke spokojenému žití. Ale i přes to, jak je to těžké, to je lehčí, než hledat nového člověka, který by k tobě a dětem pasoval. My jsme se odcizili po 15ti letech soužití a slepit to zpátky s "tím najednou jakoby cizím protivným člověkem" bylo náročný, ale stálo to za to. Dneska máme společný koníčky, povídáme si, zajímáme se jeden o druhého, řešíme společné véci, jezdíme na výlety, a zas je to dobré.