já jsem se rozešla s dobře situovaným mužem, protože se nehodlal smířit s tím, že já jsem rovnocenný partner. Že bych se jednou měla podílet na jeho výdělku. Nešlo o to, že jsem zlatokopecky chtěla urvat, co se dá. Radši žiju v nuzotě s chlapem, který si mě váží a dá mi, co si může dovolit a já stejně tak jemu. Představa, že kvůli pohodlí budu za onuci je u mě nepředstavitelná. Nedovedu si představit, že bych měla o něco prosit. Prostě, když na to prachy jsou, normálně se domluvíme, když nejsou, ani své tužby nevytahuju. Toto je v naší rodině už několik generací považováno za partnerství. Mám štěstí, že ač si to chlapi z naší rodiny neuvědomují a hádali by se do krve, že to tak není, jsou proemancipační. Ženské u nás nežebrají ani nemávají zbraněmi. sex je z lásky a ne kvůli kabelce. Dobrá večeře, abychom si vespolek pošmákli. Dovolená, aby si ji užili všichni.
V takovém vztahu bych žít asi neuměla. A řeči o morálním nároku mám na háku. Pokud je to partner, nemůže mě odstrkovat za své děti. Nemusí mě stavět před ně, ale za drobky bych vděčná nebyla, ani kdyby byly diamantové. A zdůrazňuji, že nejde o moji záchtivost, opravdu radši žiju na pokraji bídy v rovnocenném svazku než diamantové zbytky.