Samozřejmě si uvědomuji, že mít doma vysokoškoláka v šedesáti není výhra, ale na druhou stranu si říkám, že život člověka se prodlužuje, naše babičky byly v šedesáti "babičky" již nekolik let v důchodu, naše maminky jsou v šedesáti ještě čupr aktviní ženské a my na tom budeme ještě líp. Aspoň tak to cítím já. Vždycky si vzpomenu na film pro pamětníky Eva tropí hlouposti, kde tetička Pa slavila šedesátiny a vypadala jako dnešní osmdesátileté babičky. Lidé jsou dnes mnohem déle aktivnější. Samozřejmě to tak nemá každý. Jsou lidé, kteří by už ve třiceti mohli do důchodu, ale jsou lidé, co jsou po sedmdesátce stále velice aktivní. Takže zobecňovat se to takto nedá.
Někdo chce od života vlastní klid, někdo chce trávit co nejvíc času s rodinou. Prostě každý to máme nastaveno jinak. Nic není horší nebo lepší, prostě každý to má jinak, každému to vyhovuje jinak.

Co se týče času stráveného s dětmi x domácí práce, tak v dnešní době je to o moc lepší než v čase našich maminek. Nádobí umyje myčka. Prádlo se vypere skoro samo - oproti dřívějšímu namáčení, máchání, praní, máchání, ždímání... prostě dnes máme pohodu. Když žehlím, hraju s dětmi buď nějaké slovní hry, nebo i stolní, jen za mě hází kostkou. Myslím, že netrpí nedostatkem mé pozornosti. Čteme si knížky, hrajeme na kytaru a zpíváme. Většinou se vše podřizuje starším a ti mladší dělají s námi vše, co zládají, nebo jim někdo pomůže. Je to všecho o organizaci.