reaguju na:
"Amarelo, takhle to přesně cítím já. Mě to již nepřipadá jako touha po dítěti jako takovém, ale, že si doma zavřená ve svém světě a je tě tam dobře a hlavně, aby to neskončilo a nemusela si vyjít ven. Omlouvám se, ale takhle to vidím."
Třeba u mě je to přesně naopak. To třetí dítě bych chtěla i přesto, že miminka se mnou nic nedělají a že jsem nerada byla na mateřské. Práci mám, jsem spokojená, k tomu dobře rozjetý vedlejšák. Pro mě by byla ta mateřská risk a oběť. Přesto bych dalšího člena rodiny chtěla. A jak z toho ven?