Zhruba od skolnich let jsem mela hodne krusne detstvi, mozna to bylo driv, jen si to asi nepamatuju. Dost se to na me podepsalo.
Bohuzel jsem se nenaucila vychovavat deti jinak, nez hodne prisne, ale netlucu je, natoz jen ze vzteku.
Je mi to lito, ze jsem na ne tolik prisna. Navic je vychovavam sama, tatinek ma jine zajmy.
K mamce jsem si pozdeji cestu nasla, tatovi se to vratilo - padnou rukou ho vychovava jeho nova zena.
Co na tom asi bylo nejhorsi? Ta zkusenost, ze tohle je prece doma normalni. Nechtela jsem, ale aby tohke zazily moje deti, a to je to, co me presvedcilo, ze mam od nasilnickeho manzela odejit.