zajimalo by mne, jestli to touzeni nekdy prestane samo od sebe, kdyz je zena sama hodne let

jj. 7mi, mě to vážně přešlo, normálně jsem byla ze vztahuů tak otrávená, že už jsem vážně neměla náladu se s někým seznamovat. Bylo to pravda tím, že jsem ze vztahů nic moc neměla ( obecně) až na víc starostí a práce a míň peněz ( což mi vždycky přišlo nepochopitelné). Když jsem byla sama, měla jsem klid, méně starostí a více peněz. A protože nejsem až tak moc kontaktní člověk, tak mi nechybělo ani TO.

Teď, když mám partnera, který mi stojí ZA TO, tak vidím, že pokud je to tak, že vztah víc dává než bere, je to lepší než být sama ( i když já jsem se sama měla ok). Ale ve chvíli, kdy bych začala cítit, že na to jakkoliv doplácím, jdu. V tomhle je pak asi výhoda pozdějších vztahů, že člověk nemá společné děti a ani majetek. Lidi jsou spolu protě proto, že spolu být chtějí a ne musí. Což je třeba právě případ 7mi, která má společné dítě .... a přestože vztah nevyhovuje, tak se jen tak nesebere a nejde, protože to poškodí společné dítě