Janax, kamarádce bych to přečíst dala. Myslím že tady padlo hodně praktických a konkrétních rad, i od maminek které s dítětem s touto dg. mají zkušenosti. Jasně některé příspěvky je prostě potřeba si k srdci nebrat, ale to už holt tak u veřejné diskuze je.

Ono připustit si že problém existuje je prostě nutné a bez toho řešení asi nepůjde. Chránit kamarádku před tím že by si to moc brala, asi jí tím moc neprospěješ, navíc vzhledem k projevům syna nejspíš brzy bude podobným a možná i horším "komentářům" tváří v tvář. Jen těžko čekat že ostatní rodiče nebudou volat po řešení, agresivitu vůči vlastnímu dítěti bude každý chtít řešit, diagnóza nediagnoza. A čím větší bude tlak ze strany okolí, tím větší tendenci bude matka mít "bránit" a tudíž možná i omlouvat dítě, a začne se pohybovat v začarovaném kruhu.

Myslím že by kamarádka měla začít urychleně jednat, nečekat na to až se situace nějak vyhrotí, k čemuž to může spět. Návštěva odborníka může pomoci v tom, že někdo třetí zkusit dát objektivní náhled a dát tipy na řešení.
Medikace někdy pomáhá, ale to musí posoudit odborník, zda je to ten to případ.
Navíc dítě je ještě malé, dá se s tím určitě pracovat - jednak rozpoznat a zkusit eliminovat "spouštěče", a za druhé naučit dítě reagovat na stresovou situaci vhodnějším způsobem.
Čím déle budou rodiče odkládat řešení, tím více se dítě zafixuje v tomto vzorci chování.

Ale souhlasím že potřeba spolupráce učitelky a školy, bohužel tedy 30 dětí ve třídě to asi dost výrazně ztěžuje. Možná je i obecně problém v tom velkém kolektivu. Nevím jaké měla možnosti, ale asi to nebyla nejvhodnější volba školy.

Možná prostě kamarádka pořebuje tu "virtuální" ránu mezi oči, aby začala jednat. Popsaná agresivita dítěte je prostě přes čáru, dg. to možná vysvětluje ale neomlouvá, je nutno s tím něco dělat. A domluvou ani tresty to asi fakt nevyřeší.