Aleno,

není, vždy prý bylo v populaci určité procento jedinců, kteří měli posunuté vylučování "probouzecího" hormonu (tuším, že melatonin). Běžný posun je o 1 - 2 hodiny, normál je 6. hodina ranní. To vstávání v 5 a dříve a pracovní doba od 6:00 je proti přírodě.

Já jsem extra výjimka, co má ten fázový posun vylučování probouzecího hormonu o 8 hodin a nenadělám s tím vůbec nic. Mám to vrozené, rodiče vykládali, jak šli třeba večer do divadla a já je už jako roční o půlnoci vítala zcela čilá. Nebo jako školní dítě jsem ještě ve tři v noci byla vzhůru a nemohla usnout, běhala jsem po obýváku, abych se unavila. Později z toho byla porucha spánku, protože jsem nedokázala v posteli usnout ani při sebevětší únavě, usínala jsem na všech jiných místech, ale v posteli ne. To proto, že jsem byla nucena chodit spát jako všechny děti v osm hodin a do těch tří jsem se převalovala a hrála si a dělala vše možné, jen ne spala. Postel přestala být místo pro spaní a to je špatně.

Až na VŠ jsem zjistila, v čem je problém, přizpůsobila tomu fungování a naučila jsem se zase normálně spát. Ovšem v dobu zcela neobvyklou, na což si mé okolí muselo zvyknout.

Nyní funguju podobně, jako ti, co dělají pořád noční. Přes týden spím 3 - 4 hodiny denně, protože ani při sebevětší únavě neusnu před druhou v noci a vstávám nejpozději v šest, abych byla do sedmi v práci. O víkendu pak okamžitě upadám do svého režimu, když to jen trochu jde, nepoužívám budík a vstávám podle biorytmu, tedy mezi 14. a 15. hodinou. Spát chodím ze soboty na neděli až v neděli mezi 6. a 8. ráno. O prázdninách funguju ve svém režimu celou dobu kromě dovolených, tam se přizpůsobuju programu. Ale protože ani jedna z holek není skřivan, tak to se vstáváním stejně moc nepřeháníme.