To ti může být úplně u paty, jak připadá komu tvoje děkování nebo modlení. Správně je to tak, když řekneš, co máš na srdci. Můžeš použít nějakou zavedenou formulaci nebo svojí vlastní, adresátovi to s největší pravděpodobností je jedno a kromě toho se dá modlit i úplně beze slov, jde to třeba i jen dýcháním
.
A ještě k tomu s tím "co by tomu řekl manžel": když jsem začala žít se svým mužem, tak jsem měla "náboženské zvyky" už zavedené a taky jsem měla pnutí z toho, abychom se nemuseli nějak dohadovat atd. Čili jsem mu to řekla přímo na začátku zvažování společné domácnosti, jestli mu to va? A on řekl, že naopak, že je spíš rád, že to tak už dlouho chtěl, jen mu to bylo blbé, tak mu dost vyhovuje, když to někdo zorganizoval za něj
.