Obdivuji tvůj nadhled, já ho neměla a jaksi mi schází pořád, reakci manželovy rodiny nemám zpracovanou doteď a to už je to 4 roky zpátky. Při čtvrtém dítěti nám říkali (i dlouho po narození holčičky), že jsme blázni, ale vnučku přijali a mají ji moc rádi, ale stále měli nějaké připomínky. Při pátém, navíc vícečetném těhotenství (
) mi ale regulérně vynadali, jestli mi není blbý nechat se pořád živit a že jsem příživnice ... Celé těhotenství se ke mně chovali příšerně, když jsem dlouho ležela na rizikovém, tak se ani manžela nezeptali, jestli nepotřebuje pomoct s péčí o starší děti. Opravdu se mě to dotklo, nedokážu jim to zapomenout, takže dvojčátka vídají velmi málo, k nim nejezdíme vůbec, a oni u nás nejsou vítáni, ale strpím je na krátké návštěvy. Od tchýně padl nějaký náznak omluvy, ale tchán se tváří, jako že se nic nestalo a se švagrovou jsem doslova na ostří nože.
Moji rodiče zareagovali úžasně, moc se na dvojčátka těšili, bohužel maminka se jich nedočkala ...
Nicméně zakladatelce gratuluji
a přeji, ať to rodina brzo pojme tím správným směrem