Jano,

právě o tom taky přemýšlím.

Co by se stalo, kdybys neměla speciální dítě a tudíž si některý věci vůbec neuvědomila, případně kdyby na Tvým místě byl někdo jinej, kdo by nad tím vůbec nepřemýšlel a do konce života to vnímal jako křivdu, přičemž ta máma ze svýho pohledu dělala divy udatenství (a zase ona by to mohla vnímat jako křivdu od svýho dítěte)?

Čím dál víc si myslím, že "nesuďte, abyste nebyli souzeni" má do sebe mnohem víc, než se na první pohled zdá.