A nikdo se moc netvari, ze by to melo byt snadny. Od vcerejska jsem na jip na sledovani kvuli krvaceni z jicnovych varixu, to bylo v noci, uz neni. Kapacky kapou, prislusne pristroje delaji "pink" a ja mam v hlave atomovku po vybuchu. Souvislosti jsou jasny, na autoimunitni onemocneni se lecim uz dlouho, posledni dobou to bylo vicemene stabilni a pred 6 mesici jsem porodila uzasnou nadhernou a zdravou holcicku, ktera je ted se svym skvelym ootcem a dvema sourozenci doma, napul odstavena od kojeni. Vyhlidky jsou. Zahrnuji mj transplantaci jater, jiak pry mam pocitat tak rok. Divny. Nejdivnejsi. Nevim co s tim. Posloucham doktory a verim jejich priznive prognoze v pripade transplantace. Budu rada, kdyz mi napisete vsechny pribehy s dobrym koncem, o kterych jste kdy jen zaslechli, zda se ze fakt potrebuju podporu. Predem dik!