Girili, vnímám u některých rodin taková výrazná rodová "prokletí"...píšu uvozovky, myslím to v nadsázce - u mnoha lidí v určité rodině je to jen způsob chování, myšlení, života.
U některých rodin se na to stačí zaměřit a ta rodová linka ("špatná", či "dobrá") je tam vidět poměrně zřetelně.
Bylo by ale děsivé, kdyby to "špatné" nešlo změnit...kdyby člověk jen čekal, až...
Podle mých pozorování - pkud se v rodu najde aspoň jeden člověk, který v tomto "osudu" už nechce pokračovat, pochopí smysl toho všeho...začne se chovat tak nějak uvědoměle k životu a k sobě a k druhým lidem...prostě žít uvědoměleji, nejen mechanicky nějaký "osud"...zmizí to - ta linka, to "prokletí"...i pro budoucnost
a jeh děti a jejich děti...
Ne, nebála bych o se o syna...spíš přemýšlela o životě, o kontinuitě...a možná - možná bych vnímala, že možná ona babička dokázala toto "prokletí" zlomit...právě svou silou a tím, že nezahořkla atd...je to obdivuhodné...a možná i hodné nějakého "poděkování",jak to zvládla...