Kudlo, já jsem měla problémy už když byli doma. nic netušili. Prostě jsem měla pocit, že to vyřeším sama. Měla jsem pech na blbou třídní a mám pech na to, že se neumím správně tvářit. Vidím to na devítileté dceři, která to má po mně. Myslím, že máme nějakou dys poruchu, která se netýká učení, ale mimiky. Už jsem to tu kdysi řešila. Vyžrala jsem průsery půlky třídy. Do něčeho jsem byla sice namočená, ale odskákala jsem to jen já a i to, do čeho jsem zamíchaná nebyla. Naši o většině problémů neměli tušení. K jedinému pozitivnímu řešení došlo, když jsem byla nahnána do ředitelny, ředitel měl na takové věci čuch a cit a situaci tenkrát uklidnil. Proč jsem za ním nešla sama, když se to zas začalo vymykat, sama nechápu. Ředitel byl jeden ze 3 nejbáječnějších pedagogů, co jsem v životě potkala. Prostě to byla součást mé puberty.