Konzervo, to je možný úhel pohledu (nedostatek služeb)

Ale já jsme měla na mysli takového normálního zdravého člověka kolem 40 let, který neřeší ani nástup do školy, ani nutnost někam umístit dědečka. A takový ten, co je nejvíc v pohodě a myslí si, že je nesmrtelný, navíc občas myšlenkou zabrousí na to umírání.

A tam mi, bez jakékoliv předpojatosti, ty organizace s duchovní podporou přijdou široce akceptovatelné.

Nebo je tu snad někdo, kdo se těší, jak bude umírat na interně B4, 7. patro, pavilon F?
To chceme lidskost, empatii, naději.

U dětí chceme takzvanou svobodu(naši) a výkon.