Analfabeto, v minulosti jsem na Rodině od tebe už víckrát četla podobné příspěvky, většinou už delší dobu po tom, co jsi je napsala, tak jsem nereagovala, ale dnes mě to nějak dostalo - možná proto, že jsem v poslední době dost přemýšlela nad tím, jak povzbudit jednu svou žačku, Romku, jedničkářku, aby v příštích letech na učení nerezignovala. Taky proto, že moje pěstounská dcera, Romka, složila závěrečné zkoušky na učilišti, bude si hledat práci, a já mám o ni strach - aby ji neodradily předsudky, se kterými se už v životě mockrát setkala, a nepochybuji o tom, že se s nimi bude setkávat i nadále, jen už nás nebude mít pokaždé nablízku.

Když vezmu tvůj příspěvek po odstavcích -
"ale Romové se do ghett separovali sami. Dostali byty - zdemolovali je. Bílý by další byt nedostal, Romové ano. Proto si nemůžou pronajmout byt od soukromníka, protože soudný soukromník nemá na neustálé opravy zdemolovaného bytu. Vlastní byty si nepostaví, jen čekají, co jim kde spadne do klína a do huby." - k pochopení tohoto je potřeba znát něco z historie Romů po 2. světové válce. Vezmu to hodně stručně (tím nutně i zjednodušeně, za což se omlouvám). Z původních "českých a moravských" Romů přežil zlomek. Z pohraničí museli odejít Němci, do továren byla potřeba pracovní síla. Do romských osad na Slovensku jezdili náboráři a lákali "cikány" na výhodné pracovní podmínky. Rozpadly se rodinné vazby, do činžáků a později paneláků byli přestěhováni lidé, kteří předtím nikdy neviděli splachovací záchod. Nicméně se postupně v bytech žít naučili, a mohu ti říct, že tak vypulírovaný byt, jaký má většina Romů, já nikdy nemám a mít nebudu. Pravda je, že okolí svého bydliště nevnímají jako svůj prostor a neudržují (většinou, i když také znám Romky, které každý den vytírají chodbu v paneláku a venku sbírají každý papírek). Nepopírám, že existují rodiny, které opravdu byty vybydlí a zdemolují, často to jsou lidé, kteří mají problémy s alkoholem a drogami. Bohužel, to že si nemohou pronajmout byt od soukromníka, je spíš důsledkem předsudků. Já jsem byt romské rodině pronajímala, a neměla jsem s nimi žádný problém.

"Stěžují si, že jsou ve škole dyškrymynovaní, ale kolik je jich s maturitou, o vyšším vzdělání nemluvě. Je to vidět ve škole, o vzdělání nemají zájem. Kdysi jsem s nimi pracovala, ale fakt si nedělám iluze. Cokoli je dobré pro to, aby káply prachy bez práce, počínaje dyškrymynací a konče takovými právy, nad kterými se ti protočí panenky."
- Vzdělání u většiny Romů opravdu nebylo vnímáno jako důležitá hodnota, důležitější bylo co nejdřív vydělávat peníze, převážně nekvalifikovanou manuální prací, která ale byla relativně dobře placená. V devadesátých letech jako první o práci přicházeli.

"ještě za socialismu se pro ně pořádaly bezplatné letní tábory, jako že pro "chudé". Jenže chudí byli i mezi bílými, ale ti byli odstrčení, protože byli bílí." - tohle je vcelku detail, ale já jsem na tyhle tábory, pořádané tehdejšími národními výbory, jezdila jako vedoucí, a právě tam jsem si romské děti zamilovala Není ale pravda, že "bílé" děti ze sociálně slabých rodin na ně nemohly, bývaly tam také.

"A nepřála bych ti vidět ten rasismus cikánů směrem k bílým, kam se na ně bílí hrabali!" - ano, tohle je pravda, ale moje zkušenost je, že stačí dát Romům najevo, že je člověk neodsuzuje a zajímá se o ně, a je po nepřátelství. Pochopitelně, partě zfetovaných mladíků večer v parku se také raději vyhnu, to ale bez ohledu na barvu jejich kůže.