Analfabeto, ještě k tomu bydlení ve vyloučených lokalitách - napíšu jen svoji zkušenost, jinde to může být jinak. Ale znám docela dobře Chánov - v řadě diskuzí a často i ve sdělovacích prostředcích synonymum pro patologie všeho druhu. Poprvé jsem tam s naší pěstounskou dcerou přijela asi před deseti lety. Viděla jsem ještě kostry paneláků - jen beton s vymlácenými okny, prázdné byty plné odpadků. Přesto už tehdy byly všechny byty, které jsme navštívili, vevnitř vzorně čisté a upravené, vybavené typicky prosklenými skříňkami s porcelánem, na stěnách obrázky, dominantou obýváku velkoplošný televizor (koupený často na půjčku a v provozu jen tehdy, když neměli vypnutou elektřinu kvůli dluhům - neidealizuji si obyvatele této čtvrti
), ale ve všech domácnostech jsme byli vřele přijati a bohatě pohoštěni. Při každé další návštěvě bylo znát, že se pracuje na zlepšení tamního prostředí, a místní si pochvalovali, že mají možnost získat aspoň na čas práci u firem, které domy rekonstruovaly. Druhé romské gheto, které osobně znám, je v jednom menším městě, zvenku to vypadá jako zanedbaný činžák, před ním udusaný trávník, spousta dětí, a ne zrovna upravené prostředí, uvnitř opět perfektně uklizené domácnosti (a to jsme tam tenkrát "prolezli" několik domácností, kde nemohli tušit, že budou mít návštěvu
).
A ještě k tomu vzdělání - víckrát jsem se ptala romských žen, se kterými jsem se lépe poznala, proč se po základní škole něčím nevyučily - nejčastější odpověď byla, že se o ně rodiče báli a už je nechtěli do žádné školy pouštět. Takže zůstaly doma, učily se vařit a uklízely