U nás to bylo trochu naopak, mám pocit, že syn byl vždycky svůj a introvert, s postupující pubertou a nástupem na SŠ se mi zdá, že o více kamarádů začíná stát.

Od první třídy dělá méně obvyklý sport, oba s manželem máme ošklivé vzpomínky na naše školní sportovní neúspěchy a chtěli jsme, aby naše děti zažívaly úspěch. U syna se nám to snad podařilo, v týmu ho berou, i když kluci spolu řádí a on v rohu se sluchátky na uších čte.

Souhlasím s holkama, že je fajn nasměrovat dítě k nějakému koníčku a vytrvat u něj. Nemusí to být sport, kamarádky syn dělá larp, skauting je skvělej protože děti vedou ke kamarádství a taky k respektování odlišností.

Taky s růstem je to lepší řešit hned, když půjde všechno dobře, řeknou vám, že ok a pro něj to bude snad úleva. A když ne, začne se léčit. Rozumím mu, já měřím 172cm, muž jen o jeden dva cm víc a byli jsme hodně napnutí, jestli ho syn přeroste.