Babi,
to asi ne. Ostatně, taky jsem se v dětství topila.
Jenže tady hraje roli ještě jeden faktor, a to je, jaký k tomu topení má kdo přístup, když to dopadne dobře (tzn. dítě se neutopí). Já si třeba pamatuju, že to není vůbec příjemný pocit, ale nemělo to vůbec žádný vliv na můj vztah k vodě/koupání/plavání. Vše dramatizující babička u toho nebyla a děda, který u toho byl zastával životní filozofii, že důležité je to, co se stalo a ne to, co se mohlo stát. Což jsem buď zdědila nebo přijala za své. Pravda ale je, že jsem až mnohem později zjistila, že to tak zdaleka nemá každý, takže jsem třeba vyprávěla historku, která mi přišla hrozně vtipná a lidi to nechápali právě proto, že sice všechno dobře dopadlo, ale NEMUSELO. A je to tedy problém i tady na Rodině, kde je to ještě umocněné tím, že jsou vidět jen písmena a emotikony, které ovšem nenahradí ani tón hlasu, ani výraz obličeje.