Můžu přispět poznámkou, jak jsem se dostala na brigády během gymplu já - posílala nás tam škola na žádost blízké pekárny, když jim chyběli lidi ve výrobě Což mělo tedy tu zásadní výhodu, že jsme byli uvolněni z výuky, abychom pomohli pracujícímu lidu zajistit chleba pro nás pro všechny
Když jsem pak zjistila, že za noční dostanu stovku na ruku (a to byly tehdy docela prachy!), chodila jsem tam i zcela o své vůli i po maturitě (dřív to nešlo, 18 mi bylo až po ní). Akorát pak člověk teda neměl nějakou dobu chuť na rohlík, když viděl, co se nachází v kádi s těstem...

Krásný roky to byly. A teď jsou z pracovního hlediska taky, klidně takový profesní život popřeju i svým dětem. Možná je i v tom dost zásadně jiný pohled (od Monty a libika) - já jsem sice nejdřív nemohla studovat (na VŠ), co jsem chtěla, ale ve výsledku je to možná dobře, protože jsem si později obešla těch škol více a profesí taky, což mi vyhovuje. Ta pestrost.