Ruth,
tak vidíš, je to dokonce "úředně potvrzeno", čili nic překvapivého.
Navíc to klidně může přijít i o pár let dřív, můj manžel si tu "depresi z otroctví" plně uvědomil už ve čtyřiceti. Prostě narazíš na svůj strop a půjde to už jenom dolů, přičemž výkon musíš podávat ještě minimálně 20 - 25 let.
Mně to před covidem jakž takž kompenzovaly koníčky, covid mi jich většinu vzal, takže taky nejsem úplně v radostným rozpoložení z toho, že musím pracovat o dost víc než předtím (na můj obor dopadne každá krize mezi prvními) a ještě za to nemám ani zdaleka tolik kompenzací jako dřív. Kdybych v tuhle chvíli měla ještě zodpovědnost za čtyři nezletilý děti, umím si představit, že bych byla zpruzená jak batole v týden neměněných plenách a můj melancholicky laděný muž ještě asi tak 4x tolik.