Jo, Hroudo, v tom jeste detskem detstvi. Navic jsem tam od tech tak peti mela uzasnou o pet let starsi kamaradku. Jak byla o tolik starsi, vymyslela hry, co bych nikdy sama nedokazala, velky boje s klukama z Persinky, bunkr ve svestkove aleji, pevnosti ve stohu Sis ja jsem dneska tak nostalgicka Uzavrely jsme pokrevni bratrstvi a vse ztvrzovaly prisahou na zkrizene dyky. Ty byly ze dreva, jeji tata nam udelal stejne a byla to ma nejcenejsi vec Si pamatuju, jak jsme po velke valce s Persinkou lezely na stohu, koukaly na hvezdy a zpivaly “my jsme kamaradi, my se nerozdelime”. Aa pak mi teta rikala, no Janicka vyroste a to vas rozdeli. A mela pravdu