Valkýro, to je pravda, ale já nějak akutně pomazlit nepotřebuju nikdy. Jsem na to asi moc studenej čumák.
A vždycky se na ni strašně těším, skoro víc než na dceru. Jednou týdně si s dcerou voláme a nechám si podrobně líčit co pejsek, co dělá, jak žere, jak se venčí, kde byli, jestli je veselá, smutná atd. Mám ji fakt jak náhradní vnouče. A ještě je bonus, že nikdy nerve, nevzteka se, nebrečí a nedělá nic z toho, co mi vadí u dětí. Pro mě lepší jak vnouče.