Jo, je to věc přístupu. Ale nevidím nic tak zvláštního na tom, že člověk studuje to, co ho zajímá, pro ty vědomosti a dovednosti, co tím studiem získá. Tedy ta vkládaná energie se vrací průběžně. To není, že člověk dva roky něco studuje, nic neumí, a teprve když mu autorita vydá na to studium certifikát, tak ho osvítí, a najednou umí
Z jiného ranku - když trénuju na maraton, tak i když mi ho nakonec zruší (protože polomy, nebo tak něco), tak natrénováno mám = jsem schopná ho odběhnout, a všechna ta sebekázeň získávaná a osvědčovaná při ranním vstávání na běhání mi jako morálněvolní vlastnost zůstane.