Přidat odpověď
Musíte mu to říct - věcně, ne hádky, ne apel na to, že to snad vidí sám. Evidentně nevidí, protože zatím nic jiného nezažil. Když někdy něco podobného zkusí náš sedmnáctiletý, tak mu prostě povyprávím, že ho sice rádi maximálně podporujeme, ale jak vidí u nás, taky se musíme otáčet /pracujeme z domu, takže to fakt vidí, není to jen virtuální/ a jemu to docvakne. Neprosím, oznamuju, v krátkosti vysvětlím, proč je nutné to či ono udělat a proč to či ono není dobrý nápad. Fakt to stačí jen takhle bez boje, oni nejsou hloupí, jen nemají tu zkušenost. Ten náš funguje skvěle, učí se dobře, veškerý volný čas věnuje svému bohulibému rozvoji, má nás rád a dobrovolně s námi tráví hodně času, přesto někdy vypustí z pusy něco, nad čím by rozum zůstal stát. Tak mu to prostě vysvětlím, že tohle fakt ne, on to uzná a jedem dál.
Pro příklad, když by přišel v bílém oblečení pomáhat, ušetřím si přednášku, že to snad nemyslí vážně, ale poprosím ho, ať se jde převlíct, že bílé oblečení si umaže, prát to budu muset já, spotřebuje to vodu, elektřinu a prášek, což považuju za zbytečné, takže děkuji za ušetření práce.
Předchozí