Cimbur. z těch tří tvých příspěvků vnímám, že to spěchá, že se budeš rozhodovat ty, ale tvé rozhodnutí ovlivní život někoho jiného a také, že to má pro tebe určitý přesah nad běžnými problémy. Proto uvažuješ nad duchovním. To, že tvé rozhodnutí ovlivní někoho jiného vnímám jako nejtěžší. Pokud řešíme jen sebe, je to jiné,

Já bych v tomto případě postupovala následovně. Mluvila bych o tom s někým, mně blízkým, s kým máme podobné morální zásady a u koho bych věděla, že bude pozorně naslouchat, nebude mít rychlé soudy, bude se třeba i ptát k věci, pomůže mi uvažovat nahlas.. U takových rozhovorů, nejčastěji s manželem, dětmi, nebo kamarádkou si sama ujasním, co asi chci udělat, jak se rozhodnu. Souběžně s tím, bych si četla různé články, knihy, texty, které s tím souvisí. Já, jako věřící, mám ale i ty další nástroje.