Přidat odpověď
Jsou dva díly Akt x, které mi utkvěly.
V jednom se na Zemi objeví mimozemšťan. Oni ho hledají a tuší, že tam někde musí být (nějaký suterén nebo tak), ale odejdou s nepořízenou. Po jejich odchodu kamera zabere strop, kde se onen tvor drží zapřený, tudíž si ho nevšimli. Název nebo řadu neznám. Dost dlouho jsem v podobných prostorách koukala na strop :-D.
A druhý je Home, sweet home, nebo tak nějak, o incestu a nálezu mrtvých novorozeňat, kdy postižení sourozenci mají doma pod postelí svou matku. Jak vyjede zpod postele na jakémsi lehátku (a dům tudíž nebyl prázdný a sourozenci se dozví, že u nich někdo špehoval), no to si pamatuji také dodnes.
Taktéž z mládí pak Šestý smysl - šli jsme na něj do kina ve vedlejší vsi. Cestou domů (3 km úplnou tmou) jsme byli po... až za ušima, za každým stromem u silnice byl přízrak :-D.
To jsou díla, u kterých jsem se kdysi bála, ale už jsem je od té doby buď vůbec nebo hodně dlouho neviděla. V současnosti mám u sledování filmů spíš nepříjemný pocit, když se k něčemu schyluje, a u dost filmů mi to zážitek dokáže až natolik "zkazit", že nechci koukat dál - vadí mi to (fyzické) násilí, ke kterému děj směřuje.
Předchozí