Rose, děkuji za milá slova. Děti už jsou velké. Proto cítím, že mě tlačí čas. Přála bych si, abychom ještě spolu měli možnost zažít, jaké to je, být v klidu, pohodě a rodina. Aby děti neměly pokřivený pohled na soužití a život v rodině. Ukázat jim, že je to legrace, o vzájemné podpoře, aby vnímaly všechno to, o co nás tam připravili a hlavně to, jaké se jim nyní nabízí možnosti.
Dětem je 12,16,17,19,24. Ještě studují. Jejich obory jinde nejsou. Jedna dcera se teď dostala na univerzitu, druhá studuje dvě SŠ zároveň, syn je na učilišti, kde ale jeho obor není běžný a bude se připravovat na nástavbu. Nejmladší je v 6. třídě. Nejstarší pro změnu prochází vlastní existenční krizí. To jsem pochopila, proč se říká: Malé děti malé problémy, velké děti velké problémy. Sehnat ale nemovitost v přilehlém kraji, se ukázalo jako problém.
Než děti opustí společný domov, ještě bych jim toho chtěla tolik ukázat a dát do života. Nechci dovolit, aby nás ex příbuzní připravili i o tuhle možnost. Nechci je nechat vyhrát. Nechci připustit, aby dál měli nad námi jakoukoliv moc. Nepřežila jsem to všechno proto, abych se musela vzdát našich životů a našich snů. Proto mi na tom tolik záleží. A protože jsou děti už velké, vnímám, jak mě tlačí čas.