TaJ, spoustu věcí jsem dala na charitu. Charitě se věnuji už skoro 30 let. Co je problém, a vím to, ale nevzdám se toho, tak jsem vybudovala vlastní knihovnu. Mám cca 7 000 knih. Jsou to většinou knihy naučné, které se budou dál dědit z generace na generaci. Nemáme předky od kterých bychom se učili. Cokoliv potřebujeme, tak najdeme v knihách a často je používáme.
Další věci tam jsou pro naší soběstačnost a stálo mě neskutečné úsilí, dát je dohromady a sehnat je. Proto se jich vzdát nechceme. Je tam mnoho nástrojů pro hospodářství, ale třeba i do kuchyně, kdy máme bohužel různé diety a toto nám usnadňuje život- vločkovač, mlýnek na obilí, oplatkovač (protože prostě nikdo neprodával oplatky bez mléka a lepku, tak můžu dělat vlastní, a proto jsem si také pěstovala vlastní jídlo, abych předešla možné kontaminaci), zmrzlinovač, popcornovač, cukrovar, odšťavňovač, pomalý hrnec, šunkovar atd. Plus tam mají svoje věci děti a pak různé nezbytnosti do domácnosti. Už tam není nic, čeho bychom se mohli jen tak vzdát. Děti tam mají výbavu na různé sporty- sáňky, boby, běžky, lyže, inline brusle, brusle na led, různé druhy míčů, pálek, hokejek, koloběžky, kola, skaty a různá další prkna. Snažila jsem se je pořád zabavovat, aby se věnovali spoustě věcem a nevnímali tolik, kde musíme žít. Vím, že normálně lidi tolik věcí nemají, ale nás to psychicky zachránilo. Když to teď dám všechno pryč, tak vlastně ex příbuzní z části zase vyhrají. S tolika dětmi se nedá si sportovní vybavení půjčovat. Je výhodnější mít vlastní.