"Žijeme v postprůmyslové společnosti, ve společnosti, kde je potřeba spíš iniciativa a ne stát se zazvoněním u strojů / školních stolků a poslouchat JEDNOHO člověka (učitele, dílvedoucího) a dělat všichni všechno ve stejnou minutu.
Řešení nemám, ale chápu, jak frustrující pro děti a dospívající je, když jsou v systému, který jim nic nedává, a jen jim mikromanaguje životy na minutu a není z toho úniku - a není záhodno, aby se nějak projevovali, vyčnívali nebo přemýšleli..."

Sally
Naprosto se s tebou ztotožňuji.
Viděla jsem to před pár lety na svých dětech, jak jim ve věku okolo 16 - 17 let už středoškolský sytém šel na nervy. Maturitní ročník už proseděli částečně po hospodách (jako kdysi i část mých spolužáků, a to jsme byli o rok mladší). Maturovali na jedničky, skládali jazykové zkoušky na úrovni C2, dělali přijímací zkoušky na VŠ v předtermínech, uměli si své studium ošéfovat, ale různé nepružnosti systému je prudily.
Pro lidi ve věku 19 - 20 to musí být frustrující.