Též mám poruchu imunity a proto jsem byla svým odborným lékařem navelena na Obilný trh, jelikož - jak mi bylo sděleno "naše pacientky obvykle rodí na Obilném trhu u Dr. Kuřecové" - pro představu náš nejmladší syn
má 10 měs. a předcházející děti jsou poměrně ve velkém časovém odstupu, takže jsme tehdy o žádné poruše imunity nevěděli a proto jsem dříve rodila ve své okresní nemocnici, na kterou dodnes vzpomínám jen v dobrém.Co obnášel porod na Obilňáku, když máte bydliště asi 100 km odtud? V 11 t. doběhnout na Obilňák, nechat si tam udělat první velký ultrazvuk, tentokrát v doprovodu Dr. Kuřecové, a pak všechny ostatní ultrazvuky, ale už u jakéhokoliv lékaře /to, že jsem měla svou lékařku, která snad mohla provést tyto
ultrazvuky v mém bydlišti byla podružnost/Jelikož mám ještě i cukrovku, bylo předběžně rozhodnuto, že bude
porod vyvolán asi v 36 tt. Ve všech vyšetřeních byl značný chaos a já jsem běhala po doktorech,bez ohledu
na to, že jsem měla i jiné problémy a cestování pro mě byl děs.Od 36. tt mě má lékařka předala do péče dr.Kuřecové, takže jsem dle objednávky docestovala opět do Brna ke "své" lékařce, o které se mi tak akorát mohlo leda snít, jelikož mě vzal "na kontrolu" ten, kdo akorát měl službu - většinou velmi mladí lékaři (-řky) s velmi naivními názory, jako např. že v této porodnici se rodí, kdy oni určí /což vím po svých zkušenostech, že tomu tak není a nikdy nebylo/ - no a s poznámkou, že nejsem na porod připravená mě objednali za týden a pak zas a pak znovu, až v 39 tt mi bylo sdělěno, že jelikož je pondělí a já stále na porod nejsem nachystaná, tak ať si ve středu u imunologů vyzvednu své léky, které mi nasadí a v pátek vzhledem k datu porod vyvolají. Tak mě opět nic moc nepotěšili, ale řekla jsem si, že je konec na obzoru
a v 30 stupňových pařácích (jak byly loni v červenci/ cestovala domů - no a nebyla ani půlnoc poté - odešla mi voda a já radostně sedla do auta a jela do své okresní nemocnice co jako teď?? /když mělo vše tak týden počkat/. Nedivím se, že tam měli šok co se mnou a po zhodnocení situace - nebyla ještě zrovna pokročilá fáze mě naložili na rychlou sanitku s infuzemi magnezia a už po druhé za 24 hod jsem se vezla
do Brna /tentokrát jsem aspoň nemusela řídit/, ráno nastal zmatek, kde vzít mé léky od sv. Anny, jako aby přijel někdoé z rodiny, vyzvedl je tam a dovzl ten kousek do nemocnice, namítala jsem, že bude bychleší se
převléct a jít tam pro to pěšky, neboť než by někdo dojel, byl by večer. Okolo 9. hod mi nakonec léky donesli, že se vše nějak vyřešilo a nevím jak, druhý den porod proběhl velmi rychle /vše netrvalo déle než 1,5 hod, ani manžel nestihl dojet, ve chvíli, kdy volal co se bude dít už bylo dítě na světě/. Takže porodní oddělení bylo OK. Šok jsem zažila na novorozeneckém odd.. prostředí jak z dob dávno minulých by nevadilo, ale přece jen na celé odd. 2 funkční WC??? To je normální? a co nad ránem - bzučící vosa u hlavy, okno by snad i přes strašné vedro a těžký vzduch bylo lepší zavřít ať nám nenaletí holub do pokoje, k těm malým dětem to mi opravdu nešlo dohromady a první noc samozdřejmě dítě u sebe, takže spíte i nespíte, druhý den i dyž dítě spí nespíte - co kdyby zas ten hmyz?? No a když si rožnete lampu nad postelí
- tak nespíte určitě, 60w žárovka Vám to nedovolí /ptala jsem se po slabší, ale neměli - i zde by mohlo zdravotnictví ušetřit/- strava dietní- no ale snad na ty 4 dny k přežití si řeknete, a čekáte, kdy Vás pustí domů. S kojením Vám nikdo nepomůže /a to jsem na pokoji neviděla ani u prvorodiček/ - dostala jsem
nějaký zánět nakonec jsem poprvé u 4. dítěte jela domů s láhví /ačkoliv jsem předtím 3 děti kojila naplno/
a pozitivum? Po 10 dnech jsem se vracela domů štíhlá jak před těhotenství, jelikož jsem každý den od 4. dne do 10. kdy nás pustili byla tak unavená a vynervovaná, že jsem každý den tak 1 kg dala dolů - dodnes si říkám, že sama od sebe bych takovou dietu nebyla schopná držet, a ty kila bych měla asi dodnes. A paní Dr. Kuřecová? Tu jsem potkala ještě 1X co jsem tam byla v 11 tt. - byla tak hodná, že se za mnou přišla podívat osobně na novorozenecké odd. - vše nakonec dobře dopadlo, ale vícekrát bych tuto mašinerii nechtěla
zažít - dodnes vím jen o 1 odběru krve, který se pak vezl ke sv. Anně - a nebyl moc spěšný - ptali se mě jestli nedorazí nějaká návštěva a neodveze to tam. Takže moc dobře nechápu, proč jsem vzhledem ke všem komplikacím nemohla zažít klid a vše ve známém prostředí, než někde mimo realitu ve zmatku a chaosu z cestování a bez rodiny /pevné návštěvní hod od 15 do 17 hod nejsou pro vzdálenější návštěvy přijatelné/
Tak Vám přeji pevné nervy, budete je potřebovat moc a moc. Jde zkrátka o stav zdravotnictví jako celku, to jsem si říkala, když jsem se snažila uklidnit. Maximální péče musí být i kdyby nás to mělo zabít / a málem se stalo - autohávárie mě minula o vlas/.