Jistým způsobem si cením přiznání, že jedno děcko je favoritem, ale osobně si to nedovědu představit, ačkoliv mám 3 děti a 3 naprosto odlišné povahy. Určující je, že jsou to moje děti.

Ale asi jsem to zažila jako prominentní holčička ze dvou, kdy si dodnes myslím, že matka mě "má raději", což se snaží ségře kompenzovat rozumem. V reálu to v dětství vypadalo spíš tak, že jak jsme byly s maminkou na stejné vlně, tak ségře spíš sem tam něco procházelo.

Byla bych před dětmi opatrná s postojem "netvařme se, že je máme stejně rádi..". je to blbě vysvětlitelné dospělým a co pak ti malí, chudáci... neboli máma má raději Frantu než mě? Teoretizování v této rovině je prostě riskantní a jestliže jsou někde jiné vzdálenosti mezi matkou a jedním a druhým dítětem, mělo by to být v zájmu všech tabuizované nikoliv předtřásané téma.