Tedy mladší je zatím moc maličký na to, aby se projevoval vlastním názorem, ale starší dcerka je už prostě osobnost, sice prťavá, ale osobnost.
Tak si dovedu představit, že prostě jedno dítě vám povahově sedne, jiné dítě ne. Taky se ke každému z nich chováme jinak, prostě protože jsou jiné.

Kvantifikace lásky k dětem je stejně neuchopitelné téma jako to, co se tady probíralo nedávno, jestli máme raději manžela nebo děti. A jakkoli to je ostré vyjádření, které si nedovolujeme říkat nahlas, myslím, že to tak cítí většina lidí.

Zkusme to opačně, máte (měli jste :-() raději maminku nebo tatínka? Možná, že tady si více z nás i nahlas přizná, že odpověď není tak jednoznačná jako společensky korektní "oba stejně". Tak proč by to u dětí mělo být jinak?