| Jindra88 | 
 |
(20.6.2010 21:17:41)
Ahoj všichni, chtěla bych se vypovídat a slyšet nějaké Vaše rady, reakce. Je mi 28 let, mám půlroční dítě, skvělého manžela, kde bydlet, atd. Prostě dokonalý život, který jsem si vždy přála. Bohužel, nejsem šťastná. Nechápu to. Paradoxně zažívám své nejhorší období v životě. Myslela jsem že mám poporodní depku, ale tohle už je asi něco víc. Dítě mě vůbec nenaplňuje, naopak, bere mi energii. Začíná lézt a já se děsím toho, že už mu budu navždy jen za zadkem, aby někde nespadlo. Mám pocit, že už to nikdy neskončí a bude hůř. Že nakonec nebudu mít čas ani si dojít na WC. A další věc...Neustále myslím na jednoho souseda, vymýšlím si v hlavě před spaním romantické příběhy s tím chlapem, myslím na sex s ním, na to jak ho potkat atd. Když jsem ho nedávno konečně potkala, tak jsem byla zklamaná, že není zblízka tak hezký jak se zdál zdálky. Myslela jsem, že jsem se aspon vyléčila a přestanu na něj myslet. Ale druhý den jsem zas vymýšlela situace, jen abych ho zas potkala. Přitom ho nechci, rozvádět se nechci, svého manžela (snad) miluju. Nejde tu o toho konkrétního souseda, kdyby mě nezaujal on, zaujme mě někdo jiný. Taky sním o tom, někam jít za zábavou, vzpomínám na doby kdy jsme chodili pařit. Vzpomínám na to, když jsem byla ještě bezdětná a svobodná. Ted se cítím jak s velkým balvanem na noze. Tohle už je asi na psychologa, nebo psychiatra, že? Jak se radovat z toho co mám? Příjde mi, že se za chvíli zblázním. Holky, prosím, nemůžete mi napsat něco povzbudivého? Třeba, že to není navždy, že bude líp, že dítě bude brzo víc samostatný, mě to nakonec bude naplňovat a manžel pro mě bude jediný...Takovou pohádku se šťastným koncem. Děkuji a omlouvám se za román 
|
| Petra Neomi | •
|
(20.6.2010 21:24:18)
Ta změna životního stylu je šok, ale imho v tom hraje roli i poporodní deprese. Ovšem depresivní stavy z omezení jsem měla na mateřské taky, pustilo mě to až po tom, co šla dcera do školky. Teď je jí skoro šest a je to dobré, zase žiju "jako člověk". Ne každý je prostě rodinný typ.
|
|
| maaf |
|
(20.6.2010 21:26:29)
Jindro, není to navždy  . Mě období MD a RD právě končí a moc moc se mi po něm stýská. Prostě na tom, co zrovna nemám, vidím jen to hezké, a na tom, co mám, to špatné. Všechno má své, moc dobře si pamatuju na ty pocity, co popisuješ, ale z dálky mi teď přijdou silnější ty pozitivní. Držím pěsti, ať se soustředíš na to, co máš.
|
|
| simka02 | 
|
(20.6.2010 21:26:44)
V půlroce jsem začala malounko pracovat, dítě už se jenom nekojilo a to mi dalo svobodu. Ohromně mi to pomáhalo, zase jsem zabavila hlavu. Což by mohlo pomoct i tobě.
|
|
| Šešule | 
|
(20.6.2010 21:27:25)
Taky jsem po porodu nejhůř nesla tu ztrátu svobody. Ale jak bude dítě větší a samostatnější, zlepší se to A co se týká muže jako toho jediného...
|
|
| vlad. | 
|
(20.6.2010 21:30:33)
Jindro, myslím, že máš regulérní depresi a to kolem je únik mimo realitu. Vyhledala bych odbornou pomoc. Je škoda si to vlastním dítětem neužívat . A taky, jek psaly holky, nějaká změna zajetého a ubíjejícího stereotypu neuškodí (čas je pro tebe, částečně pracovat...). Ať je brzy lépe 
|
|
| Insula | 
|
(20.6.2010 21:33:00)
Nedávno mě zaujal článek na hlavní straně o tom, jak je to s dětmi jiné a jak někdo touží mít zpátky svůj dřívější život. Od té doby mě pronásleduje podobná myšlenka. Hrozně těžko se to vysvětluje. Miluju svoje děti a neumím si představit život bez nich, ale někdy si říkám, jak to bez nich bylo "snadné, jednoduché".  Pak tu myšlenku hrozně rychle zaplaším, abych se "nerouhala", protože kdyby se dětem něco stalo, tak to snad nepřežiju. Ale přesto mě tahle myšlenka hlodá. Musím říct, že mě mateřství nenaplnilo tolik, jak jsem očekávala. Vlastně ani nevím, co jsem si představovala. Ale myslím si, že podobné myšlenky má občas hodně matek, jen to neřeknou nahlas. Dokonce i moje kamarádka se mi s tím nedávno svěřila. A taky svoje děti miluje. Nevím, čím to je.
|
| Marťa11 |
|
(20.6.2010 21:39:17)
Insulo, také nevím, čím to je, ale je to tak...
já to mám obráceně, před MD jsem hodně pracovala a nedovedla jsem si život bez práce a společnosti představit... naopak jsem teď na MD a RD asbsolutně spokojená (i když trochu pracuju pořád, ale z domu) ale není to moje zásluha, jen to prostě tak cítím... ale věřím, že tohle máme prostě každá jinak
nicméně ani na RD či MD není dobrá izolace... je prostě si to prostě zařídit fajn pro děti i rodiče
|
| Insula |
|
(20.6.2010 21:48:17)
Nejhorší je, že bez dětí být nechci. Prostě jak malé dítě, které neví, co chce.
|
|
|
| terka78 | 
|
(20.6.2010 21:50:13)
To je dané současným uspořádáním rolí žen ve společnosti.. Žena do chvíle, kdy má své první dítě, tj. v průměru 32 let, žije naprosto stejný způsob života, jako muž. Studuje, pracuje, cestuje,sportuje, užívá si společenského života... Nijak se na mateřství předem nepřipravuje, vlastně na to nemá čas, ani důvod.Takže jí vlastně obrat o 360 stupňů nesmírně zaskočí. V historii dívky od narození věděly, že budou matkami, byly na to připravovány, staraly se o mladší sourozence, pomáhaly v domácnosti, studium, cestování a radovánky byly doménou mužů.. Dalo by se říct, že poporodní splín je oplátka za feminizaci společnosti
|
| terka78 |
|
(20.6.2010 21:53:28)
Aby to nevyznělo špatně, jsem ráda, že žiju v současné společnosti.. A že si ženy užívají stejně, jako muži.. Jen je třeba si uvědomit, že za tyhle nálady vlastně nikdo nemůže)
|
|
| Kač. ♀ + ♂ | 
|
(20.6.2010 22:04:31)
od té doby do má děti se mi život otočil 10x dokola.
Miluju je, do sirotčince je nehodlám poslat, "nejhorší" co do soustavné péče mám za sebou a skoro denně myslím nasvůj život před dětma a moc se mi po něm stýská i když nebyl nijak kouzelný ani ideální a žádní idylka... a netůším proč s emi po něm začlo stýskat před nedávnem...
já osobně žiju s pocitem že už to nikdy nebude jako dřív...
Kač.
|
| Insula |
|
(20.6.2010 22:34:50)
Přesně si to vystihla. Taky můj život nebyl samý večírek, dovolená, zábava apod., ale chybí mi. Nedávno jsem tady v jedné diskuzi zjistila, že má depku jako prase (už je to trošku lepší) a představovala jsem si, jak dojdu na nádraží, nasednu do vlaku a pojedu někam pryč a už se nikdy nevrátím.
Asi mi chybí ta svoboda. Možnost dělat co chci, kdykoliv chci. Mohla jsem si vybrat zaměstnání klidně někde daleko, ale podle mého gusta, mohla jsem si říct, že si teď lehnu s knížkou na zahradu a do večera se nehnu apod. Nic z toho teď nemůžu. Musím přemýšlet, kdo vyzvedne děti ze školky, co bude k jídlu, co všechno ještě nemám hotové a co musím udělat apod. Pořád je to takový tlak na mě, protože nikdy není nic v ideálním stavu.
Ale jak jsou děti pryč (třeba na dva dny u babičky), tak je mi najednou hrozně smutno. Je tu ticho, chybí mi a do ničeho nemám chuť.
|
| Kač. ♀ + ♂ |
|
(20.6.2010 23:49:26)
Já zase mám představu jak si lehnu zavřu oči na nejsem. Prostě nejsem a kolem mě nic!
----
Asi mi chybí ta svoboda. Možnost dělat co chci, kdykoliv chci. Mohla jsem si vybrat zaměstnání klidně někde daleko, ale podle mého gusta, mohla jsem si říct, že si teď lehnu s knížkou na zahradu a do večera se nehnu apod. Nic z toho teď nemůžu. Musím přemýšlet, kdo vyzvedne děti ze školky, co bude k jídlu, co všechno ještě nemám hotové a co musím udělat apod. Pořád je to takový tlak na mě, protože nikdy není nic v ideálním stavu.
----
Tak tohle je fakt nejevýstižněji popsaný můj stav duše.
Jedno jsme v nějaké dokumentu s Věrou Chytilvou zaslechla jak říká něco ve smylu, že když se ti narodí děti tak ti narostou křídla, ale hned ti taky zakážou lítat.
Mám obří křídla! A mám je tak strašně svázaný .... a opbčas potřebuju lítat byť malej kosíček nad zemí...
Kač.
|
| Insula |
|
(21.6.2010 13:28:19)
Tak já jsem ráda nohama na zemi, ale s těmi křídly to vystihuje moje pocity.
|
|
|
| lllinduska | 
|
(21.6.2010 12:48:45)
Ale Insulo, to vsechno se jeste muze stat. Neves hlavu! Deti odrostou, budou samostatnejsi. Muj syn ma 7 let a skoroho cely den nevidim. Mam male mimi, ale az odroste, tak si zacnu uzivat! Ne jako parby,ale cestovani ( aspon vikendove), chvilky jen pro sebe jako opalovani na zahrade, knizka, nakup a dalsi.
Ja si prave porad rikam, ze mi zivot teprve zacina, ze jsem si "odkroutila " deti a pak to rozjedu
|
| Insula |
|
(21.6.2010 13:30:22)
No, já si zase říkám, jestli na to budu mít dostatek času (myslím, jestli budu tak dlouho žít). Máma umřela a bylo jí 42 let. Tak si někdy myslím, jestli nebudu mít stejný osud. To už by mi moc času nezbývalo.
|
| lllinduska |
|
(21.6.2010 16:26:26)
To vis ze budes S maminkou me to mrzi, zivot je nekdy drsny
|
|
|
|
|
|
| Tenna /2 | 
|
(20.6.2010 22:55:01)
Tak nějak bych to viděla i já. Dříve bylo pro ženu normální, být doma s dětmi. Byla to jejich náplň života, úplně přirozená. Dneska je to pro mnohé cosi jako vězení, nepřirozený, osamělý život plný omezení, povinností a nesvobody. Já osobně to tak tedy nemám, jsem rodinný typ a na děti jsem se těšila, mateřská mne bavila, kariéra mne nezajímá - ale i tak bylo narození dětí pro mne obrovská psychická zátěž. V případě zakladatelky bych asi vyhledala pomoc psychologa.
|
| Insula |
|
(20.6.2010 22:57:41)
Taky jsem vždycky děti chtěla, kariéra mě nezajímala a jsem samotář a přesto mě to hrozně zasáhlo.
|
|
| karamelka. | 
|
(21.6.2010 10:03:38)
jenze driv to bylo taky jine v tom, ze rodiny zily pospolu, teda chlapi sice odchazeli za praci, ale jinak matky, babicky, starousci, k tomu kupa deti, ti vsichni vetsinou zili pospolu. Myslim, ze i kdyz prace jako takove bylo hromada, tak podle me z deti matky tak nemagorily jako ted, kdyz je vetsina z nich s ditetem sama vetsinu dne, max. se jde nekam "umele" druzit do MC, na hriste a tak. navic se ty deti tak nejak ve vetsim mnozstvi zabavily a vychovavaly samy. a jeste jedna vec - tenkrat (myslim, ze to tak bylo i za casu nasich matek) se deti nijak extra "nerozvijely", jasne pohadky se cetly, obcas nejaka hra, prochazka, ale jinak proste pricmrdavaly v domacnosti. Ted matky vysiluji z rad v Betynkach a Maminkach, jak byt desne kreativni, plavat, cvicit, zpivat, znakovat, a ja nevim co jeste.
Moje svagrova se se svou matkou nesnasela, ale jakmile se ji narodily deti, je tam pecena varena a najednou se "snasi" perfektne. Takze na domacnost v podstate nesahne, ale i presto skuhra, ze absolutne nc nestiha, hlavne se nestiha "venovat" dokonale detem, objizdet cviceni, vytvarku, plavani, vyhrat si se vsemi drahymi hrackami Fisher Price
|
|
|
|
|
| sojka+07+09 | 
|
(20.6.2010 21:33:03)
Jindro, taky si myslím, že máš poporodní depresi a musím říct, že skutečně může být líp. Tahle depka je mrcha, může se rozvinout až rok po porodu. Jestli chceš, můžeš taky navštívit naší skupinu pro matky na MD s malými dětmi, kde se věnujeme tematice úzkosti a deprese. Napiš mi v případě zájmu na mejl, ale je to v Praze.
|
|
| Inka | •
|
(20.6.2010 21:36:36)
Už to bude jenom lepší, až bude chodit, mluvit. Já měla z mimina taky depresi, když jsem přestala kojit byl ze mne nový člověk. Mateřská láska u mě nastoupila s první flaškou.
|
|
|
V její náručí
Valdštejnské slavnostiJičín 
Divadlo v parkuPraha 4 
Ferda mravenecLitoměřice 
Kurátorské provázení v Botanické zahraděPraha 8 
Pohádkový park na SychrověLiberec 
Valdštejnské slavnosti
Divadlo v parku
Ferda mravenec
Kurátorské provázení v Botanické zahradě
Pohádkový park na Sychrově
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)