| hokkaid |
 |
(25.10.2011 21:41:43)
Takové pěkné večerní téma... vyplynulo z debaty o Čisté duši.
Když pominu povinnou klasiku (zdraví, děti...), mou osobní libůstkou jsou duševně nemocní, žijící ve vlastním, pro mě neviditelném světě.
A asi z podobné kategorie - když v lese narazíme na opuštěný příbytek, polorozpadlý dům, nebo i skrýš bezdomovce.
|
| Veverka16 | 
|
(25.10.2011 21:47:41)
Z těch přízemních,nedůležitých strachů - tmy,ufounů a záhrobních astrálů...
|
|
| Šešule | 
|
(25.10.2011 21:48:01)
Čeho se opravdu bojím, to spadá do kategorie "zdraví", "děti", nebo do obojího
Pak jsou různý iracionální strachy, ale to se těžko vysvětluje. Jednou jsem třeba byla sama v pokoji na koleji (večer) a měla jsem hodně intenzivní pocit, že tam se mnou někdo je. Brrr. Nikdy potom se mi to nestalo, ale pocit to byl hnusnej.
|
|
| MUMIE | 
|
(25.10.2011 21:48:53)
Já jsem strašný strašpytel. Bojím se v noci sama doma, bojím se venku po tmě v takových těch opuštěných uličkách, bojím se krys. Ne štítím, ale bojím, že na mně zaútočí. Bojím se sama v lese. Jo a bojím se vařit v tlakovém hrnci.
|
| Šešule |
|
(25.10.2011 21:49:45)
Papiňáku se bojím taky
|
| MUMIE |
|
(25.10.2011 21:51:19)
Když přijdu k taťkovi a jeho přítelkyně v něm vaří, tak se zdržuju pouze v uctivé vzdálenosti. Se mi vždycky smějou.
|
|
|
|
| mil007 | 
|
(25.10.2011 21:49:32)
Bojím se nemocí,protože si nevybírají,příjdou naprosto nečekaně a pokud člověk nemá potřebnou dávku štěstí,je prostě v pytli.Ta bezmoc mě děsí.
|
| Roya | 
|
(25.10.2011 22:02:09)
Mil, člověk nemusí být bezmocný, nemoci nepřicházejí jen tak pro nic za nic... Nemusíme nikam do esoteriky, podívej se, co ví i dnešní medicína: http://www.szsmb.cz/admin/upload/sekce_materialy/Psychosomatick%C3%A1_medic%C3%ADna.pdf
|
| mil007 |
|
(25.10.2011 22:11:27)
Royo,viděla jsem hodně nemocných ,které nemoci dostihly "jen tak",viděla jsem neštastné příbuzné,zoufalé rodiče i bezmocné pacienty...nemám ten strach jako fóbii,jen si uvědomuju,že to není něco,co se mi nemůže nikdy stát a vím jak moc je člověk v té chvíli bezmocný,ačkoli by chtěl udělat cokoli.
|
|
|
|
| Rozleon | 
|
(25.10.2011 21:51:21)
Stáří.
|
|
| Epepe | 
|
(25.10.2011 21:57:19)
Duchů.
|
| MUMIE |
|
(25.10.2011 21:57:43)
JO, těch se bojím taky.
|
|
| Epepe |
|
(25.10.2011 21:57:55)
A apokalypsy - války, hladomoru,nedostatku vody, slunečního svitu, atd.
|
|
|
| withep | 
|
(25.10.2011 21:57:35)
Hm. Asi zlých lidí. I potenciálně zlých lidí, tedy někdy prostě jen cizích lidí. A taky některých zvířat, která mohou zaútočit. Jo a taky - ale to není ani tak strach, jako zlost - šílenců za volantem. Před pár dny jsme se na dálnici u Brna jen tak tak vyhli kolizi, úplně jsem si v tu chvíli říkala, ať to odnese jen auto.
|
|
| Draganna |
|
(25.10.2011 22:00:18)
Pavouku. A toho ze na me nebo na deti spadne na ulici neco ze strechy, kus omitky, nebo v zime snih. Jinak jeste par dalsich veci co uz tu holky psaly (v lese, na silnici, ...)
|
|
| Roya |
|
(25.10.2011 22:06:12)
Přepadení, když jdu večer osamělými ulicemi nebo lesem mezi zástavbami. Trochu méně - volných psů, kteří cení zuby a blíží se ke mně.
|
| aach | 
|
(25.10.2011 22:07:12)
bojím se smrti.. hrozně moc..
|
| fisperanda | 
|
(25.10.2011 22:09:25)
To třeba mě vůbec neděsí
|
| aach |
|
(25.10.2011 22:19:09)
ty se nebojíš smrti? konce? nicoty? nekonečna bez tebe? konec..vlastní tečka tady na tom světě..tvý potomci a jejich potomci a potomci jejich potomců a ty už nebýt? už nikdy nebýt? prostě tvé přítomno a myšlení umře..a svět půjde dál. strašně mo dál..a tvůj okamžik na světě zkončí..a už nikdy nebude..nebudeš..já se toho strašně bojím. té zkutečnosti..už když to píšu.. myslím na zakázané v mé mysli..a zase se moc bojím....
|
| MUMIE |
|
(25.10.2011 22:22:58)
Já se víc bojím smrti svých blízkých. Že já tady budu a oni ne.
|
|
| Roya |
|
(25.10.2011 22:24:37)
Napadlo tě někdy, že po smrti nemusí být nicota?
|
|
| withep |
|
(25.10.2011 22:27:43)
Myslím, že v tom okamžiku se prostě člověk nebojí. Vlastně už není pozmšťanem se všemi svými obvyklými emocemi. Lidé, kteří zažili klinickou smrt, vyprávějí, že se nebáli, byli klidní, nechali se vést dál. Na smrti je strašné to, že tě oddělí od tvých blízkých, to jistě ano. Můžeš se bát, že se nikdo nepostará o tvoje děti tak dobře, jako ty, nikdo je nebude milovat tak, jako ty... ale to není primárně strach ze smrti.
|
| Hrouda | •
|
(25.10.2011 22:31:00)
Tak. Říká se, že nikdo není nenahraditelný, ale já si myslím, že většina z nás se pro své deti nenahraditelná nejen cítí ale i je.
To je fakt - ve vztahu k mé vlastní smrti - můje nejvetší úzkost - že by přišla dřív, než budu mít pocit, že jsem svoje úkoly dotáhla do konce.
Co se týče obav o mé milované, tak to nebudu ani rozebírat. Jsem plašan .
|
| Alternativní kvočna | 
|
(25.10.2011 22:33:23)
neboj, když tu nebudeš mít "hotovo", tak pošupeš zpátky do svého fyzického těla 
|
| Hrouda | •
|
(25.10.2011 22:34:50)
do techle úvah se zaplétat ted nebudu
já ted myslím "hotovo" ve zcela přízemním smyslu vychovat své deti.
|
|
|
|
| Alternativní kvočna |
|
(25.10.2011 22:32:15)
Withep,máš pravdu, klin. smrt mám za sebou, v podstatě to je příjemný zážitek - dost mě to srovnalo - a smrti se už nebojím...
"Na smrti je strašné to, že tě oddělí od tvých blízkých, to jistě ano. Můžeš se bát, že se nikdo nepostará o tvoje děti tak dobře, jako ty, nikdo je nebude milovat tak, jako ty..." - na to právě máme ten život, abychom se s tím vyrovnali - že se naši blízcí o sebe postarají i bez našeho přičinění
pak zůstane pozice "pozorovatele" - toho, kdo si život druhých "užívá"
|
|
|
| Hrouda | •
|
(25.10.2011 22:28:30)
hele, a to, že stejné skoro nekonečné množství času uplynulo, než jsi se narodila, z toho na tebe závrať nejde?
Já se třeba vůbec neděsím toho, že tu nebudu, občas mám tak intenzivní pocity, že neexistuju, že mi to přijde skoro jedno, jestli fyzicky bidu či nebudu přítomna, a nejsou to nepříjemné pocity, když je mám fakt autenticky (a spontánnedo určité míry si je dovedu navodit, ale není to ono), tak je to dobrý zážitek.
Z čeho mám v souvislosti ze svojí smrtí fakt hrůzu je, že bych zemřela, než moje děti vyrostou. To mne občas donutí i jít k doktorovi. Doufám, že se dožiju jejich dospelosti, jajo bonus bych brala dožít se i nějakých vnoučat. Celkově ale příliš dlouhý život do vysokého stáří jako atraktivní neshledávám, protože roste jednak pravdepodobnost různých demencí, a drzhak naopak, že se v plném rozumu dožiju úmrtí milovaných lidí - čím déle budu žít, tím víc jich pohřbím. Po tom neprahnu.
|
| Lassie66 | •
|
(25.10.2011 22:30:53)
A zase je mi o něco hůř.
|
| Hrouda | •
|
(25.10.2011 22:33:47)
Proč hůř? Kvůli tomu, že smrt poté,co člověk prožil docela pěkný život a splnil své úkoly, považuju za docela vítanou věc? Že já osobne se na vysoké stáří necítím?
Vzhledem k tomu, že mám doma školkové díte, tak se fakt ještě do rakve nechystám.
Obecně ve mne ale smrt vyvolává kromě jiného i zvědavost, ale to neznamená, že spechám.
|
| Lassie66 | •
|
(25.10.2011 22:37:50)
Tak spíš proto, že to vnímám stejně. Já se moc ze života radovat neumím, takže devadesátka pro mě je zbytečný přepych. Potřebuji nějakých pár let pro děti, nejhorší ale je, že mám pocit, že děti tě jako dospělí potřebují daleko víc, než kdy jindy. Takže čas, kdy se řekneš, že už by to i šlo, jen tak nenastane.
Na druhou stranu jsem hypochondr a když se objeví něco, co může být cokoliv, tak panikařím.
|
| Hrouda | •
|
(25.10.2011 22:42:05)
veřím, nebo spíš doufám, že mne Všemohoucí nechá vychovat v plné síle děti a pak sám nejlíp usoudí, že už tu nemám co pohledávat.
Pokud pro mne chystá dlouhý život, tak až mne ušetří demence a podobných věcí, a hlavně, ať mi přichystá nejaký další úkol - taky nejsem typ co by se dokázal radovat ze života pro život sám, potřebuju mít pocit, že to je pro nekoho důležité, abych příčetně a spolehlivě fungovala. Prostě vím, že výlety s klubem seniorů halt nejsou pro mne.
|
| Lassie66 | •
|
(25.10.2011 22:43:42)
No tak to se neboj, že nebudeš mít úkoly. Až ti bude 80, tvé děti budou ještě pracovat, takže budeš hlídací prababička.
|
| Hrouda | •
|
(25.10.2011 22:45:36)
to je ta dobrá varianta. Daleko horší by bylo, kdyby jim k tem detem a práci komlikovala život dementní bába.
Vlastne se bojím demence nesrovnatelně více než smrti - demenci v pokročilém stavu vnímám jako naprostpo desivou - vlastne smrt v živém fyzick=ém těle.
|
| Palac + 1 | 
|
(25.10.2011 22:46:38)
to je dost geneticky podmineny a v rodine (co si ja vybavuju) jsme to nemeli.
|
| Hrouda | •
|
(25.10.2011 22:48:52)
co my můžemem vedet....
o naší rodine:)))
|
|
|
| Lassie66 | •
|
(25.10.2011 22:51:05)
Stáří má mnoho podob. Někoho štvou nedementní, příliš angažované tchýně, jinému je na obtíž dementní babička. Pracovala jsem na psychiatrii i na interně, se smrtí jsem se setkávala. Četla jsem jednou rozhovor se zakladatelkou Hospicu, která psala, že rakovina je v podstatě milosrdná. Člověk se stihne rozloučit, připravit se, zařídit si věci, které potřebuje.
Až když kamarádovi zemřela velice nečekaně maminka(poměrně mladá) a viděla jsem, co je to za šok(jeden den aktivní ženská, druhý den na přístrojích, třetí den zemřela), tak mi došlo, že tahle smrt byla daleko zákeřnější. Ale ty pohledy na život se mění s příbývajícími zkušenostmi, takže se na to mohu dívat zase jinak za deset, dvacet let.
|
|
| magrata1 | 
|
(25.10.2011 22:51:46)
Já mám strach z toho prvního stádia demence nebo alzheimera. Asi půl roku jsem totiž prožila život bez krátkodobé paměti a bylo to pěkné psycho. Pak, když už je člověk tupý, je mu to už jedno. To pak trpí ti, co o něj pečují.
|
| Hrouda | •
|
(25.10.2011 22:54:31)
jedno to dementními lidem ve vysokém stupni demence asi není - u řady z nich jsou patrné známky toho, že trpí velkými úzkostmi, záchvaty paniky, atp. a ještě ke všemu o tom už dávno nemohou nic sdělit. O tom, co se deje v myslích lidí s demencemi se moc neví, navíc u různých typů demencí je to různé, ale že by jim by,o všechno jedno, to je asi dost daleko od reality.
|
| Lassie66 | •
|
(25.10.2011 22:55:59)
To je pravda.
|
|
| magrata1 |
|
(25.10.2011 22:57:50)
No jasně, ale když máš ještě jasný rozum a víš, jak skončíš, vidíš, jak to s tebou jde do hajzlu...
|
| Hrouda | •
|
(25.10.2011 23:01:20)
tak v té chvíli máš ještě šanci se zabít sama. A já bych to ani neoznačila za sebevraždu, ale za rozumný krok k tomu, aby se duševní smrt sladila s tou fyzickou.
Jakmile překročíš tuhle hranici, tak už prostě jsi v pekle demence - a pro mnoho lidí to pravdepodobně peklo je.
|
| magrata1 |
|
(25.10.2011 23:04:06)
A kdyby mě do toho chodili strašit umrlci Jestli začnu blbnout, asi to udělám.
|
|
|
|
| Palac + 1 |
|
(25.10.2011 22:59:47)
hlidavala jsem dementni pani.
byla striave doma, stridave v LDNce. mesic po mesici to bylo horis a horsi. pak se zdala uz totalne mimo.
jeji dcera za ni chodivala, dkyz byla pani v LDNce, na hodku dve tak ob dva tri dny. zbyly dny jsem chodila nebo vnucka te pani.
a ta pani umrela tak, ze pockala na navstevu sve dcery. pred smrti ji objala... a vydechla.
pro me jedna z veci mezi nebem a zemi. fakt nevime nic.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Palac + 1 |
|
(25.10.2011 22:38:17)
mym cilem a hlavnim pranim je dozit se prvnich spokojenych sedin syna, dozit se toho, ze je spokojenycm otcem mych spokojenych vnoucatek.
|
| Hrouda | •
|
(25.10.2011 22:43:51)
v kolika jeho letech očekáváš ty šediny?
třeba našim se podařilo dožít prvních šedin svého potomka už skoro před dvaceti lety :)))
|
| Palac + 1 |
|
(25.10.2011 22:47:25)
to bylo mysleny spis obrazne.
|
| Hrouda | •
|
(25.10.2011 22:49:39)
ty se chceš dožít penze svého syna:))))))))))))))))))?????
|
| Palac + 1 |
|
(25.10.2011 22:54:39)
to ne proboha. to bych tu musela strasit do stovky. ufff. ale dozit se aspon jeho cca ctyrictiky by bylo tak nejak idealni. to bych mela tak nejak zrovna narok na duchod, kdyz se bude pracovat do 70ti. toz bych se pak jeste rok dva tri ponuchnila s vnouckama v duhcodu a pak bych nastoupila do rakve. idealni. i z hlediska prevence ty demence, ty se zpravidla rozjizdeji pozdeji.
|
| Hrouda | •
|
(25.10.2011 22:57:00)
"nejlepší prevenci demence je včas natáhnou bačkory"
dobrou :))))
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Roya |
|
(25.10.2011 22:22:01)
Smrti jsem se bála dřív, taky toho, že mě budou považovat za mrtvou a chtít spálit, a já přitom budu živá...
Dnes už se toho nebojím, věřím, že všechno je tak, jak má, a že nakonec, i kdyby bylo umírání sebenepříjemnější, nakonec už to bude fajn...
|
| aach |
|
(25.10.2011 22:24:26)
a potom, royo?..
|
| Roya |
|
(25.10.2011 22:27:20)
A potom moje podstata bude dál... Nebude už Roya, nebude chodit po Zemi, ale moje podstata bude pokračovat. A třeba se někdy zase na Zem vrátí, nebo někam jinam...
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Valdštejnské slavnostiJičín 
Divadlo v parkuPraha 4 
Ferda mravenecLitoměřice 
Kurátorské provázení v Botanické zahraděPraha 8 
Pohádkový park na SychrověLiberec 
Valdštejnské slavnosti
Divadlo v parku
Ferda mravenec
Kurátorské provázení v Botanické zahradě
Pohádkový park na Sychrově
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)