(20.9.2016 12:49:48) Včera jsem na FB sdílela článek, který dám do prvního příspěvku. Je o tom, že se ženy bojí nebo stydí mluvit o tom, že kdyby mohly volit, znovu by dítě neměly. Nebo o tom, že mateřská je stála všechny síly a bylo to hrozné.
A stala se zajímavá věc. Lajkovaly mi to samý ženy. Komentovat pak muži (bezdětní nebo rozvedení, co nemají děti v péči), a to tím způsobem, že snad každej ví předem, že dítě je řehole a kdo čeká něco jinýho, je blb. A navíc, teda, dnešní babičkomatky (doslovná citace), který si děti pořizují pozdě, se nemají co divit, protože prostě nestíhají a že je to překvapuje.
Soukromou zprávou jsem pak dostala sprďáka od bezdětného kamaráda, který mi vyhuboval, že to šířím, protože to bude děsit lidi, co o dětech uvažujou, a jelikož je inženýr, poučil mě, že danej článek jasně nevychází ze statistickýho vzorku populace, takže to je výmysl.
No.... Mám v okolí několik žen, co jsou z mateřské na AD, jedna se sebepoškozuje, jedna se pokusila o sebevraždu. Myslim si, že není proč se o tématu nebavit a vytáhnout ho na světlo. A že lidi, co dítě chtějí, nebo nechtějí, ale mlátí s nima hormony, to stejně neodradí
(20.9.2016 12:55:58) Já jsem mateřský přežila se zdravým rozumem jen díky tomu, že jsem je minimalizovala. Během prvních dvou jsem pracovala, druhý dvě jsem zkrátila na něco málo přes rok. IMHO základní problém je v tom, že v dnešní době je matka na mateřský strašně izolovaná od běžnýho světa, mnohem míň než normálně potkává dospělý lidi a má možnost mluvit i o něčem jiným než o dětech. Je to strašně ubíjející.
(20.9.2016 12:59:33) To platí u nás. Obecně ne. Tenhle průzkum je původně z Izraele. Kde teda vyvolal obrovské halo. A sekundárně z Německa, kde taky otevřel diskusi. U nás může být žena odříznutá díky relativně dlouhé rodičovské dovolené. V Německu a ani v tom Izraeli, tak dlouhá není.
(20.9.2016 13:15:32) Z+2, já nikdy nezapomenu na to, že jsem byla doma.... a čas na to nemá vliv.
Osobně bych byla pro spravedlivé vystřídání.....¨
A to je typická namachrovaná řeč...nebo psaní od někoho kdo nebyl roky doma s dítětem a neležela na něm kompletně domácnost. Vůbec netuší jaký to doma je....
MAnžel býval doma týden, když já odjela na jarmark.....komplet vše měl na starost-vaření, uklid, praní, děti.....ten týden chodil v 20h spát- vyčerpáním, říkal, že je unavený jak nikdy.....
(20.9.2016 13:21:52) "ten týden chodil v 20h spát- vyčerpáním, říkal, že je unavený jak nikdy..... "
Jo jo, s oblibou opouštím manžela o víkendu na několik hodin (jdu cvičit a pak se různě courám po městě) a nechám mu naše 3 kousky. Bohužel pak tedy to trošku i odskáču, protože s ním večer už nic není, neboť je hrozně utahaný.
(20.9.2016 13:22:11) Taky jsem pro střídání se na rodičovské. Manželka doma prakticky nebyla vůbec u druhého dne pracovala do porodu a zase 2, dny po porodu. Já jsem děti třeba přebalil určitě víckrát než ona. A nijak mi to neublížilo. Poprvé jsem sám vzal děti na naši chatu na týden když mladšímu byl necelý rok a starší 3.
(20.9.2016 13:36:04) Z+2, my chůvu neměli.....v té době, nebyly....a tady co bydlím nejsou normálně k sehnání.....poslední 2 roky je tu hlídací agentura, ale moc si ji nechválí.
Babičky nám nehlídaly. A nehlídají.
A k příbuzným na chatu jsem táhla taky 7denní dítě.....do kempu na týden 8měsíční a podobně.......
Manžel s dětma sám na týden, abych zrelaxovala jezdil od jejich 2let....k zděšení všech našich známých.....
Poloviční úvazek= práce jakoby za 8hodin!!!! To je taky výborné....tak v 50% firem.
(20.9.2016 13:49:10) To já mám přesně naopak. Kdyby šel vrátit čas, vrátím se na mateřskou a dětí si víc užiju. Práce je pořád, jen ty děti vyrostly nějak strašně rychle a teď je mi líto, že jsem se místo nich věnovala práci.
(20.9.2016 13:56:14) Já taky netoužím po práci, spíš mě ta představa děsí. Mně nevadí být většinu času s dětma, jen bych potřebovala tu a tam, mít možnost být pár hodin bez nich. Ať už na relaxaci nebo na vyřízení věcí, které se mi s dětma za zadkem dělají špatně. To mě vyčerpává asi nejvíc, to že s nima musím dělat vlastně úplně všechno. Daň za to, že jsem se odstěhovala za prací.
(20.9.2016 14:14:58) Jo, nektery veci se s detma delaj tezko.Ja dodnes x let po materske trnu, ze nekde na FU nebo jine instituci mam blbe vyplneny priznani nebo vykaz, jak jsem to delala s detma za zadkem bez chvilky klidu.
(20.9.2016 14:17:39) L+ 2m, ono stačilo to přiznání jít odevzdat...kočárem se tam člověk nedostal....takže ho nechat venku(děsit se jestli ho tam člověk najde až odtud odejde) a dítě na ruku a hezky čekat frontu....navíc únor....a třeba 4měsíce, nebo 8. měsíců.....to byl fakt zážitek....nezapomenutelný
(20.9.2016 19:47:24) Lída+4: "IMHO základní problém je v tom, že v dnešní době je matka na mateřský strašně izolovaná od běžnýho světa, mnohem míň než normálně potkává dospělý lidi a má možnost mluvit i o něčem jiným než o dětech. Je to strašně ubíjející." To je sice na jednu stranu částečně pravda, jo, je to náročný, ale na druhou stranu: dříve matky na MD neměly mobily, získat i pevnou linku byl velký problém, nebyl internet, opravdu málokterá měla vlastní auto, s kočáry se jezdilo zásadně MHD, nákupy rvaly v kočárku, nemluvě o technickém vybavení domácností, automatické pračky se sháněly těžko, sušičky a myčky na nádobí neexistovaly, i úklid v dnešních bytech nebo RD je dost o něčem jiném... takže to "strašné izolování od běžnýho světa" je tedy opravdu hodně přehnaný. Navíc mnozí mladí neměli možnost sehnat vlastní byt a bydleli i třeba s dvěma dětmi u jedněch z rodičů třeba ve 2+1, což byl další velký problém.
(20.9.2016 19:53:32) Když jsem byla mimino já s bráchou (1975 a 1977), tak nehrozilo, aby šla máma kojit do parku. Na druhou stranu ale táta byl doma ve tři hodiny, takže ona se pak sebrala a šla něco koupit nebo prostě ven. Já jsem byla ráda, když chlap přišel z práce v sedm, to už jsem padala na hubu a rozhodně jsem neměla chuť někde rajzovat.
(20.9.2016 20:29:04) Jana, 2/07+10/08+5/11 "Já jsem byla ráda, když chlap přišel z práce v sedm, to už jsem padala na hubu a rozhodně jsem neměla chuť někde rajzovat." To ti věřím, ale každá doba má své výhody a nevýhody...
(20.9.2016 21:27:28) Tarko, pořád je ta izolace dost velká - leckdy i větší než dřív. Přece jen, pokud rodina bydlí s rodiči jednoho z nich, je aspoň jistá šance třeba na hodinu vrznout dítě babičce a jít někam ven SAMOSTATNĚ. A internet nebo mobil ti proti sociální izolaci zas až tak nepomůžou. Za ranýho dětství mejch mladších dětí už začínaly fungovat mateřský centra, ale z mýho pohledu to bylo snad ještě horší - zase jen společnost matek a malejch dětí.
(20.9.2016 21:34:14) Lído, mateřská centra jsou často plná těch matek, co to zvládají, nebo aspoň prezentují, že to zvládají. Nic pro vyhořelou mamču, která chce sociální podporu.
(20.9.2016 22:13:54) Lído , já jsem v jednom pracovala. Byly tam dvě skupiny matek, skupina dvou až tří dětných, která tam šla vypnout a herny po nich vypadaly jak po výbuchu, ty byly skvělý, a pak maminky jedináčků, které se tam právě chodily prezentovat. Některé se fakt nestyděly nám mnohomatkách s kruhama pod okama tvrdit, že to děláme blbě.
(20.9.2016 12:56:41) kambalo, taky definuj, cemu rikas "byt na materske"
ja jsem napr pracovala z domova od 3 mesicu ditete, tedy psala jsem neustale doma cosi, kdyz dite spalo (odpoledne a cast noci a brzy rano) a pak jsem to jezdila nekam odevzdavat.....byla jsem babickomatka a mela jsem plne brejle kombinace prace a materstvi, takze na myslenky na deprese nezbyval cas.....nejvetsi uleva byla, kdyz slo dite ve 3 letech do skolky
(20.9.2016 12:58:41) Rodičovská ( 7 let) byla jedno z nejhezčích období mého života. Mělo to svý mouchy, ale bylo to moc fajn I když je fakt, že si spíše rozumím s dětmi, se kterými jde něco dělat. A to právě už rodičovská končila.
(20.9.2016 13:43:56) Přesně, prázdniny jsou nejlepší! Ale já tu RD neměla v kuse. Nejprve 4 roky RD ( to jsem byla samoživitelka), pak 4 roky práce a potom zas 3 roky doma. Byla to vždy příjemná změna. A doma s druhou jsem byla vlastně skoro celý první stupeň ZŠ staršího.
(20.9.2016 15:10:18) Prázdniny jsou příšerná doba. Pravda, teď už ne - děti jsou už delší dobu samostatný jednotky. Ale dva měsíce řešit, co s nima, jestli se ohlídají aspoň část doby samy, co jim vymyslet za činnost, aby samou nudou nevymyslely nějakou ptákovinu...
(20.9.2016 13:00:35) Já na mateřský ani rodičovský nebyla, nelituju toho a zcela otevřeně přiznávám, že být full time tři nebo čtyři roky s dítětem by mne "vyhořelo" do půl roku. A to jsem měla nenáročný, hodný a spavý dítě. Dokud jsem kojila a nemohla kvůli tomu prakticky vystrčit nos z baráku, měla jsem poprvý a naposledy v životě deprese a fakt jsem si i šla pro AD k psychiatrovi. Jakmile jsem přestala kojit a mohla vypadnout, spláchla jsem je do hajzlu.
(20.9.2016 13:02:27) Nelituju toho, že jsem matka. Ale já mám asi výhodu v tom, že jsem ten typ matky, co není na dítěti fyzicky závislej a nemá ujímání, když ho dá k babičce nebo tetě.
(20.9.2016 13:01:17) Tak jako hormony mohou za touhu mit deti, tak taky casto mohou za tu depku pri miminu (a casto to trva do konce batoleciho veku). Mam kolem sebe dost pripadu a ja sama jsem prvni dite opravdu psychicky hodne odnesla, bylo mi minimalne rok zle, hodne zle. Druhe dite pravy opak, nikdy v zivote jsem se necitila tak dobre, jako po jejim narozeni. Samozrejme, ze u nekoho ty depresivni stavy muze vyvolat socialni izolace, ja jsem se z ni naopak radovala.
(20.9.2016 13:03:13) Otevřenost by obecně měla být správná. Téma je složité. A ano očekávání a mateřství se všemi těmi povinostmi může být pro rozmazlené ženy dneška velmi složité. Nepochybně i pro muže, ale ti mají útěk daleko snazší v současné společnosti.
(20.9.2016 16:12:06) "Otevřenost by obecně měla být správná. Téma je složité. A ano očekávání a mateřství se všemi těmi povinostmi může být pro rozmazlené ženy dneška velmi složité. Nepochybně i pro muže, ale ti mají útěk daleko snazší v současné společnosti."
Z+2, člověče, s tebou se v poslední době nějak často dá souhlasit
Takže souhlasím, jen bych dodala, že ženy (některé) to tak určitě cítily i dříve, nebude to výsada současnosti. Lze se o tom ostatně dočíst i v literatuře z minulých staletí.
(20.9.2016 16:30:51) Současní muži jsou taky rozmazlení. A myslím, tím tu svobodu dělat cokoliv je napadne v mezičase mezi založením rodiny a odchodem z rodiny předchozí. Myslím tím na porovnání generací před námi a tou naší. A ano jsem přesvědčený o rozmazlenosti, kdy nám většinu času zabere přemýšlení o tom jak se bavit a ne jak přežít.
(20.9.2016 16:40:12) Řekla bych, že v mnohém byla mnohem rozmazlenější generace našich rodičů. Socialismus byl nechutný, ale zbavoval lidi tlaku a tím i stresu.
(20.9.2016 16:27:36) Alraune, snaha uživit se tím myšlena nebyla. Byla myšlena potřeba zabývat se "zábavnějšími" a "důležitějšími" věcmi, než je dítě a domácnost. Ženy, které mají potřebu trávit čas jinde a jinou činností, než doma starostí o děti, mají s mateřstvím největší problémy. Ty udřené, které jednoduše nestíhají, mají určitě problémy také, ale myslím, že ty spíš litují té nutnosti pracovat, než toho, že mají děti.
(20.9.2016 16:35:13) Anett, to zalezi na okolnostech. Moje zkusenost je, ze ti, co tu potrebu maji si ji nenechaji vzit, pokud k tomu nejsou dotlaceni okolnostmi. A ty okolnosti jsou nedostatek hlidani nebo penez - nebo obojiho.
(20.9.2016 16:37:36) Já vždycky vydělávám zábavnejma a důležitejma věcma :) Já to jinak neumím. A starat se o dítě není uspokojující. Pro mě mít dítě znamená milovat ho, ale ta praktická starost mě zatěžuje. Teď, když je dceři dvanáct, jsem docela spokojená a omezvaná už se necítím. Snad jen, že mi vyčítá, když vypiju víc než lahev prosecca najednou, ale to se dá přežít.
(20.9.2016 17:09:22) Alraune, já si také vydělávám jen zábavnými věcmi, jinak to ani nechci Muset si vydělávat nějakou prudou, to bych opravdu nerada, takže v tomto jsem rozmazlená úplně ultra. Ale děti jsou víc, při dětech šlo všechno stranou, to jsem neměla na nic jiného než na děti ani myšlenku. Uživil nás jejich otec, takže luxus.
(20.9.2016 17:13:06) Já žiju celý život částečně v paralelním světě, takže na to nemělo vliv ani dítě :) A milovat někoho není práce, to je duševní stav. Já ji ráda miluju... ale takový ty věci jako třídní schůzky a vaření a sezení na pískovišti, dokud byla malá, to jsem ráda někomu přenechala.
Po pravdě. Kdyby byla moje matka naživu, nejspíš bych měla docela hezký mateřství. Takhle to bylo peklo.
(20.9.2016 17:21:37) Alraune, mně až tak nevaděj, zvlášť od doby, kdy dítě největší prudičky zmizelo na 8G a už nemusím poslouchat její neustálé stížnosti na všechno a na všechny. I když i to bylo svým způsobem zábavné.
(20.9.2016 16:19:27) Rozmazlené ženy dneška - hm, moje 70 letá tchyně vzpomíná, jak její maminka vzpomínala na dobu, kdy měla dvě malý děti "Já si kolikrát myslela, že půjdu na půdu a pověsím se..."
(20.9.2016 22:49:10) Tak já jsem docela ráda TAKTO rozmazlená, ono by se snad někomu dobrovolně chtělo sedřít se v pětatřiceti deseti porodama a na ten jedenáctej umřít?
(20.9.2016 13:03:30) Tak z toho článku pro mě spíš vyplývá, že těm ženám by možná ani tak nevadil sám fakt, že mají dítě, ale to, že to pro ně znamená absolutní omezení, zatímco pro jejich okolí - bezdětné ženy a muže - nikoli. A že ti dětní muži si můžou užít obojího - kariéry i dětí - kdežto dětné ženy musí volit.
A taky k tomu přispívá fakt, že jsou třeba perfekcionistky a co není dokonalý, to jako by nebylo.
Ovšem chlap, který prohlásí to, co jsi citovala (to s tou řeholí nebo těma babičkomatkama), aniž by sám zakusil, jaký je to se o dítě starat, se automaticky pasuje do role kripla, který nic nepochopil. Já to, že se někdo stará o společné dítě a tím mi uvolňuje ruce ke kariéře, považuji za něco tak úžasnýho, že by dotyčnýmu měl ruce nohy líbat a ne se na jeho adresu vyjadřovat jako ignorant. Není divu, že pokud si žena pořídí dítě s TAKOVÝM mužem, že má takový pocity a je případně na AD.
(20.9.2016 13:05:25) lítosti nad mateřstvím, tedy že mám vůbec děti.
myslím, že to souvisí, proto i ty lázně v Německu.
O tom by mě zajímalo něco ví, neví Anni?
.. ozdravný pobyt, který nejspíš na světě nemá obdoby: jmenuje se Mutter-Kind-Kur a jsou to vlastně lázně pro matky s dětmi. Jde o třítýdenní pobyt ve speciálním lázeňském zařízení pro matky s dětmi (nebo i bez nich), na nějž má každá matka dítěte do 18 let nárok jednou za čtyři roky. Hradí jej zdravotní pojišťovna.
Když se k rodičům jejich děti na stará kolena nehlásí, nebo tady taky často čtu, že děti nemají dobré vztahy s rodiči, litují ti rodiče potom?
(20.9.2016 13:03:32) No a mateřská...to je ještě dobrý, malé dítě, horší je puberta.
A u někoho zase přijde puberta na stará kolena, v době, kdy jeho pomoc potřebujou rodiče.
S dětmi je to loterie, jako s chlapem.
Kamarádka má adoptované dítě, holčička je veselá a sympatická, zatím malá,školák, jsem zvědavá jaká bude dál. Zrovna si u ní říkám, jestli nakonec nevlastní dítě nebude lepší než vlastní v leckterých případech.
(21.9.2016 9:00:17) Inaaa, vidíš, mně puberta dětí vadila mnohem míň, než doba s batoletem na mateřský. Puboš je aspoň občas vcelku rozumnej člověk a v případě nezbytnosti se dá vykopnout do vlastního pokoje, případně vyhnat ven na hřiště či jinam. Netřeba mu pořád stát za zadkem.
(21.9.2016 9:12:56) Lído, moje řeč. S puberťákem máme spoustu společných témat, dá se s ním mluvit jako s dospělým člověkem, prakticky o všem, jet s ním někam třeba na výlet je pro oba příjemnej zážitek, kterej si užíváme... Batole jen hlídáš, aby se nepřizabilo nebo neztratilo. Jakkoli by syn zlatej ve smyslu nedělal scény, nebrečel, neměl žádný "období vzdoru", tak věk mezi rokem a cca dvěma a půl byl vlastně jen o dozorování, sundávání ze stolů, parapetů, hlídání kde je, aby se někam nezaběhl a o pravidelných návštěvách na úrazový pohotovosti.
(21.9.2016 9:26:04) jentak, hmmm, to ale hodně záleží na dítěti. Můj syn odjakživa nemá rád změny, zvlášť ty, o kterých neví předem, takže právě to "přesvědčování" bylo v nižším věku celkem náročný. Teď je to těžká pohoda.
(21.9.2016 9:47:49) jentak, mám doma něco podobného, kdybych ho v nižším věku vzala k psychologovi, asi by taky nějakou nálepku slízl. On byl takové to přechytřelé, přemýšlivé dítě "analytického typu", které velmi brzo zjistilo, že je jaksi jinde než jeho vrstevníci a měl sklon chovat se k nim jako ke svým hračkám. Protože mu přišli hloupí, tak je nebral jako partnery, ale jako "nižší bytosti" a snažil se je ovládat. Což byl hlavní důvod, proč jsem odmítala dát ho na specku, u něj byl ten rozdíl mezi IQ a EQ přímo propastný. Samozřejmě že ve chvíli, kdy ostatní děti vyrostly z toho "školkovýho a nejnižšího školního" věku, kdy už nebylo tak snadný je zmanipulovat nebo "oslnit" chodil domů ze školy otrávenej a smutnej, že si s nima nerozumí, že jsou jinde atd. Jenže si holt musel vybrat - buď se to sociální chování naučí, nebo bude bez kamarádů. Dneska je vyloženě mistr sociálních vztahů a lidi z jeho okolí se přímo dožadujou, aby s ním mohli trávit čas, protože je pozornej, zábavnej a kultivovanej mladej muž. A kamarády má taky, i když samozřejmě svoje hlavní zájmy si musí pořád řešit s dospělými. Obávám se, že kdybych ho ze školky šoupla do specky, tak by se k tomuhle výsledku nikdy nedopracoval.
(20.9.2016 13:04:11) Ony si to ty ženský umí mnohem víc představit, protože si minimálně nějakou blízkou situací prošly. Zatímco většina chlapů houby ví, jaký to je. Existence (fiktivních) supermatek s dokonalými dítky tomu taky pomáhá. Neměla jsem iluze a realita je stejně tvrdší, než jsem si dokázala představit. Nebylo mi dáno, mít bezproblémové dítě, děkuju osudu za to, že alespoň to druhé je tzv. "za odměnu". Ale stejně bych je nevyměnila a šla do toho znovu. Pokud bych něco změnila, tak fakt to, mít je o něco dřív, on ten úbytek energie je opravdu znát. Ale chápu, že pro některé povahy ten střet s realitou opravdu musí být tvrdý.
(20.9.2016 13:04:52) Mateřská mě síly nestála, i když jsem na vše byla téměř sama, manžel pryč, jedno dítě nejuřvanější na světě, druhé dítě velmi živé a aktivní, a z domova jsem pracovala, abych se udržela v kontaktu se svojí profesí. Mě stálo všechny síly období potom, když děti nastoupily do školky, pak první třída, druhá třída a já do práce na plný úvazek. To jsem vyhořela ukázkově. Byla jsem na dně sil a nikdo nechápal, co mě tak vyčerpává, vždyť přece jsem normálně v práci jako každý, vyzvednu děti, jsem s nimi (což je vlastně mateřský bonus), opečuju, pofackuju domácnost, nákup, vaření a spát. Normální život běžné ženy. Ale nelituju. To v žádném případě. Děti bych měla znovu. Přišla bych si neúplná bez té zkušenosti. ALe pořídila bych si je s jiným člověkem, co mě v tom nenechá samotnou.
(20.9.2016 13:05:57) Dítě je náročná volba. O tom žádná. Myslim,ze nejde ani tak o to dítě,jako o to,že zena je najednou hrozně sama a navíc ji všichni dávají najevo,ze je na dovolené a doma a to se rovná,ze nic nedělá. To s psychikou pohne. Takové to nepochopení okolím a vlastním mužem. Vědomí, ze jediny s kym si pokecám za cely den je prave to decko,takze se muj slovnik omezike na zvuky. Ta vidina vecneho bordelu,ktery vznika mezi tim,kdy odejdu na wc,coz je casto jedina chvile soukromi. To nedoceneni.
(20.9.2016 13:06:46) Nelituju, že mám děti. Lituju, že jsem si je nepořídila dříve. Mohly teď být už větší. Občas tedy lituju, že je mám, ale spíše v souvislosti se strachem o ně a s představou, do jakého světa jsem je přivedla. Nevěřím, že vydrží mír.
(20.9.2016 13:07:01) nelituju ani minutku, že kluky mám. Jsou skvělý!!!
..., ale společnost matky totálně degraduje. Jakmile porodí, přijdou další věci.....a později návrat do práce....opět....problém s tím, že si dovolily porodit.....na plat co měli před MD se většina už nikdy asi nedostane.....co vidím kolem sebe 80%.
Kdybych nechodila každou sobotu do práce celou dobu na MD......tak se doma zcvoknu. A to říkám od vždycky co jsem doma byla.....a to bude pomalu 18let.
Kdybych se nechystala na jarmarky, na výstavy....tak opravdu skončím v Bohnicích.
Ničila mě totální izolace, syn narozen v roku kdy bylo opravdu málo dětí, snad nejméně od války....kočár či tak staré dítě člověk skoro nepotkal.....na písku byl pravidelně sám.
Přispělo tomu i to, že manželovi skoro prakticky kdy se syn narodil přestali vyplácet plat, hledal jinou práci, našel, ale jezdil domů jen na víkend.
A každému kdo je doma na MD se ptám, jak na tom je, jestli nepotřebuje mezi lidi....první rok OK. Ale ty další říkají skoro všichni 99%, že už doma být nechtějí.
Stíhala jsem , to zase né, že ne.....vše bylo co se týká domácnosti OK.....,ale já nejsem babičkomatka.....ty mám okolo sebe nyní a opravdu jim asi chybí nějaké ty síly asi 80%.
(20.9.2016 16:54:05) Vidíš a já se vždycky od 2 let dětí děsila, že už za chvíli budu muset ZASE do práce...A měla jsem z toho nervy celej rok Ale je fakt, že já toho doma moc nenabyla. Pořád jsme někde vláli. Vlakama autobusama po výletech, po kamarádkách, na chalupu, do přírody.
V 5h chtěli kluci snídani...od vždycky, tak jsem začala prát, oběd predchystala a v 7:30 v létě šli ven, v 11 dom. Do 14h spaly, pak ven do bazénu a podobně. Později přišlo kolo, lyže....
Mě ubijel stereotyp.
Známá si to doma užívá, jediná, kterou znám. Synovi je 19 holce 16 a do práce se nechystá. vyhovuje ji to.
(20.9.2016 13:08:54) Ten první půlrok byl velmi těžký, dcera byla náročné miminko a měla jsem přes den depky (ve stylu, kdybych věděla, do čeho jdu, tak si to rozmyslím), které ustoupily, když večer usnula a já koukala na tiše spící miminko. Pak si to sedlo a já si mateřskou nakonec docela užila a byla jsem doma spokojená. Takže možná spíš poporodní deprese než vyhoření. Teď jsem šťastná, že dceru mám.
(20.9.2016 13:09:55) Jsem na materske a chodim na pul uvazku do prace, chtela jsem to ja, potrebuju delat taky neco jineho nez byt "doma na materske", byt mame dum, zahradu, konicky ... ono je desne ubijejici, kdyz vetsina lidi se porad dokola bavi o detech, plinach, kojeni ... to me ta te materske strasne stve, jal kdybych nemela potuchy o nicem jinem, nez o tehle tematech. Hodne mych kamaradek na MD maji mliko na mozku, hrabe jim solidne, jedny jsou biomatky se vsim vsudy, druhe maji depresi, popiji, maji milence.
(20.9.2016 13:18:20) nejlepší bylo, že ten, co mě sprdnul ve zprávách, tvrdil, že dneska snad nikdo ženám nevykládá, že MD je boží a že mají být rády jak jsou doma...
tak jsem ho ujistila, že když někde řeknu, že kdybych porodila, budu mít chůvu a budu chodit do práce tři měsíce po porodu, všichni okolo omdlívají s tim, že přece si nebudu pořizovat dítě, aby se mi o něj staral někdo jinej a dítě je to nejlepší na světě a přece je nádhera bejt s nim doma...
(20.9.2016 13:24:51) Já nevím, co si ti lidi představují, jak to bylo dřív. Děcko, dokud leželo, bylo v kolébce nebo v plachtě viselo na větvi stromu, když ženská kopala na poli. Jakmile se začalo pohybovat, vyfasovali ho sourozenci nebo děti ze sousedství. Nevím, jak to bylo ve městě, ale pochybuju, že chudá ženská 3 roky seděla doma a nimrala se s děckem. Navíc hodně pomáhali staří příbuzní, kteří se tak aspoň cítili nějak užiteční. Takže ženská byla doma v šestinedělí a pokud nebyla nemocná, musela kmitat. Teď, kdyby sis vzala chůvu, bys s děckem byla možná víc, než byly matky dřív.
(20.9.2016 13:28:38) magrato, kamarádka popisovala, jak hrozně jednoduchý bylo mít dítě, když pobývala v zemi, kde se narodil její muž. jedná se o arabskou zemi v africe. rodina u nich zanmená asi 25 lidí plus děti v obrovským baráku, kde každý pár má svoji malou bytovou jedotku a pak společný prostory, ale ,,u sebe,, stejně jenom přespávají, jinak jsou pohromadě. vždycky je p ruce nějaká tetička, babička, strejda či děda, nemluvě o starších dětech. to dneska chybí
(20.9.2016 17:10:56) Mikito, souhlasím. Měla jsem to podobně. V baráku švagři s dětmi, tchánovci, jedli jsme dohromady - jednak je pořád po ruce někdo, kdo ti dítě pochová a pohlídá a taky máš pořád někoho na pokec. Další bonus potom je, že si s manželem míň ležet na nervy a když tě naštve, tak se v tom nenimráš, protože tě hned někdo rozebere. U nás se nezdravě zdůrazňuje individualita, ale člověk není naprogramován na to, aby byl sám nebo jen s miminem. Člověk potřebuje sdílet, komunikovat, zapřádat rozhovor - a to říkám coby velmi vyhraněný introvert. Podle mě matkám na MD předvším hrabe z osamělosti.
(20.9.2016 17:29:33) Lady V. - sociální izolace a nedostatek duševní hygieny. A protože se o tom nemluví, ty, které to samy nezvládnou odhalit a řešit, cukají okem...
Ale potřebuju si ty sociální kontakty vybírat - žít s širokou rodinou, hrábne mi, i kdyby byli miliónoví
(20.9.2016 13:29:21) taky to tam píšou, nevětší porodnost v EU Francie (otázkou je, kolik přistěhovalci, co mají deset dětí), a tam se jde po 6tinedělí prostě do práce. vztah s dětma nemají žádnej blbej...
(20.9.2016 19:07:34) Na porodnost a jeji podporu kašlu a nevidím smysl v tom, dát třiměsíční (nikoliv snad proboha šestitýdenní) miminko cizímu placenému člověku (často bezpochyby cizince neovladajici reč) a sama jít někam, jde zase budou platit mne. Na to bych měla sebe a své miminko moc ráda. Mmch v te Francii to má i odvrácenou stránku, a to, že ženská, která chce být se svým dítětem, je považována za línou. Je ale péče o dítě opravdu tak podřadná práce? Nemyslím si to. Jsem totiž přesvědčená feministka.
(20.9.2016 13:32:01) Dnes je péče o děti lepší a děti mají v rodinách lepší postavení, což je i tím, že generaci našich rodičů jsme se spíše přihodili, než že by nás plánovali.
(20.9.2016 13:36:48) Martino - jenže nejspíš se musely vdávat, ne? Ještě v 80.letech si pamatuju, že skoro všechny dívčiny z naší vesnice se kolem 18 let musely vdávat, neboť byly v očekávání s podobně starými chlapci. Antikoncepce sice již existovala, ale mladým byla asi hůře dostupná (kondomy na kase, apod.).
(20.9.2016 13:46:07) a v mém případě ani prarodičů.
Psala jsem o kamarádkách své babičky, která byla ročník 1913, protože se domnívám, že to byla první generace, která o plánování rodičovství uvažovala v širším měřítku.
(20.9.2016 14:10:38) Liško, v naší rodině se nemusel vdávat nikdo. Dodnes je k posměchu jedna mamčina vzdálená sestřenice, která teda musela a tvrdila, že ne. Tak se vždycky taťka směje, že Maruška, ta se narodila jako sedmiměsíční čtyřkilové dítě Jinak všichni měli první dítě víc než po roce. I babičky a prababičky. Prababička byla ze 16 dětí, takže z celé té famílie jen jedna, co se musela vdávat. A druhá prababička byla teda svobodná matka.
(20.9.2016 13:34:22) normální lidi si víc povídali. Dělala se fůra jednotvárné manuální práce a u ní nebylo na překážku si povídat. Když jsme chodily s mamkou okopávat "na družstevní", šly jsme v řádkách vedle sebe a povídaly jsme si. Když jsme sklízeli úrodu, povídalo se. Po večerech se zas sedělo a povídalo nebo četlo, protože nebylo nic v bedně. A nebyl internet.
(20.9.2016 14:03:34) ále, prosím tě, ta tabu se prolamovala v jinotajích, v pohádkách, bájích, drbnech... Pokud jste mlčenlivá rodina, asi tomu nevěříš. Ale u nás se povídalo hodně, povídaly babičky, povídaly o tom, jak povídaly jejich babičky. Co byly ty černé hodinky? Co se dělalo při draní peří? K nám se cpaly cizí tertičky, ještě, když běhaly kachny nebo husy po dvorku. Moc lidí už kachny a husy nemívalo, tak se na to vyloženě třásly. A když jsme chodili na sklizeň česneku, bylo fajn být poblíž nějaké babky, která uměla povídat. I v pubertě jsme se draly do kuchyně, když někdo přišel na pokec. Ženské seděly, pletly nebo něco zašívaly a u toho se povídalo.
(20.9.2016 14:19:35) Mag, ja si taky myslim, ze se driv vic mluvilo. Ze se dny travily vic v klidu a zajmy byly obycejnejsi. Ne nadarmo pribyva logopedickych vad u deti. Proste obecne je neco spatne.
(20.9.2016 13:28:57) Kambalo, my, co jsme to přežily, bychom mohly přijít o část své těžce vykoupené zvatozáře matky, kdyby byly za matky označovány i takové povalečky s chůvou? My přežívaly s myšlenkou, že pácháme svaté dobro pro dítě a on někdo řekne, že jsme byly nahraditelné a oběť zbytečná? Mám kamarádky, co třeba od prvního dítěte odešly tak brzy, jak píšeš ty, a litovaly. U druhého to už neudělaly, ale zařídily se tak, aby část povinností netýkající se přímo osobní péče o dítě vykonávaly jiné osoby a domácnost a nákupy atd. šly za někým jiným. Až tříměsíční dítě budeš držet v ruce, tak se můžeš rozhodnout, dokud ho nedržíš, tak vlastně neznáš všechny podmínky pro rozhodnutí, necítíš, jak to mimino voní.
(20.9.2016 13:37:22) Kambalo, tak to jsem zvědavá, jestli pak založíš téma. No ale to si totiž většina lidí představí, buď matka, co se od dítěte nehne a všechno dělá sama nebo matka, co ráno koukne jak dítě spí a večer ho v postýlce pohladí po vláskách. Najít ten střed určitě jde, pokud jsou na to podmínky. A ty máš práci, co si přizpůsobit můžeš, takže u tebe nemá strach, že tvé dítě nerozezná mámu od chůvy, i když chůvu mít bude.
(20.9.2016 13:44:26) Ztko, neber mě tak doslovně. To byla nadsázka. Byla tím myšlena situace, kdy si dítě vytvoří užší citový vztah k chůvě než k matce.
(20.9.2016 14:15:20) Source, ona to může být babička....já znám dítě...u babičky je denně od 12-19 hodin...a každý druhý víkend.....a ten vztah má lepší s babičkou než s rodiči.
(20.9.2016 13:34:17) Martino - s posledňátkem vydržím do 2 let (kvůli rodičáku - do 2 let nelze volně pracovat respektive dát dítě volně do jeslí). Zkrácený úvazek asi nenajdu, tak půjdu na plný v kombinaci jesle a chůva. Jinak mi doma hrábne.
(20.9.2016 15:27:16) Liško, ale proč by nešlo? U svejch dvou nejmladších jsem šla do práce po roce, oni začali chodit do jeslí. Jo, za tehdejších podmínek jsem přišla o dva roky rodičáku - NO A CO? Lepší, než aby mi hráblo.
(20.9.2016 15:10:47) kambalo, co Ti je po zamestnancich? skoncis to s nima podle zakoniku prace, legalne....jako kdybys treba ochrnula nebo umrela, zejo....
(20.9.2016 15:20:04) Martino, ale kdyz bude na MD treba pul roku a nebude jim moci pridelovat praci, protoze nebude mit klienty a tudiz ani prijmy? ja si to "pozastaveni" firmy neumim moc predstavit, soudy prece jedou porad dal, musi se psat soudni podani atd.
(20.9.2016 15:29:24) znam advokatku, ktera funguje normalne i s miminkem, k soudu chodi, podani pise, ale nema zamestnance a pytlikuje to z domova a po telefonu....neumim si predstavit, ze kambala je doma nebo v parku s miminem a nekde v centru ji jede kancelar bez ni
(20.9.2016 15:37:43) a jak myslíš, že to funguje, když jedu na pět týdnů do tropů? nebo když jsem nemocná? stejně chodím do kanceláře jenom dvakrát týdně, zbytek mám home office nebo jsem někde na soudě...
(20.9.2016 15:22:16) třeba to, že nechci, abych je musela propouštět? když je mám konečně vychovaný a šlape to? a protože nechci, aby ta firma šla do kopru. to je prostě takový dítě. dáváš tomu třináct let, co můžeš, každou volnou hodinu, na nic jinýho nemyslíš, vstáváš k tomu v noci...tak to prostě do prčic nepošleš.
(20.9.2016 15:14:41) kambalo, dám Ti dobrou radu - neohlížej se na zaměstnance a dělej to tak, jak to cítíš Ty. A pokud se rozhodneš kvůli zaměstnancům, tak jim to prosím nedávej sežrat, až budou mít děti oni (pokud je tam nějaká žena). Já naprosto akceptuji, že se žena rozhodne vrátit se do práce co nejdříve. Ale musí se tak rozhodnout hlavně podle sebe a tak, aby to vyhovovalo jí. Mám zkušenost z práce, kde vedoucí neodešla na mateřskou a pak to bohužel svým podřízeným vyčítala, že to udělala kvůli nim. Navíc když si podřízená dovolila doma zůstat déle, tak jí to dala sežrat. Věř mi, že by tehdy asi bylo pro všechny nejlepší, kdyby prostě šéfová zůstala doma déle, jak asi vnitřně sama toužila.
(20.9.2016 15:28:05) Kambalo pak je to v pořádku :) Mě jen zarazila právě ta formulace o zaměstnancích a vzhledem k tomu,ž e mám reálnou zkušenost tak jsem pocítila potřebu varovat :)
Jinak dle mého je problém zejména v čr, že nikdo moc nemluví o alternativách. Vždyť mateřství se dá prožívat různými způsoby nebo i neprožívat, přeci jen záleží na tom, aby byly spokojení hlavní aktéři a ostatním je po tom houby.... Ale opravdu spousta žen, co nechce zůstávat doma se setkává s přístupem vyjadřujícím odsouzení, viděla jsem to i ve svém okolí..... Podle mého kdyby tu byla fůra alternativ běžná a dostupná, tak by ubylo žen s potřebou brát AD.
(20.9.2016 13:14:52) ono hodně záleží, jaké to děcko je. S nejstarší to byla pohoda, na rodičáku jsem studovala a i pracovala, takže jsem se vždycky těšila na prázdniny, že si trochu oddechnu. Pomáhali mi rodiče, manžel a jeho rodiče, jinak by se to nedalo. Druhé dítě bylo kouzelné stvoření, které neumělo plakat. Když mělo hlad, mňauklo jako kotě, dostalo najíst a zas se smálo. Bavilo ji dívat se, jak pracuju, hrála si se psem. Prostě zlato. A já jsem začala vyrábět z kůže, takže jsem se mohla realizovat. Izolace mi nijak zvlášť nevadila, občas mi to zpestřil pobyt pubošů, které jsem připravovala na talentovky a třeba 14 dní u nás bydleli. Třetí dítě mělo poporodní trauma a neustále řvalo, nechtělo nic jíst, takže jsem do 2 let skoro furt kojila. Přes den nespala snad od roku. Když jsem si sedla k práci, přišla a nějak mi to zničila. Nebylo to tak, že by byla zvědavá nebo se chtěla zapojit. s tím umím pracovat a baví mě zapojit děti do svých aktivit. Ji bavilo to sabotovat. Bavilo ji prudit. Třeba šla jen tak kolem stolku a s klidem smetla všechno, co na něm leželo, na podlahu a dál pokračovala v chůzi, jakoby nic. Vycucala mě do morku kostí. Nevím, jestli se z toho ještě někdy úplně zbrchám. O mateřském vyhoření jsem tu i několikrát založila téma.
(20.9.2016 13:28:01) Valkýro, dcera je také pořád náročná povaha a ano, je to poznat i na tom našem vzájemném vztahu. Máme se rády, ale náš vztah je prostě bouřlivý a je těžké to zpětně zapomenout.
(20.9.2016 13:28:44) Val, myslím, že ne. Mám ji fakt ráda. Ale vysává mě furt. Přála by si, abych jí věnovala 100% času i energie. Má pocit, že svět se točí kolem ní. Musím říct, že jí úplně nerozumím, je naprosto jiná, než já. Porozumět jí mi pomáhá fakt, že je po mé ségře. Já se furt divím, proč jako jsem porodila ségřino děcko
(20.9.2016 13:23:03) tohle téma je ožehavý. na třídním srazu po X letech sem po pár dvojkách vína byla neopatrná a trochu sem to nakousla. řekla sem, že pokud bych nahlídla do budoucnosti a nebyla ovlivněná nynějšíma hormonama a láskou k nim, asi bych šla na potrat, minimálně s dvojčatama určitě. že teď ne, miluju je, nedám je, ale být oproštěná těch citů, vidět to jen ve věštěcký kouli, asi by to tak dopadlo. možná je to i zkreslený tím, že to nemám zrovna jednoduchý, ale holt to tak vnímám. a můžu říct, že jedinej, kdo mě pochopil byl bezdětnej chlap, ale on zrovna je fakt empatickej, jinak šok zavládl na všechny strany, ať chlapi tak ženský. myslím, že pár lidí se na dalším srazu za dalších X let se mnou nebudou bavit a byla jsem tématem drbů ještě na dlouho, vyvrhel jak vyšitej
(20.9.2016 13:25:17) jinak já sem si na mateřský vypěstovala, hlavně s dvojčatama, parádní syndrom 4 stěn, panickou hrůzu z lidí, hlavně ženských a a y veselýho extroverta je ze mě uzel nervů, co jako nejlepší věc na světě bere být zalezlá doma
(20.9.2016 13:34:03) já sem nakonec chodila od roku kluků do práce, ale i tam jsem úplně sama, uklízím domácnosti, takže sama a sama. ale takhle sem vypadla tak 1x-2x týdně na pár hodin. pozitivní bylo, že muž s dětma byl, jinak chodí pozdě večer, já sem teda často došla unavená jak kotě, ale to k tomu holt patří. já co se týče tý fobie z lidí, postupně sem si vytyčovala cíle, kam půjdu, co udělám atd, takže teď už docela funguju, ale když sem unavenější než normálně, nesnesu ani chlapa, aby se mě dotkl, to se při vyhejbání na chodbičce sem schopná uhnou raději do vedleší místnosti, takže je jasný, co se mnou asi pak dělaj cizí lidi
(20.9.2016 16:00:53) Tak pokud by chlap mohl chodit na 6 a manželka na 2 hodiny. Případně chlap 4 dny a žena jeden, tak by to bylo pro rodiny zajímavé. Třeba.
(20.9.2016 13:32:30) mikito, myslim, ze si fakt nemas co vycitat. jsi na to sama, mate jeste starsi dite, chlap ti doma nevypomuze, to by porazilo i vola....
(20.9.2016 14:35:17) Miki, myslim si, ze tahle reakce okoli je ale taky neco podprahovyho. Proste ze obecne jsou lidi nastaveny na to, ze dite je ta nezvratna zivotni hodnota. A muzeme nadavat, hroutit se, plakat, jecet.... ale ono prece to dite je to "jedine" dulezite na svete. Asi to neumim vysvetlit.
(20.9.2016 13:33:35) Je tu tabuizované, že je hodně žen, které litují, že mají dítě. Je to hlavně v případech, že chtěli jít na přerušení a bylo jim to rozmluveno atd. Nevím proč společností koluje spousta pohádek, jak žena dítě nechtěla, chtěla přerušení a pak byla ta nejštstnější. Bohužel ve velkém procentu těchto případů se ty pocity nezmění, to dítě to vnímá celý život a pak se u něj projevují různé patologie.To samé tabu je, že dítě je vždy za oběť v rodině, ani omylem, dítě dokáže být i velice tvrdým agresoerem a to nemusí být ani mladistvý
(20.9.2016 13:33:42) Kambalo, ja jsem troche mimo skatulku, protoze detí mam nadprumerne, ale s kazdym jsem byla maximalne do roku a pul doma a pak sla do prace. Tim padem jsem nikdy nestihla vyhoret, v praci jsem se vydychala a po par letech sla dobrovolne do dalsiho kousku Deti jsou zdrave, krasne, chytre a hodne, coz je opravdove stesti a pozehnani, za ktere dekuji kazdy den. Nicmene je fakt, ze zdravotne mne to vsechno docela fest ovlivnilo, a to ne uplne pozitivne. Beru to jako fakt, nedojimam se nad tim, v zasade nad tim nijak nepremyslim. K te operaci patere celkem jednoznacne prispely tehotenstvi a nasledne noseni a zvedani deti, celkove jsem si tu pater brutalne nicila tahanim nakupu apod Take mam za sebou operaci krecovych zil, dve deti sly ven cisarem, proste jsem takova pekne zajizvena. Ale ja si z toho spis delam srandu, nez ze bych se tim trapila. Clanek jsem cetla a jako tolikrat, hlavni je, jak se k tomu postavi sama zenska a jaky je otec ditete. Je-li to idiot, ktery ji neuznava a neocenuje, pak se nikdo nemuze divit, ze se matky zhrouti.
(20.9.2016 13:44:00) Tema kazdopadne slozity a zajimavy. Bojim se nejak vice generalizovat na mne taky neplati to co na jini lidi ... takze necekam, ze na ne bude platit moje zkusenost.
Po obou detech jsem do prace utikala rychlosti blesku kdyz jim bylo zhruba 12 mesicu (1 tyden pred, a u druhyho 3 tydny pred). U prvniho ditete jsem odchazela na materskou s neutralnimi pocity a otevrenou otazkou jestli se budu vracet do prace. Teoreticky jsem si dokazala predstavit obe moznosti. Ha !!! Prvni tri mesice doma pohodicka, po pul roce nuda k zblazneni, to jsme si prave nasli baby-sitterku (meho proziraveho muze to napadlo driv nez mne), kdyz melo dite zhruba 9 mesicu muz zcela vazne navrhnul abych zacala uvazovat co s praci, protoze nejsem ve sve kuzi. Tyden pred prvnimi narozeninami ditete jsem byla zpatky, nejstastnejsi na svete. U druheho ditete byla situace jasna jeste nez se narodilo, do roka se vracim do prace, nic jinyho nepripada v uvahu. Prvni mesice po narozeni druheho celkem sli ok, starsi zacalo skolu, takze jsem mela i nejakou jinou zabavu nez pouze mimino, ale v jeho zhruba 4-5 mesicich jsme si najmuli chuvu a dodnes se ji nezbavili (teda s nejakym vystridanim).
Kdybych pred detma vedela to co vim ted, mela bych je znova? Uprimne premyslim a myslim ze ano. Mela bych jich vice nebo min? Ne, zase by byli dve. Drive nebo pozdeji? Rozhodne ne drive, a pozdeji, hmm nevim, mozna o par let pozdeji prvni, druhe tak nejak stejne (33 a 37). Celkove bych myslim zopakovala nynejsi zkusenost, ale fakt je ze ja nikdy zadne hrdinstvi dokonale matky nemela potrebu predvadet, takze mi z toho ani nestacilo hrabnout. Poporodnich depresi jsem videla kolem sebe hodne, depresivnich matek dlouhodobe doma vidam kolem sebe hodne ted, kdyz uz maj 5-10 lete deti, problemy ve vztahu, problemy se sebou, s alkoholem, se vsim ... proste s naplni zivota.
(20.9.2016 13:52:47) Kamb, nemam cas to cist, jen mam obavu, ze - jako kde co - se to nejak strasne hroti, nehrot :)
Zvladnes deti, zrovna tak jako praci, zrovna tak jako milion dalsich veci v zivote, ktere miliony lidi (jeste vetsich blbcu) zvladlo vice ci mene uspesne pred tebou.
(20.9.2016 13:56:35) Rodinová, já to nehrotim, já tak nějak vim, jak to budu mít. ten článek jsem na FB postla proto, že jsem si říkala, že to pomůže holkám, co jsou v hajzlu a stydí se za to, aby o tom aspoň začaly mluvit, doma, u psychologa....někde.
a dostalo se mi reakce, že jsme blbky, co si myslely, že těhotenství je běh slunečnicovym polem v bílejch šatech a rodičovství je věčná zábava a radost 24/7/365
(20.9.2016 14:29:38) No to jo, taky ze byl podroben prisnemu vyberu jeste pred ... jednoho s protacejicimi se panenkama a pokoutnyma kecama o zenske roli v zastere a pri plinkach jsem kdysi davno poslala k sipku po 10 letym manzelstvi tesne pred tim, nez doslo na deti.
(20.9.2016 13:58:40) no mě nestresovala jen mateřská, ale v podstatě ta strašná zodpovědnost ležící pouze a pouze na mne. V době mateřské jsme se rozvedli. Přišla jsem o firmu. Ke všemu došlo svým způsobem i proto, že jsem vsadila na svou "povinnost" mít děti. Přitom nejsem prvoplánovitě mateřský typ. Nicméně jsem se vždy se svými mateřskými povinnostmi vcelku zdárně poprala, i když to leckdy vážně bylo hodně stresující. Občas jsem dětem "vyčítala" svou mizernou situaci (samozřejmě jen v duchu). Byla mi nabízena pouze psychiatrická pomoc (léky), které jsem nakonec nikdy neužívala. Jiná pomoc mi byla zapovězena. Neměla jsem nárok ani na sociální dávky :-( (vlivem souhrnu dalších okolností), i když jsem neměla ani korunu příjmu, kromě podprůměrného výživného pro děti. Dnes jsem hrdá, že jsem to vše před 15 lety ustála.. (i bez pomoci, kterou bych v té době potřebovala).
(20.9.2016 14:19:27) Děti jsem měla v pozdním věku,nikdy jsem si o sobě nemyslela,že jsem nějak extra mateřský typ a přesto to bylo pro mě jedno z nejhezčích životních období. Ale je pravda,že jsou holky daleko od sebe,mít je po roce,to si neumím představit.
(20.9.2016 14:20:38) To co me na materske unavuje a stve nejsou deti. Je super, kdyz se ke me ditko pririti, aby mi reklo, ze mam vykulit oci Me ubiji stereotyp a zadne "osobni volno". Nemam dostatek penez pro vse, co bych s nima chtela delat. Vadi mi uklizeni a starost o domacnost, ktera je k nicemu. Kdyby byly skolky od dvou let deti a polovicni uvazky, tak by bylo mene matek na AD. Jinak deti bych nechtela jine ani jich min. Nemela bych prvni ve 20ti, ale rozhodne vsechny do 30ti.
(20.9.2016 14:24:24) Já pořád nechápu, co je na tý mateřský, rodičovský tak hroznýho. Byla jsem doma 3 roky a byl to veget, scházely jsme se s kamarádkama několikrát za týden, jezdily jsme na dovolený i mimo prázdniny, v létě pořád na koupališti, chodila jsem s ním spát po obědě. Manžel hlídal poprvé týden v devíti měsících, řekla bych, že se taky bavil než, že by trpěl. Úderem třetího roku jsem šla do práce, to už jsem se těšila, ale určitě jsem mateřskou neprotrpěla.
(20.9.2016 14:58:37) Vidíš, mně odstup tři roky a víc už přijde hodně blbej. Za ideální považuju něco mezi půldruhým rokem a dvěma a půl lety, vyhovuje mi to nejvíc.
(20.9.2016 15:10:04) starší dítě už chápe a rozumí dobře a pomůže, když je třeba.
Mezi prvníma dvěma mám rozdíl 2 roky, to je ideální.
Třetí byl s odtupem 5 a 7 let, to bylo na houby, v podstatě vyrostl jako jedináček, protože se pořát muselo rozdělovat "velcí" a "malej", dva programy.
(20.9.2016 15:29:44) Martino s bráchou máme mezis ebou rozdíl 6 let a jako dva jedináčci jsme vážně nevyrůstali. A rozdělování programu na pro maldší a starší dítě opravdu potřeba nebylo.....
(21.9.2016 8:21:06) Přesně Alco. Mám děti o 9 let a nikdy jsem nemusela nic dělit. Vztah k sobě mají jako sourozenci, ne jedináčci. Ty aktivity, které my děláme, se vždy daly dělat s oběma dětmi. Rybaření, chata, výlety do přírody, jeskyně ( tak od 3 let mladší), zříceniny, skály ( od 2,5 let naše malá zvládla pěší pochod Vlčí roklí se žebříky z Teplic nad Metují do Adršpachu), vojenské akce, lanovky, hory, lyžování ( jen jsme se vystřídali v hlídání). Spíš časem odpadal ten starší - ale cca do 16 s námi na výlety ještě aspoň někdy jezdil.A začali jsme přibírat spolužačky dcery. Ale fakt si nevzpomínám na akci, kde bychom se museli rozdělit - jako nejet všichni společně. Neříkám, že jsem třeba s dcerou nešla na chvíli na procházku po okolí, zatímco muž se synem sledovali tankovou bitvu. Ale to se všechno dá. Je pravda, že já jsem vyloženě improvizační typ.
(20.9.2016 15:12:10) To ale rozumí i to batole, že musí chvíli na něco počkat. A i batole je schopný do určitý míry pomáhat (přinejmenším tak, že samo má pocit, že pomáhá, i když to jinak moc přínosný není).
(20.9.2016 14:25:34) Dcera byla planovana. Mela jsem ji pred 30.tkou. Presto vzpominam spis na unavu a nemoci. Na to, jak jsem byla casto zoufala, ze delam vsechno blbe. Nemela jsem k sobe partaka s ditetem, aby clovek videl, kde co jak funguje. Penez bylo malo. Zdravi bylo taky malo. Unava velka. A ja se v tom placala... babicky byly milionovy. To jo. Ale myslim, ze urcite veci jsem proste nezvladla tak, jak bych byvala mohla. A asi jsem byla i uzkostnejsi nez bylo treba.
(20.9.2016 14:29:04) Prosím tě, to jako fakt máš okolo sebe tolik žen, co je mateřství naprosto zdrtilo? Jak se pozná, že někdo na AD z mateřské? Nebo že se sebepoškozuje z mateřské? To nerýpám, fakt mě to zajímá.
(20.9.2016 14:29:04) Prosím tě, to jako fakt máš okolo sebe tolik žen, co je mateřství naprosto zdrtilo? Jak se pozná, že někdo na AD z mateřské? Nebo že se sebepoškozuje z mateřské? To nerýpám, fakt mě to zajímá.
(20.9.2016 14:35:06) no znám no. asi proto, že to jsou všechno původně manažerky a pak se z nich staly kojící pytíky a vyměňovačky plen. chlastaly, hroutily se, rozváděly, chodily k psychiatrům, dneska mají vetší děti, makají a jsou šťastný, že jsou z toho venku
a samozřejmě spokojené matky mám kolem sebe taky, ale tolik jich fakt není, jak těch, co to nesou/nesly blbě. hodně taky záleží na prachách. ty šťastnější měly vystaráno, bohatý chlapy. ty, co živily rodinu předtím a šly s prachama dolů. ty to nesly blbě
(20.9.2016 15:17:31) kambalo, pripis si mne jako spokojenou ba až nadsenou matku, a to jsem s prachama sla dolu fest a nikdo me nikdy nezivil.....a ostatni aspekty moji osobnosti taky ztratily uroven, treba telesna schranka nebo konicky nebo moje intelektualni zajimavost pro ostatni....tedy nekdy si jako matka zoufam, ze nedelam dost pro dite, ale ne uplne vsechno mam a mohu mit pod kontrolou, ve vychove jsou i jine vlivy, treba skola, bohuzel
(20.9.2016 14:33:21) Já jsem ráda, že se o tomhle tématu konečně mluví. Osobně děti nemám, ale plánuji, jak se budu cítit na RD, to se nedá předem odhadnout. Možná skvěle a možná se zblázním. Jdu do toho s tím, že to bude fajn
Ač bezdětná, viděla jsem několik kamarádek, které již porodily. Hned po porodu měly výčitky, protože dítě hned nemilovaly, dokonce měly strach co s ním budou dělat, na MD se jim nelíbilo, byly nejisté a nešťastné. Teď už dítě milují a časem si zvykly, ale ten začátek byl u všech těžký. Ony to nečekaly, protože "se o tom nemluví", pořád jen - zaplaví tě nekonečná láska, budeš s dítětem chtít pořád být, i na nákupu se ti bude stýskat, bla bla bla .
(20.9.2016 14:40:09) Tak ta okamzita laska k miminu zmuze hodne. To byl veliky rozdil u prvniho a u druheho, verim, ze to pak melo vliv na ten poporodni stav a rozjezd/nerozjezd poporodni depky. U prvniho mi trvalo rok navazat ten spravny vztah. A nekomu se to nepovede nikdy, znam dost matek, ktere se nektereho ze svych deti doslova stiti a jejich pritomnost je jim neprijemna. A kazda z nich je bud na antidepresivech nebo pije.
(20.9.2016 14:43:06) asi jo. kamaradka ma jedno dite po komplikovanym porodu a to dite je hysterka urvana, jeci nekolik hodin denne uz sest let. a pak ma pohodovyho chlapecka. no, chlapce ma jasne radsi, dokonce mi to i sverila (ale detem to najevo nedava)
(20.9.2016 14:46:29) Je strasne blby to psat. Ale presne to si myslim, ze hraje roli u mne. Nedokazu ji milovat takovou tou trochu nekritickou laskou. A myslim, ze i to hralo od 1.dne roli. Po cisari jsem bylo hodne vyrizena a uz se to vleklo.... ale asi proste neco v tech citech nenaskocilo. Miluju ji. Ale nekdy mam pocit, ze v tom chybi trochu jeste neceho.
(20.9.2016 15:31:43) Val, tak si to tak neber - takový věci jsem taky nedělala, a nepovažuju to za něco zavrženíhodnýho. Nějak jsem nikdy neviděla důvod, proč třeba děti vést k pravidelný domácí přípravě do školy, když jsem to sama nedělala a úspěšně jsem vystudovala i bez toho.
(20.9.2016 15:49:44) Val, fakt nevím, proč by ses tím měla užírat. Hele, moji kluci to dělali zhruba stejně - i na gymplu jsem to považovala za jejich vlastní boj. To jen D. je teď strašně svědomitá a soustavně se učí.
(20.9.2016 15:00:38) Valkýro, nepovažuju za nutnou součást mateřský lásky to, že bych byla schopná pro dítě udělat cokoli. Je řada věcí, který prostě NEJSEM ochotná udělat.
já si myslím, že máš o mateřství stejně maximalistický představy jako o domácnosti.
Skoro bych řekla, že pro dceru děláš víc než několik nás jiných pro svý děti dohromady.
A "udělat pro dítě všechno" (pokud se nejedná o záchranu zdraví, života nebo něco hodně zásadního), to je přece nemocný a tomu dítěti to nijak neprospěje, naopak.
Jsem přesvědčena, že problém není v žádným případě v tomhle, jako není v tom, že bys byla bordelářka (do roztrhání těla se dítěti nikdo soudnej neobětuje, stejně tak jako se vsadím, že tady na Rodině je velmi mnoho bordelářů, kterým to život nijak zvlášť nekomplikuje).
(20.9.2016 15:50:07) Okamzita laska je treba neco, co neznam. Nemam materstvi hozeny "pudove", ale spis rozumove. Mam se synem hodne blizky vztah, ale je to dane tim, jaka je osobnost, neni u mne na prvnim miste, ze je "muj". Takhle to necitim. Beru dite jako samostatnou jednotku, ne jako "cast sebe". Kdyby mel povahu, ktera je mi protivns, myslim ze by ten vztah byl uplne jiny.
(20.9.2016 15:04:32) Kiviku, tak mely cist rodinu, tady se to resi vicemene po celou dobu, co sem chodim. Mne tedy vubec prijde, ze si lidi porad neco predstavuji, jake to bude, nebo naopak jak to bude hrozne, uprimne ja jsem pred prvnim ditetem tohle absolutne neresila a dobre jsem udelala, na to, co prislo, mne nemohlo nic pripravit. Nicmene hormony nezklamaly, fakt mne podrzely, syna jsem milovala uz od tehotenstvi, takze prvni kouknuti na nej se mnou nic moc neudelalo, to spis ten porod, ten mne fakt nabudil neuveritelne a diky tem endorfinum, ktere trvaly nekolik dni az tydnu, jsem syna okamzite neuskrtila
(20.9.2016 16:48:24) Už se po tvé reakci ztrácím.. Chtějí sedět doma a nechtěj makat.... Téma asi není o nich, když jsou doma spokojené. Asi nechtějí vytvářet větší hodnoty tím, že vyplňují tabulky v Excelu, nechávají se buzerovat o deset let mladší hysterkou, zúčastňovat se "obchodních schůzek" se slizounama nebo někým, s kým by mimo práci neprobíraly ani počasí....atd., atd., atd. Prostě jim ty smysluplnější věci tak smysluplné nepřipadají. Rozhodně ne tolik, aby si šly stoupnout ke kopírce a připadaly si děsně důležitý, protože vlastnímu dítěti nemusejí utírat nos. Zase ať si ty managerky nepřipadají důležitější, než primář z ARO.
(20.9.2016 17:04:37) "Asi nechtějí vytvářet větší hodnoty tím, že vyplňují tabulky v Excelu, nechávají se buzerovat o deset let mladší hysterkou, zúčastňovat se "obchodních schůzek" se slizounama nebo někým, s kým by mimo práci neprobíraly ani počasí....atd., atd., atd. Prostě jim ty smysluplnější věci tak smysluplné nepřipadají. Rozhodně ne tolik, aby si šly stoupnout ke kopírce a připadaly si děsně důležitý, protože vlastnímu dítěti nemusejí utírat nos. Zase ať si ty managerky nepřipadají důležitější, než primář z ARO."
Lassie, to je velmi přesné
Ale ono je to na polechtání ega holt jednodušší a pohodlnější, slušivě se obléct a důležitě vlát po kanceláři, než trpělivě makat kolem dětí.
(20.9.2016 17:07:54) Anett, ale proč hned tak pejorativně? Lechtání ega? Jsou lidi, co je práce baví, pak lidi, co mají rádi peníze a jdou tam, i když nemusí... a někdo pracovat musí, variant je mnoho. Pokud si v době, kdy jsou v práci, dítě neutírá nudli o roh schodu, ponechané o samotě uvázané za nohu, je to stejně dobře jako jakýkoli jiný model.
(20.9.2016 17:14:53) Monty, protože u některých lidí to pejorativně vnímám, nemohu si pomoct a nechci to asi ani zastírat. Ale opakovaně také říkám, že u někoho smysluplnost kariéry chápu a takovým upřímně přiznávám, že to mají složitější než matky, které smysluplnou kariéru nebudují a tudíž jim v mateřství nic nepřekáží, max. finanční nouze (nebo to ego).
(20.9.2016 17:19:45) Anett, a ono nestačí, že to ten dotyčný - resp. dotyčná - takhle chce? Proč to hodnotit s opovržením jen proto, že to sama máš jinak?
(20.9.2016 19:05:09) Monty, každý má samozřejmě právo chtít to jakkoliv, podle svého. A nikdo mu do toho nemá co mluvit, protože nikdo nebude žít jeho život za něj. Takže v tomto smyslu každého respektuji a určitě bych nikomu nerozmlouvala jeho volbu, jak se zařídit. Ale chci-li o tématu diskutovat, tak prostě konstatuji, že cítit se důležitější proto, že se natřásám někde v kostýmku, mi přijde pošetilé. A myslím si, že si to někteří lidé volí jednoduše proto, že je to pohodlnější. Což je moje vlastní zkušenost - čtyřiadvacetihodinová péče o děti je velmi náročná (ona asi péče o kohokoliv) a navíc nedoceňovaná, zaměstnání proti tomu může být leháro a zábava a ještě člověk vydělá peníze, což také pohladí ego.
(20.9.2016 19:11:00) Anett, ale proč by se měl cítit DŮLEŽITĚJŠÍ? Už jsem to psala jednou, nestačí, že ho to baví? Já sice do tří let dítěte dělala převážně z domu, ale žádná důležitost v tom fakt nebyla - bavilo mne to, bavilo mne mít peníze a nebýt na nikom finančně závislá. Taky mne bavilo, že můžu dítěti ledacos dopřát. O žádné důležitosti jsem vůbec nepřemýšlela.
(20.9.2016 19:40:39) Tady to zase celé začíná nesmyslně otáčet. Tahle (má) větev vůbec není zaměřená proti nadšení z práce. I ta prodavačka může být velmi spokojená. Moje kamarádka je VŠ a je mnohem spokojenější ve svém bazárku. Baví jí to. Nic proti. Ale tahle větev reaguje na Juliet, která Kvíkovi odepsala: "Blbost - to jsou jen alibistický kecy těch, co se jim líbí doma na zadku a nechtěj makat".
Tak to není. Znám plno lidí, kteří svou profesi milují, ale chtějí s dítětem strávit nějaký ten čas doma - prostě mají dočasně priority jinde. A že se někdo nehrne do práce hned od kojence, za to by neměl sklízet podobné pohrdání. A rady, že nic nebrání najmout si chůvu - no, nevim. Ona ta chůva někdy stojí víc, než když se od platu odečte dojíždění a další věci.
Čili - ráda bych jasně napsala, že bych byla pro, aby se každý rozhodl podle svého. Ideální by bylo, kdyby měl každý tu možnost. Šla jsem do práce na částečný úvazek, když synovi byl rok a čtvrt, starší dceři 3 roky a čtvrt. Ovšem ideální podmínky. Pracovní doba narůstala postupně, začínalo se jedním dnem. A syn to nesl moc dobře, hlídala ho paní spolu s dalším dítětem, nebýval nemocný... Pak se navýšila ta pracovní doba a já začala studovat. A pak toho už bylo až moc, třetí dítě, státnice a práce. A tehdy jsem si řekla, že už to tak dál dělat nebudu, že se nikam nepohrnu a s dětma si to doma víc užiju. Dodělám všechny resty za ty roky, rozvozy do školy a ZUŠek budou probíhat v klidu atp. Ale když jí byly dva roky, odvezli syna do špitálu...takže jsem doma 4 roky. Každopádně ten stav opouštím a chystám změnu.
(20.9.2016 20:05:08) "Blbost - to jsou jen alibistický kecy těch, co se jim líbí doma na zadku a nechtěj makat". Ať Juliet nebo kdokoliv ukáže na službu či výrobek, kterého není dostatek a o který se svou prací musíme za každou cenu zasloužit. Možná metařů ulic je poskrovnu.~
(20.9.2016 20:10:22) "to jsou jen alibistický kecy těch, co se jim líbí doma na zadku a nechtěj makat"."
Jojo, to člověk občas slyší. Já osobně jsem tedy nikdy v životě neseděla na zadku méně, než na mateřské. Také jsem ho v té době měla nejmenší a nejhezčí To teď se proti tomu válím jako čuník. Ale sedět na zadku v kanceláři nebo někde za kasou je bohulibější, než "sedět" na mateřské, to je jasné.
(20.9.2016 17:51:22) A teď, pozor! Představte si,že existují lidi, co mají potřebu seberealizace, i když jsou obyčejná prodavačka! No ne, hnuuuuusnyyyyy
(20.9.2016 17:58:42) kambalo - je otázka, jestli si tak nepředstavují tu duševní hygienu. Znám takové typy - ale nakonec z nich vyleze, že by jim babička/tetička/kdovíkdo nepohlídali, kdyby to bylo kvůli zábavě a ne kvůli práci. Některé babičky apod. považují za frivolní zábavu i studium.
Protože někdo, kdo si v Lidlu za kasou připadá užitečnější a víc "já" než jako matka kojence, není prostě v pořádku...
(20.9.2016 19:15:52) Kambalo, já nenasazuju, já reaguju na nasazování - přečti si, na co odepisuji. Souhlasím s Anett. Vlát po kanclu a tetelit se blahem z toho, že udělám dvě tabulky na PC a tři kopie něčeho, co se stejně ještě třikrát přepíše, o to prostě každý nestojí. Nechala bych na každém, ať si rozhodne, co je pro něj hodnotné. Mít to jako Alraune, to bych brala. Že bych strkala dítě do jeslí kvůli tomu, že nutně musim někomu ukázat novou kabelku nebo si dát kafe z pressovače, kvůli tomu bych dojíždět taky nechtěla. Ten volný čas bez dětí za zadkem, to je jiná liga. Odpočinek, relax, kulturní vyžití - je pěkné se toho opět dožít a vyrazit ven. Není ale třeba žít v tom, že bez mé pracovní náplně by svět nefungoval.
(20.9.2016 15:34:35) Vyhoření ale neznamená, že se pořád dokola opakujou tyhle věty. Tisíckrát jsem slyšela: - Jak jsem si mohla užívat, kdybych neměla děti. - Nejradši bych je nechala doma chlapovi a šla do práce. - Nenávidím praní a vaření. - Někdy mám pocit, že už se z těch dětí zbláznim. - Měla jsem počkat do třiceti. - Měla jsem začít ve dvaceti.
(20.9.2016 14:38:29) Ta několikrát ze popsaná událost, jak jsem vyhodila kuře z okna, proběhla právě v době, kdy jsem byla asi třetím rokem doma. Hrabalo mi fest. Ale že bych rozhodnutí mít děti litovala, to ani náhodou. Ale já děti vždycky chtěla, nepochybovala o tom, neměla jsem strach, že o něco zásadního přijdu, když budu mít děti.
(20.9.2016 14:47:22) Mám děti celkem rychle po sobě, takže jsem byla na rodičovské čtyři a půl roku. Během RD jsem zvládla dostudovat VŠ, takže jsem nikdy nebyla v izolaci, která by mne nějak trápila, momentálně pracuji z domova na dohodu a platím si ZP. Příští rok jde dcera do školy a rozhodla jsem se proto nehledat si zatím práci na plný úvazek a strávit s dětmi ten poslední rok, kdy je možné se sebrat, nedat děti týden do školky a jet k prarodičům, nechat doma nakřáplé dítě bez nutnosti řešit péči o něj atd. Kariéru jsem nikdy nedělala a už neudělám, přestěhovala jsem se za mužem, do Prahy do původní práce dojíždět by byl nesmysl a ve stejném oboru zde v příhraničí práci nenajdu. Takže za ten rok budu hledat práci jako taková tabula rasa, naštěstí současná práce na dohodu je do životopisu vcelku dost přínosná. Osobně bych ráda měla ještě jedno dítě, ale muže už asi nepřesvědčím .
(20.9.2016 14:51:38) A určitě hraje v té touze po třetím dítěti roli to, že obě těhotenství proběhla v pořádku a na porody vzpomínám jako na krásné zážitky. Vím o kamarádkách, které se druhého potomka děsí právě kvůli předchozím potížím. Nevím ale o žádné, která by své dítě znovu nechtěla - nebo to takto otevřeně neřekly.
(20.9.2016 14:48:11) Já si vždycky zase připadala hrozně divná, protože jsem děti odjakživa chtěla a na mateřské se mi líbilo. Kdežto moje vrstevnice vrtěly hlavou, jak můžu být závislá na manželovi. Spíš mě litovaly, že mám dítě (neužila jsem si podle nich dost).Obzvlášť s prvním dítětem, kdy mi bylo 20. Děti mě sice taky stály síly, ale nemusím mít všechno perfektní, tak mě nevysilují prkotiny. Hlavní je, aby z nich vyrostli dobří lidé. Víc od své výchovy nečekám. Jestli bude mít VŠ nebo bude pracovat v zemědělství mě je vlastně fuk. Nikdy jsem nebyla zaměřená čistě na mateřství. Manažerským jazykem bych možná mohla říct, že pracuji na více projektech najednou. I když jsem měla doma kojence, tak jsem měla plno aktivit (studium, hudba, kultura, cestování). Takže obě mateřské byly skvělé roky. Jediné kritické bylo, než jsem si s manželem nastavili efektivní komunikaci a správné vyjadřování citů. Myslím si , že vyhoření na mateřské mají spíš ženy bez podpory okolí,které se soustředí pouze na mateřství a nemají vlastní zájmy.
(20.9.2016 14:56:51) Vyhořela jsem jako papír a zájmů jsem měla spoustu, práce taky. Nedostatek peněz, stres, žádné hlídání, spousta práce - to neudělá šťatným nikoho.
(20.9.2016 14:53:39) Já už to psala kolegyni... být z dítěte a ze situace kolem něj na prášky je celkem běžnej stav, litovat, že se narodilo, běžné není. Pokud má člověk někoho rád, málokdy si přeje, aby nebyl.
O psychické náročnosti mateštství a problémech matek malých dětí se imho mluví málo, to je problém.
(20.9.2016 15:01:24) Tý jo, mateřská byly nejlepší roky života! S první jsem byla doma poctivé tři roky. Ze začátku jsem se muchlala s miminem nebo procházela s kočárkem. Doma uklizeno, napečeno. na všechno jsem měla čas.
(20.9.2016 15:09:37) Článek jsem četla a čekala, kdo ho sem dá. Za svůj život jsem se potkala jenom s jednou ženou, která otevřeně přiznala, že kdyby se mohla znovu rozhodnout, tak děti nemá. Ale jí nevysála mateřská, ale drogová závislost jejího dítěte a to peklo, které si s ním prožili.
(20.9.2016 16:01:24) Když nemáš hlídání nemůžeš nic, ani jít na záchod, nemůžeš koncepčně dělat, a běžíš závod s bsatohem cihel na zádech, to se děje. Pokud ze závodu neodstoupíš, je to hrozně těžký... a některé z nás odstoupit nechtějí.
Nohy jim podráží jak no kids aktivisti, tak i supermatky.
(20.9.2016 15:13:13) Mně to začalo být nápadné ve chvíli, kdy se tam mateřství označilo za ÚZUS.
Celý ten článek mě dost nadzdvihl. Nechce se mi k tomu vyjadřovat, neb by to bylo moc obsáhlé Kopíruji koment z FB:
"Je to reklama (nebo propaganda - jak chcete) na kdysi komunistický systém, který by Marxová - Engelsová ráda zavedla (a nejen ona) - je ekonomicky výhodné, když matka začne makat co nejdřív po porodu a pro výchovu neremcajících ovcí je fajn kolektivní výchova od co nejranějšího věku. Proto je třeba udeřit na strunu ŽENA, která "má právo na seberealizaci a štěstí" a potlačit to, co bylo dávno dokázáno (tedy to není úzus, jak uvádí článek, nýbrž biologická a psychologická přirozenost) - tedy strunu MATKA. Jako by mateřství nebylo nic pěkného a ty, které jsou matkami rády by se měly stydět, že se flákají doma... Takže opět posuneme normu a ženy, které chtějí být matkami a nelitují toho, vyčleníme, popř. sociálně znevýhodníme a adorovány budou ty "statečné", které si přiznají, že matkami být nechtějí nebo nikdy být neměly. Pokud žena nechce mít dítě, je to její rozhodnutí a je to v pořádku. Pokud mateřství lituje, je třeba s ní pracovat, protože to v pořádku není - a to, že si to přizná, je jen první krok k něčemu pozitivnímu (jako u alkoholiků - alkoholik, když se rozhodne léčit, tak mu též nestačí jen nahlas přiznat "Jsem alkoholik" - musí s tím pracovat dál. Matka, která přizná, že lituje toho, že je matka, je také jen na začátku cesty - a pokud s tím nehodlá nic dělat, nechápu důvod článku...)
A odpověď na anketu za sebe: Nelituji a šla bych do toho znovu, přestože má situace není lehká a standardní...
(20.9.2016 15:20:19) Martino - přečti to, co jsem zkopírovala. Úzus může být to, jak okolí předpokládá, že se ženská provdá a má děti - nikoli mateřství. Mateřství je biologický a psychologický stav - ne lidová tradice
Z toho článku cítím snahu posunout normu k tomu, aby bylo normální nemít děti, a pokud ano, strkat je od tří měsíců do kolektivních zařízení, přičemž ty trapné vyznavačky Matějčka apod., co odborníkům věří, že dítě mámu potřebuje déle než pár měsíců, budou sociálně odsunuty někam do nenormálu...
(20.9.2016 15:37:51) Binturong, mě se třeba nelíbí, že skoro všechny články a nápady , které pracují s tím, že ne všem ženám může vyhovovat dlouhá rodičovská v čr, jsou označeny za snahu vehnat ženy do práce po vzoru komunistů. Krásný příklad byla debata kolem změny zákona o délce rodičovské, kde na maximální délku nikdo nesahal, jen byla snaha umožnit ženám, které si to řpejí, si vybrat rodičovskou rychleji.
(20.9.2016 15:51:10) kambalo já o tom jak pro mě ta situace začíná být aktuální čím dál tím víc přemýšlím a došla sjem k tomu,ž e kdyby český systém poskytl větší možnosti i matkám, co chtějí do práce dříve, tak by byl ideální :) Každý je prostě jiný a představa, že vyčerpáš stejné peníze a je jen na Tobě, za jak dlouho, mi přijde nejlepší. Jinak já jsem momentálně v situaci, kdy asi budu s dítětem doma navíc ještě v cizí zemi, což mě sice trochud ěsí, ale od pořízení si dítěte mě to neodrazuje :)
(20.9.2016 16:00:45) ano, děsí ale neodrazuje. tak to máme podobný. taky nechápu, proč by mi měl někdo direktivně nařizovat, kdy smim pracovat a kdy ne. když mi nedají OČTŘ jako OSVČ, protože si přeci můžu uzpůsobit práci, jak potřebuju (haha, kecy v kleci, soudy na to FAKT slyšej). naštěstí, jak mám zaměstnance, nemusím přerušovat činnost a vesele fakturovat i na mateřský, cože holky bez zaměstnanců nemůžou
(20.9.2016 16:09:33) jako včera mě vezla rychlá, protože jsem zkolabovala z nějaký virozy po výslechu. a dneska byl extra problém nechat odročit jeden soud, když jsem dokládala, že jsem byla v nemocnici. když je soudce nemocnej, odročej klidně půl hodiny předem. advokát se musí postavit na hlavu a dokládat svojí diagnozu (já jsem to teda začernila, protože si myslim, že jim do toho nic neni). ale byl to proces na dvě hodiny s nejistym výsledkem. naštěstí se podařilo, protože jinak bych tam zítra zhebla. koncipientky mají kolize....děs běs. tolik k plánování vlastní práce OSVČ
(20.9.2016 16:11:06) to jo, ale to už se nějak etabluješ, ty první roky jsou nejhorší. pak můžeš mít státní školku, dítě jde do školy, pracovat prostě můžeš
(20.9.2016 16:31:34) Šuplíku, tak ono šlo o to, že by rodič tak jako tak vyčerpal těch 220 tisíc, jen by je vyčerpal rychleji - třeba za půl roku, kdy by se třeba o dítě stále staral, neb by výpadek příjmu nebyl takový.... Ono i dnes fůra lidí dostává rodičák i když pracují, protože když máš dítě u chůvy/příbuzných a ne ve státních jeslích/školkách, tak je každému ejdno, kolik napracuješ.....
Mě to přijde prostě spravedlivé - prostě máš nárok na určitou částku a je jen na Tobě, jak rychle ji vyčerpáš..... Ale pro vícerčata bych byla rozhodně pro nějaké znásobení té dávky případně pro porodné.... Já mám třeba teď docela slušný problém s tím, že přestože jsem v ČR odpracovala na full time 5 let a na dohody ještě víc, tak pokud nestihnu dítě do roka, tak mám nárok možná tak na čtyřletou variantu mateřské, protože jsem se odstěhovala pryč a do českého systému přispívat nebudu (stejně tak můj manžel)..... budu teda ve stejné pozici, jako bychom já a můj manžel nikdy předtím nepracovali. Což mi přijde dost nefér, když jsme na daních toho odvedli dost :( jasně, efektivně dostanu stejnou částku, ale dostat měsíčně 11 tisíc nebo 4 je dost rozdíl. A vše jen proto, že jsme změnili zemi, kde pracujeme, v kritické době....
(20.9.2016 16:43:13) Zko, ale já si odpracovala své v ČR a odvedla ty daně. Kdybychom to lépe načasovali a já odešla do německa s břichem, tak bych brala v pohodě jak českou mateřskou, tak nejvyšší dvouletý rodičák..... Jenže jsem potřebovala dofinišovat doktorát. V ČR jsem pracovala až do dne stěhování. tak envím, co je amorálního na tom, chtít ze systému poprvé taky čerpat, když jsem do něj zatím jen přispívala (nemocenskou jsem nikdy neměla, brala sjem si místo toho dovolenou/home officy). A nevím, co je nepochopitelného na tom, když mi přijde nefér, že na tom budeme jako bychom nidky nepracovali když své jsme si odvedli......
(20.9.2016 16:49:10) Pokud jsi v Německu, čerpej v Německu. Tohle serfování a využívaní nejvýhodnějších dávek je mi vyloženě nesympatické. Dočerpáš mateřskou a začneš předpokládám brát Německé přídavky na děti. Nelíbí se mi to.
(20.9.2016 16:53:01) no ono by byly výhodnější v Německu,kdyby měla odpracováno, ale v Německu na ni budou koukat jako na člověka co nikdy nepracoval, takže dostane 300€ po dobu jednoho roku /ještě se to odvíjí od toho ve které německé zemi to bude/
(20.9.2016 16:58:40) ale my nemluvíme o samoživitelce, ne? Ano samozřejmě samoživitelka od dětí má zaplacený byt, družinu pro děti, kroužky pro děti, přídavky, svoje životní minimum a alimenty od státu, když otec neplatí. Ale my se bavíme o matce, která je vdaná a má manžela.
(20.9.2016 17:07:34) ...že byste nedostaly ze sociálního systému v německu vůbec nic, holky. Samozrejme, ze dostali/dostanu. Mesacne 300 Eur ( pokial v Nemecku predtym pracovala tak 70% z rocneho prijmu, maximalne 1700 Eur/mes, aspon tak si to pamatam) plus pridavky ( asi 160/ mes. na dieta). Ale to uz potom lamentacia neznie tak vznesene. Ostatne, zakony EU su zname, internet ma skoro kazdy a nikto nie je povinny sa nikde stahovat. Usetri si pocit ublizenosti a ostatnych nebude obtazovat dookola staznostami.
(20.9.2016 17:15:02) Commer asi tak. Jako samozřejmě, že to počítáme tak, abychom zvládali i bez jakýchkoliv příspěvků, ale prostě mě štve, že jsem odpracovala co měla a najednou sjem zase na startovací čáře. A odkládat to už prostě nechci.
(20.9.2016 17:19:55) ... 300€ měsíčně po dobu jednoho roku a 220 tis. Kč je rozdíl asi stotisíc na jedno dítě To si mala spocitat pred stahovanim a nemusela si byt dozivotne ublizena a rypat sa v tom dookola.
(20.9.2016 17:26:59) Tímto se tedy omlouvám, že jsem to tu asi potřetí v průběhu několika měsíců zmínila. Holt mě to trápilo, neb jsem ve věku, kdy dítě už sakra chci a v ČR bych byla bez problémů. Stěhování (které je proto, že manžel ve svém oboru prostě zahraniční zkušenost potřebuje) nám tím docela zamíchalo a chvíli to vypadalo, že se mateřství odkládá.... Věř mi, že kdyby to šlo jinak (a nemusela bych zůstat bez manžela), tak bych radši zůstala v ČR a čerpala si tu to, na co jsem odvedla ty daně ;).
(20.9.2016 17:31:18) Aky, jenže největší legrace, že já jsem ten rodičák nedostala právě v době, kdy jsem bydlela v Čechách tedy PŘED stěhováním. Stěhovala jsem se právě proto, že takhle dvojkololejnost byla nadále neúnosná.
(20.9.2016 17:35:07) ...kdy jsem bydlela v Čechách tedy PŘED stěhováním. Tak to mozno suviselo s tym, ze manzel pracoval a odvadzal v tom case dane v Nemecku.
(20.9.2016 17:07:02) Německé dávky jsou výhodnější, když je dostáváš a zároveň žiješ v ČR :) Nejvýhodnější jsou pro rodiny pendlerů, kteří mají nárok na Německé přídavky na děti ale rodina jim žije zalevno v ČR.....
(20.9.2016 17:05:42) ? V Německu nemám nic odpracováno, takže nárok mám maximálně na ty přídavky na děti (v budoucnosti přičemž co sjem tak četla, tak jsou s tím slušné obstrukce a jde to přes ČR, takže někteří čekají na jejich výplatu i dva roky)....
(20.9.2016 17:16:01) Commer...proc se na detsky prispevek /tech asi 190? eur/ ceka dva roky? My se prestehovali do Nemecka a nez se vyridily papiry, cekala jsem na ne 3 mesice, ktere doplatili zpetne
(20.9.2016 17:19:56) Anni asi to není časté, ale co jsem zatím zachytila ve skupinách na FB, tak ty papíry jdou přes ČR a někdy se to prostě zdrží. Nedá se prostě spolehnout na to, že ti dojdou brzy. Možná je to jiný, když je jeden rodič Němec....
(20.9.2016 17:32:52) lidé, kteří žijí v Německu a řeší to tam? A vzhledem k tomu, kolik jsme měli papírování jen se stěhováním a jaké různé obstrukce jsme překonávali tak tomu i věřím
(20.9.2016 17:38:07) Alco...kdyz se nekdo prestehuje do Nemecka a nahlasi se na urad /kvuli bydleni/ a jedenz rodicu vydelava, plati socialni, odvadi dane, plati zdravotni atd..atd... nechapu, proc by nekdo musel cekat na nejake papiry z Cech 2 roky. To mozna myslis, kdyz jeden v Cechach zije s detma a druhy vydelava v Nemecku. Ale kdyz zije cela rodina v Nemecku, neni duvod neco pres ceske urady zkoumat. Po nas nikdo nic z Cech nechtel. Proste tu zijes, jste tu prihlaseni, platis dane a vsechno k tomu, deti chodi do skoly...nevidim v tom zadny Problem. Proc co zjistovat v Cechach?
(20.9.2016 17:41:13) Tak tím líp, protože já zatím všude četla jen o tom, že to musí přes ČR (nevím, jestli i proto, že to dítě má české občanství). Pro mě to zatím nebylo aktuální a tak mě zaskočilo, když jsem ve víceropřípadech četla, kolik měsíců až let lidé čekali. A to mi přišlo, že někteří fakt nežili napůl v ČR, protože do toho Budyšína jezdili řešit situaci třeba až z Bavorska....
(20.9.2016 17:51:53) Alco...jestli jsi Madar, Libanonec ci Cech nehrajee vubc zadnou roli. Dulezite je, jestli jeden z rodicu v Nemecku pracuje a odvadi tam dane. A pokud nekdo v tom Nemecku zije s celou rodinou a deti jsou tam taktez hlasene a chodi dokonce do skoly, nejak nechapu, proc by na detsky pridavek meli cekat 2 roky. To totiz vyrizuje nejblizsi prislusna instituce existujici k tomuto ucelu. Ja dostavam prispevek z Brem. A to mam prosim ceske obcanstvi. Jeste porad jsem se nedokopala k tomu si vzit nemecke.... Ad...mala ma obcanstvi obe a narodila se v Cechach.
(20.9.2016 17:53:21) A nemá manžel/dcera německé? Měla sjem totiž pocit, že jsi psala, že máš/měla jsi manžela Němce.... Jinak my jsme samozřejmě nahlášení na radnici a žijeme tu oba, manžel pracuje....
(20.9.2016 18:27:29) Manzel je Nemec s nemeckym obcanstvim /jinak by snad dite nemohlo mit od narozeni nemecke obcanstvi/, ale 7 let pracoval v Cechach, kdy pobiral i mzdu v korunach. A jelikoz jsem v Cechach taky pracovala, stehovali jsme se oba z Cech do Nemecka z ceskeho socialniho systemu. Pokud nekdo v Nemecku pracuje a zije s celou rodinou a odvadis dane, je uplne jedno, jestli jsi Japonec ci Nemec....proste tam co pracujes, odvadis dane a mas narok i na destky pridavek. A pochybuju, ze by se na ne cekalo 2 roky. A v Nemecku na nej dosahnou vsichni, neb zde neplati zadne platove omezeni.
(20.9.2016 18:39:19) .../jinak by snad dite nemohlo mit od narozeni nemecke obcanstvi/ Po 8 rokoch pobytu rodicov v Nemecku ziskava ich novonarodene dieta automaticky nemecke obcianstvo.
(20.9.2016 18:42:00) aky...to ja vim, ale nase dite /a to jsem psala/ se narodilo v Cechach, neb jsme zili v Cechach. To co ty pises se vztahuje na deti cizincu narozenych v Nemecku. A i tak musis zazadat. Automaticky se s obcanstvim nerodi. Ja musela zazadat o obe pri vyrizovani pasu pri narozeni male. V nemecku ji zapsali do rodinne knihy. V Cechach byla zapsana v matrice a pri vyrizeni pasu potrebovala papir o statni prislusnosti.
(20.9.2016 18:37:37) Anni, to právě tak není, pokud máš jiné občanství než německé, tak přídavky nevyřizujou podle místa bydliště, ale dělá to Bautzen.
(20.9.2016 18:40:26) ad....doplaceli mi zpetne 3 mesice. Mam ceske obcanstvi, manzel pracoval v Cechach stejne jako ja v ceskem systemu. Vsechny papiry mi chodili a chodi z Brem. Ani tuk z Bautzen
(20.9.2016 18:43:15) ale prostě tvůj manžel má německé daňové číslo, to je jiná situace, na FB jsou skupiny lidí, kteří ty přídavky vyřizují společně a skutečně tam 2 roky píší a jezdí a po 2 letech se dočkají
(20.9.2016 18:45:09) Commer...nemecke danove cislo jsem po narozeni male dostala i ja, kdyz jsem byla hlasena k pobytu v Nemecku. A to jsem tam nepracovala
(20.9.2016 18:55:55) Commer..ale pokud si pamatuju, prisel tvuj muz do Nemecka jako Cech. Tak si vzpomen...mel jine danove cislo nez maji Nemci? Ja bych rekla ze ne. Aspon to me se nicim nelisilo od toho manzelova
(20.9.2016 19:16:45) ...ale všichni určitě kecají a vymýšlí si to To neviem, co robia, ja som vyplnila po porode zopar papierov z matriky a to bolo vsetko.
(20.9.2016 19:48:42) Commer a cetla jsi ty diskuse? Ja cetla tu prvni a resi to tam holky, co zijou v Cecach. Ta jedna sice pise ze to posilala z Nemecka, ale zu nepise, kde zije. Taky tam jedne pisou o tom kraceni, neb zije v Cechach a oni usuzuji, ze v Cechach pobira 500kc....
Proste to je to co jsem tu psala..kdyz zije rodina v Cechach, proveruje se to z ceske i nemecke strany. Sama jsem tim prosla, kdyz se mala narodila a manzel mel jeste plat v Nemecku. Ale i tak to vyrizovani trvalo taky 3 mesice. Ale verim, ze to muze trvat dele.
(20.9.2016 19:08:30) ...tak proč tak usiluješ o německé občanství? O moje obcianstvo sa nestaraj, napis mi, aky je rozdiel medzi tymi cislami a co ten rozdiel znamena. Vdaka.
(20.9.2016 19:08:53) Commer...nejsem aky, ale tady se nebavi o obcanstvi, ale o danovem cisle. A to nema s obcanstvim nic spolecneho. Pokud nekdo v Nemecku pracuje, dostane danove cislo. A je jedno, jestli si Japonec ci Nemec. Ty cisla jsou stejna. Dani vsichni stejne
(20.9.2016 20:35:34) Neboj se toho, mamy s malyma detma se schazeji vsude a expat komunity byvaji otevrene. Pohledej skupiny pres Fb v miste. Byla jsem takhle na rodicaku v zahranici a mela jsem mnohem sirsi skupinu znamych nez muz, ktery byl v praci nebo doma.
(20.9.2016 16:00:15) Alca - pokud vím, nikdo u nás ženy nenutí zůstat léta doma. Dva roky je opravdu minimum, kdy dítě potřebuje matku/otce - rodiče "jen pro sebe."
Ale vůbec to přece neznamená službu u dítěte 24/7.
Naopak.
Myslím si, že podobné články (a že mezi nimi je té propagandy hodně) jsou důsledkem přístupu společnosti k matkám. Z minulosti máme zakódováno (tím byl možná myšlen ten úzus), že se máme popelit u plotny, valchy a na poli a starat se o potomstvo. I když už můžeme volit, pracovat, studovat a muži se dnes také umí postarat o "ženské" práce..., tento úkol nám zůstal a je to tak dobře. Jen jak to skloubit s tou seberealizací, žejo. Ovšem příroda není debil. Máma je máma a těžko s tím něco udělat.
Jde o to, aby se ženská nemusela stát matkou z nějakých sociálních pohnutek, či na nátlak okolí, pokud sama nechce, ale také si každá musí uvědomit, že na dítě je připraveno jen malé procento žen, a to i když ho plánují.
A pokud se žena matkou stane, je nesmírně důležité neposr... se z toho. Z něčeho, co je odjakživa úplně přirozené. Stát se matkou a k dítěti si pořídit rovnou psychoterapeuta, abych takovou nezvyklou roli zvládla?
K tomu nezbláznění se jí dopomůže především sebedůvěra a spokojenost a HLAVNĚ dostatek osobního volna. Není nic šílenějšího, než když si matka nemůže odpočinout a vyvětrat hlavu. A je celkem jedno, zda proto, že nemá hlídání, nebo proto, že se z nějakých důvodů domnívá, že si to jako matka nemůže dovolit, neb je její povinností pečovat o potomstvo bez oddechu. Vždyť je to dřina jako blázen Nedivím se matkám, které to nezvládnou a jdou si sednout po pár měsících do kanclu, jako by se bez nich měla zhroutit státní ekonomika - jo, to by se mi občas taky líbilo. V tomto případě bych brala práci jako odpočinek
A to je ono - duševní hygiena matek (nebo i otců a rodičů obecně) je zanedbávaná, nemluví se o tom a jedna z těch zažitých představ je matka - pečovatelka/hospodyňka a jsou tu tendence zahlížet na každou, která si najme chůvu ne proto, aby mohla do práce, nebo vygruntovat kvartýr, ale aby si s manželem vyjela na kole, na pár dní odjela do lázní, aby si mohla zajít na plovárnu a přečíst si tam detektivku... Ale to je přesně to, co ta ženská potřebuje - a nejen když jsou děti malé. A to je ta otázka, která by se měla řešit...
(20.9.2016 16:10:47) Ale tak binturong, mě přijde, že spolu vlastně souhlasíme. Já sjem pro to, umožnit ženám prožívat své mateřství tak, jak jim to vyhovuje a nezahlížet na ně proto, že to dělají jinak než já. Mě je jedno, jestli si někdo pořídí chůvu proto, že chce jít do práce nebo proto, že chce s manželem vyrazit do kina. Ale opravdu jsou ženy, které se prostě dřív vrátit do práce chtějí, tak proč jim to neumožnit? Proč má každý pocit, že když se umožní čerpat třeba rodičák kratší dobu nebo se podpoří částečné úvazky a firemní školky/jesle, tak to povede k tomu, že nikdo nebude moct být 2 roky doma? Já jsem pro to, aby se více propagovalo, že si má život každý zařídit tak, jak mu vyhovuje. jsem pro to, aby byli chlapi vedení k tomu, že dítě a domácnost není jen věcí ženy a že jí mohou velmi pomoct. Atd. Jen se mi nelíbí hysterické reakce jaké předvedla například Šichtářová na plánované zrušení minimální délky rodičovské.... BTW tohle by nejvíc pomohlo lidem, kterým se zadaří mít děti dříve jak 2 roky po sobě.... Ale na to se jaksi zapomíná.
(20.9.2016 16:54:20) Alca - jenže ty dva roky nejsou přece žádná tragédie, a kdo nechce být doma s miminem, stejně si cestičku najde (známé vychovává dítě od narození tchán - sám - neb ona je týden pryč, týden doma, manžel pracuje na směny).
Dle mého názoru by bylo třeba vychovávat spíše k tomu, že odkládat malé děti není normální, ovšem nepronásledovat ty, kdo to jinak nezvládnou nebo nemohou.
Navíc by bylo třeba nějak zařídit financování - matka, která je s dětmi doma 2, 3, 4 roky, bere rodičák. Ale matka, která se nedopracuje ani ke konci mateřské, natož k rodičáku..., myslíš, že by nehulákala, jak je nespravedlivé, že ty, co se válí doma berou peníze a ona nemůže, neb hákuje?
(20.9.2016 17:37:12) Commer - bohužel vždy matka, protože má právo na seberealizaci...
Kromě duševní hygieny a dalších nezbytností pro matku, se v dnešní době vesele potlačují i vlivy rodiny a prostředí na dítě od narození...
Ale je otázka, kam je to dítě odkládáno, nač je zvyklé, jak dlouho je matka pryč, jak řeší kojení apod. Když se stará pořád jeden člověk (prarodič, chůva...) a v domácím prostředí, je to něco jiného, než dítě v jeslích - odpadá ten každodenní ranní stres, kdy se to vytáhne spící z postele a vleče do kolektivního zařízení (mám z jeslí trauma dodnes a je mi fyzicky špatně ze vstávání za tmy a do zimy)...
(20.9.2016 17:05:48) Bin, "odkládat děti" ve smyslu nechávat je na starost babičce nebo jinému rodinnému příslušníkovi samozřejmě je normální, vždycky to normální bylo. V lepší společnosti na to měli placené chůvy.
(20.9.2016 17:30:23) Moje mamka byla od narození do 3 let u babičky a děti cca 200 km od rodičů (matka s ní byla jen dokud kojila - cca půl roku). Její bratr tam byl až do šesti.
(20.9.2016 17:39:49) Alca - můj ex byl u babičky do dvou let. Matka ho nekojila. Budovala socialismus v kanclu - lakovačka nehtů a kávička, divadla, kina, hospody...s manželem, který budoval kariéru... Vztah už nikdy moc nenavázali a ex jezdí dodnes víc za babičkou...
(20.9.2016 17:42:30) Bin, já byla u babičky prakticky celý dětství a dospívání. Matka šla pracovat, když mi byl rok. Jenže vztah k matce nemá ani ségra, která s ní vyrůstala a se kterou byla doma tři roky na rodičáku. Ono to není vždy o tom, s kým jak dlouho vyrůstáš, ale někdy spíš o tom, jak si s kým rozumíš.
(20.9.2016 17:44:25) Monty - nebo jaký je ten člověk rodič...
Z bráchy mého ex se stal pološílený, agresivní magor (a jezdí se sanitkou ) - též vyrůstal s rodiči. Já s nimi měla poněkud problém, ale oni mě měli rádi
(20.9.2016 17:50:04) Každopádně narvat párměsíční mimino do ústavu, byť jen na pár hodin denně, každodenní vstávání, předávání lidem, kteří k němu nemají vztah, střídají se..., je děsný.
Je to srovnatelné s kojeňákem, a to i ten kojeňák je lepší v tom, že děti nikdo neburcuje v 6 ráno, aby je mohl vytáhnout násilím z postele a odvléct do tmy a zimy někam, kde se to dítě povětšinou bojí a celá ta akce ho stresuje - jelikož je nejen citově, ale i biologicky nastavené na matku a ne frustrovanou káču s knírem (to jen pro dokreslení - můj prazážitek - na mé příbuzné byla ta jeslová úča jak mílius a pak... Od té doby mám úplně přesnou představu, jak vypadá pohádková macecha )
(20.9.2016 17:43:36) Jo binturong, to je ta druhá mince, moje mamka nikdy neměla se svými rodiči dobrý vztah, ale tam ji navíc matka potom ještě týrala, takže možná pro ní bylo lepší, že do těch dvou let byla u babičky. takže nemůžu soudit, jak by to vypadalo, kdyby byla u babičky ale rodiče měla normální... BTW babička je zrovna typická ukázka ženy, která měla děti jen kvůli tomu, že je to tak normální. Bez nich by byla asi spokojenější.
(20.9.2016 17:47:41) Alco, u nas naopak, babicka deti milovala, matka je mela z pocitu, ze se to tak ma. A na plnou hubu rozhlasuje, ze kdyby vedela, jake bude mit nevdecne deti, nikdy by je nemela a radsi si "uzivala" (coz ale delala i tak).
(20.9.2016 17:49:44) Monty promiň, já jsem to asi znepřehlednila - mamku týrala její mamka, moje babička. její babička - má prababička u které byla do dvou let se velmi podobala té tvé
(20.9.2016 17:54:43) Pokud tu ty 4 roky zůstaneme :D Úplně to vidím, ve chvíli, kdy by byl nárok na lázně šup zpátky do ČR nebo třeba na Taiwan :D To je tak, když člověk žije s vědcem, který má slušnou vědeckou perspektivu :D
(20.9.2016 17:45:12) Bin, ale driv ty vztahy k rodicum vypadaly uplne jinak i bez chuvy, to je na samostatne tema. Mmch., i Bozena Nemcova jako echt emancipovana zena sve doby mela k detem vypomoc.
(20.9.2016 17:55:50) Bydlící jsme neměli, ale měla to k nám 3minuty autem a přes noc hlídala asi 3x za těch 5 studijních let
Zrovna ji ukecávám - protože od července jsme neměli chvíli pro sebe - jestli by nezašla alespoň na Václava na celý den a vymýšlím program Naštěstí se jí po dětech stýská a mladší se po ní pořád ptá, tak to snad dopadne.
Ale musím někoho sehnat - s ní už nic nebude a ani to nemůžu chtít...
(20.9.2016 17:56:20) Výpomoc k dětem nebo k domácnosti, to byl můj sen. Akorát jsem ho neměla z čeho zaplatit. Jinak jsme jednu dobu přemýšleli, že bych šla pracovat a manžel by zůstal s dětmi, tehdy mi už hrabalo slušně, ale přestože on neměl nějak závratnej plat, tak stejně vydělal víc, než bych přinesla já a nestačilo by nám to na živobytí.
Tak často jsme zas ópérku neměli, aby věděla víc než já, ale na druhou stranu, určitě musela být v něčem lepší. A třeba když moje děti musí usínat s někým jiným, což bývá zřídka, raději s touto tetou než třeba s babičkou...
(20.9.2016 17:29:34) Binturong no to měl vyřešit ten kratší rodičák.... Jinak ty, co nezůstanou doma ani po dobu mateřské většinou mají na děti chůvu a tak můžou rodičák bez problémů dál pobírat....
(20.9.2016 15:23:32) Na MD/RD jsem vyhoření necítila. To až pak. Dokud na mě děti byly 100% závislé (plně kojené), užívala jsem si to, připadala jsem si užitečná i naplněná. Dobu neustálého nahánění zvídavých batolat jsem protrpěla (hodně k tomu napomáhaly těhotenské nevolnosti a únava). Neměla jsem hlídání, byla jsem 10 let 24/7 s dětmi. A k tomu často zavřená doma, když některé onemocnělo. Byly dny, kdy se mi strašně stýskalo po bezdětných dobách, kdy jsem byla volná a kdy jsem měla velmi nadstandardní příjmy (po nich a po tehdejší práci se mi stýská doteď). Neřekla bych ale, že jsem tenkrát byla vyhořelá, jen často unavená. Pořád ale natolik zapřažená, že jsem neměla čas přemýšlet nad vlastním životem. Pocit vyhoření přišel až teď. Dneska, když je nejstarší desetiletá s hlavou věčně v oblacích, sedmileťák neposlušný a čtyřleťačka užalovaná a tvrdohlavá, mívám občas večer pocit, že to byla ode mě nebetyčná blbost si děti pořizovat. Nemám na ně trpělivost. Navíc když se rozhlédnu po malém bytě a dojde mi, že už se z něj nejspíš nevyhrabeme, ačkoli jsem si kdysi vysnila dům se zahradou, kam bych draky vypustila, reziduální příjem a práci na 6 hodin denně, která by mě naplňovala nebo mi minimálně nevadila. Takže jo. Občas se rouhám a lituju, že jsem si děti pořídila. Pokud bych vůbec měla mít dítě (a já bych ráda tu zkušenost dříve nebo později zažila, bez ní bych se cítila ochuzená a příliš mimo většinovou populaci), tak rozhodně po pětatřicítce, s vybudovaným zázemím, a jen jedno. Kdyby šlo vrátit se v čase, vrátila bych se do doby po státnicích. A mákla na kariéře. Nespěchala bych s dětmi ze strachu, že po třicítce to už nepůjde.
(20.9.2016 15:29:02) Lefff, pro mě zas to období, kdy na mně děti byly stoprocentně závislý, bylo snad nejhorší. Ten pocit nesnáším, proto si ani nepořizuju domácí mazlíčky.
(20.9.2016 16:08:47) Hm, mimina jsem na samote a o samote odchovala s lehkosti, vcetne domacnosti levou zadni, v jejich roce jeste prace od - do. Blizi se mi padesatka a predstava, ze se mi okolo nohou motaji vrestici batolata, ci predskolaci a ja s nimi zavrena doma, me normalne desi. Vidam je venku s rodici, roztomilost sama, ale jsem rada, ze nejsou moje a ze mam odchovano.
Rozhodne fandim modelu poridit si mrnata v mladi, clovek lip zvlada a je asi lip naprogramovan, my mame navic tu vyhodu, ze ve zralem veku jsme jeste plne sil a pri trose dobre vule, lze zacinat podnikat i ruzne blbiny s pocitem, ze mam splnino.
Pred temi nekolika relativne malo lety bych do te deprese asi upadla taky.
(20.9.2016 16:14:04) Grainne, pravda, já jsem první rodila ve skoro 32, třetí potom po čtyř letech a čtvrt. Pořád si myslím, že mít je o 10 let dřív, že by to bylo mnohem lepší.
(20.9.2016 16:17:59) Já porodila v 35 a mám pocit, že to bylo ještě dost brzo. Jako mladá bych ta omezení nedala vůbec. :) I tak jsem měla chvíle, kdy jsem seděla na pískovišti a někdo uvnitř mě plakal :D "Proč jsem na písku, na zatraceným písku, chci šňupat koks v tetovacím studiu s polonajema chlapama." Normálně to na mě moc často nepřijde, ale když jsem viděla ty maminky s těma krabička se svačinkou, chtělo se mi kouřit crack :D
(20.9.2016 16:24:26) Alraune, tak to se mi chce az ted Tedy ne presne dle tveho popisku, ale provozovat ruzny blbiny, jako jezdit na koni a na motorce projet Transsylvansky Alpy jo a mrknout na Bajkal.
(20.9.2016 16:28:39) Cely zivot se mi chce provozovat blbiny. Nezavisle na veku. A diky tomu chybejicimu pudu mi v tom nikdy nic nebranilo - tehotenstvi a kojeni, leda, ale to je otazka par mesicu. I kdyz kojeni mi prislo hodne nekonecny.
(20.9.2016 16:31:37) Monty, za socialismu se moc blbin provozovat nedalo a po revoluci jsem je uz mela, to je zase jina startovni pozice, zadna lakadla, ktera by rozptylovala.
(20.9.2016 17:25:15) Alraune - na reálném pískovišti mezi ostatními matkami, se moje děti mockrát neocitly, naštěstí - a pokud ano, vždy to bylo s někým, kdo mi přinesl od stánku Hoegaardena - to pak zmírňuje ty touhy po cracku nebo koksu s polonahými chlapy v tetovárně První dítě jsem si pořídila ve stejném věku, druhé o dva roky a kus později. Tehdy mi to přišlo taky skoro brzo, dnes si říkám, že být o pět let mladší, jdu do třetího.
Nedávno jsme s otcem mých dětí lehce zabilancovali, neb tomu bylo u prvního dítěte 42 let, že jsme si za těch bezdětných 13 let docela dost užili a na rodičovství máme nárok, i když jsme lehce záviděli kamarádům (stejně staří jako přítel), protože jim děti odrostly a ve 40 byli v podstatě svobodní lidé... než jim děti pořídily vnoučátka, která jsou cca stejně stará jako naše děti a kamarádi zase lítají kolem plínek, dupaček, později ZOO atp.
Nejvíc mě pobavila přítelova kousavá poznámka na adresu jiných kamarádů, jejichž dětem bylo 18 a 21, když maminka potřetí otěhotněla: "Chápu - pořídíš si "to" brzo, máš ve čtyřiceti klid. Pořídíš si to ve čtyřiceti, ok, doteď sis užíval, ale posr... si celej život...to nechápu" No a z toho bych mohla napsat článek o vztahu mužů k otcovství
(20.9.2016 17:44:58) Binturong, to neni mysleni muzu, s tim poslednim odstavcem ohledne ditete ve 40ti se plne ztotoznuju. Mozna bych do toho uz ani nesla. Tedy cilene a vedome, prihodilo li by se to....nu coz.
(20.9.2016 17:53:07) Grainne - nemohu toto posoudit. Kdyby přišlo třetí dítě kolem 40, šla bych do toho určitě, protože jsem si první pořídila ve 35 a nemám pocit, že mi něco uteklo a hodně se toho dá dělat s dětmi. Ale kdyby mým dvěma dětem bylo 18 a 21... fakt těžko říct
Spíš ne - nic proti potratům, ale u sebe jen za vážných okolností...
(20.9.2016 18:01:25) Monty - jo, úplně ty adolescenty vidím v barvách, jak se ženou do péče o benjamínka - že by chodili pařit rodiče a mladí seděli doma s mrnětem
(20.9.2016 18:00:11) Binturong, na potrat jsem zrovna nemyslela, spis takovy to...deti odrostly, co takhle poridit si miminko, nebo kdo to "nestihl" driv. Nemuzu rict, ze by mi pozdejsi deti nejak v necem prekazely, jsem dost flexibilni, spis mam pocit i kvuli tem detem, ze bych to nedavala tak dobre a tak zdatne, jako za mladi a taky s tou lehkosti mladi.
(20.9.2016 18:06:43) Binturong, ono nejde jen o ty mrnata, ale i ten nasledny proces vychovy, skolni dochazky, vzpoury a dalsi kratochvile. Male deti se jeste tak nejak daji zorganizovat, cim jsou vetsi, tim je proces komplikovanejsi.
(20.9.2016 18:09:27) Já jsem tehdy v lehkosti mládí měla těžkou hysterii z každého zaraženýho prdíku, z každé poznámky v žákajdě a všeho, Malé dítě tehdy skoročtyřicetileté matky si tu vegetí zcela plynule a nekomplikovaně. Něco budou geny, ale podstatné je asi, že jsem naprostý nehrotič. Nebýt malé, jsem težce vyhořelá, byť je mi to slovo hodně nesrozumitelné.
(20.9.2016 16:21:25) Jano, ja mela v 29 posledni..... Rekla bych, ze je rozdil mit kompletne odchovano pred 50tkou, orece jen i s temi stredoskolaky je to obcas stres a chaos a mit odchovano v 65, to uz cloveku moc prostoru k seberealizaci nezbyva. Fyzicky dobry, ale mam pocit, ze na ten hodne specificky frmol s mrnaty uz nejsem vybavena.
(20.9.2016 16:23:03) Grainne, já taky ne. Snažím se nepřemýšlet, že budu v přechodu, když děti budou v pubertě. Možná, tím, že jsem je nezabila jako batolata, jsem jen odsunula dobu, kdy to udělám.
(20.9.2016 16:28:47) Jano, to das i ta nejblbejsi sichta jednou skonci Nicmene, musim zcela uprimne priznat, ze ti to nezavidim. Mladi papousi tedy stale drepi v hnizde, takze jim soucitne oredhodim nejake zobani a par hadriku vyperu, ale vim, ze kdyby mi to vadilo, tak NEMUSIM a NEMUSIM na schuzky rodicu s uciteli, to bych uz spis vyjednala ten svetovy mir. Krasa.
(20.9.2016 16:51:47) Jano, to si nevybereš, já zase rodila na dnešní dítě docela brzo, v 25. Babičky v práci či na dovolený, kámošky někde ve světě, já s dítětem "doma". Pro moje bezdětné kolegy bylo moje rodičovství tak exotické, že radši veškerou práci odklonili jinam. Snažila jsem se najít nové známé mně podobné, bohužel jsou zdaleka. Jo, prohodit s důchodkyněma slovo na ulici bylo fajn, ale jen chabá náplast na sociální izolaci.
Navíc se mi po porodu rozjela jedna choroba, takže jsem si šáhla na fyzický dno (nojo, prvomatka nezvládá...). Ale nejhorší pocit je z toho, jak mě najednou ze dne na den jakoby všichni zazdili, nezvali mě na různé akce ani do hospody, nenabídli práci. Máma slibovala hlídání 1x týdně a kulový...
(20.9.2016 17:30:44) Kosatko, mám falešný pocit, že bych na ně měla víc síly. Od sociální izolace mne zachránila Rodina.cz. Ale teda taky mám spolužačku, která má puberťáky, ale většina má děti ve věku těch mých (chtěla jsem napsat v mém věku, ale tak zblblá ještě nejsem ).
(20.9.2016 16:07:49) Rodičovská mne stála 8 let života a byla to nejsmysluplnější činnost, co jsem kdy dělala, ale taky nejnamáhavější. Miluju miminka a taky to s nimi nejlíp umím, jak dítě začne být osobnost, zvlášť taková jako jsou moji dva mladší, tak už to nedávám a čekám až vyrostou z takového toho dvouletého vzdoru a zase s nimi bude řeč, dcerce je 5 a občas je to síla (takové to bylo slaďoučké miminko). Vyhořelá jsem byla už po těch dvou klukách, v tý době manžel rozjel taxikaření a byl venku 20 hodin denně, neměla jsem žádné peníze, máma přišla jednou za týden a v podstatě jen zhodnotila, co jsem zase nezvládla, od chlapa žádná podpora, naopak mně ještě úkoloval po skypu. V tuhle dobu se mi neplánovaně povedlo znova otěhotnět a pak už to šlo do háje všechno. Za to jsem ráda, že nám to umožnilo se přestěhovat z Prahy sem. AD mám od roku dcery. Do práce jsem šla odpočívat, když malé byly tři roky, do té doby to nešlo a kolegyně o mně později prohlásila: přišla taková vyhořelá mamča...
(20.9.2016 16:16:28) "Rodičovská mne stála 8 let života a byla to nejsmysluplnější činnost, co jsem kdy dělala, ale taky nejnamáhavější."
Stejná zkušenost. Mě stála méně let, ale sil tedy mnoho, přemnoho. Myslím si dokonce, že jsem si vypěstovala nějaký chronický únavový syndrom. Ale o smysluplnosti nemám nejmenší pochybnosti a jen lituji, že nemám dětí víc.
(20.9.2016 16:19:50) Mně děti totálně zničily spaní. A vzaly mi všechny iluze o sobě, o tom, co zvládnu. Nejšílenější pro mne byla ta 24-ti hodinová pohotovost, nedostatek peněz a relaxace, odnaučila jsem se vypnout, i když vzal mimino někdo ven, tak jsem se najednou vytrhla hrůzou a šokem, že ho neslyším, stal se ze mně takovej vystressovanej pošuk .
(20.9.2016 17:24:16) Příchod dětí je jedna z nejkrásnějších zkušeností v mém životě. Díky dětem vidím věci, které jsem opomíjela, vedou mě k sebepoznání (udeří s přesností milimetru na slabá místa) a spokojenosti. Nikdy jsem se tak nevztekala a nikdy jsem nebyla tak spokojená jako s dětmi.
(20.9.2016 17:56:55) Být na mateřský je hrozný. Proto bych takhle blbej nápad už nikdy znovu nedostala. Zkusila jsem to na krátko v mládí už to nikdy nechci. Vím, že některé kamarádky si to užívají, ale mě by z toho odvezli do Bohnic. Meje momentální situace je taková, že chodím do práce s miminem. Zavřu se s ním do kanceláře, mimino vypadá spokojeně, já jsem spokojená a dokonce i šéfové jsou spokojení. PB díky za práci, kde to jde a za nadřízené, kteří to tolerují.
(20.9.2016 18:10:05) V každé práci by to určitě nešlo, ani kdyby byla vůle. V podstatě musíš být kancelářská krysa, nedělat nic ve styku se zákazníkem, mít skvělé nadřízené a ještě se navíc umět tvářit nepostradatelně, i kdyby to nebyla pravda. Bez ideálních podmínek to bohužel nejde. V nemocnici, ve škole, za kasou, u pásu apod. má člověk bohužel smolíka.
(20.9.2016 18:15:16) Jsem samoživitelka se dvěma dětma a beru ten čas jako krásnej Je mi líto, že jsem po nocích pracoval vlastně celé mateřské a vlastně většinu toho času jsem byla sama, ale v tomto směru nelituji ničeho
Přiznám se, že ženy jako z odkazu moc neznám, jednu či dvě, a to jich znám dost, jsem stará matka, nějaké přátelské vazby jsem za život nasbírala, takže mám přepestrý vzorek. Většina žen šla do mateřství opakovaně a jestliže mohu posoudit, většinou to byly právě ony ve vztahy, kdo horovaly pro další děti, chlapům by většinou stačilo si splnit.
(20.9.2016 18:19:07) Já jsem o mateřství dlouho teoretizovala, vždyť píšu, že jsem stará matka, ale realita se nedá popsat Je to jako třeba popisovat stav zamilovanosti někomu, kdo se ještě nikdy nezamiloval. Myšleno to dobrý i zlý. Náročný je obé. Ale za mě nelze litovat
Ještě jeden dovětek - vůbec mi to nepřijde tabuizované, naopak mi toto téma přijde celkem in či dle mého přímo ohrané.
(20.9.2016 18:30:21) Anno, vtip je v tom, že to užívání jaksi není automatický. Já si užívám čas s dítětem až od určitého věku. Užívat si mimino nebo batole neumím, nic mi to neříká, nebaví mne to. Umím se o něj postarat, ale je to povinnost, nikoli zábava. Jo, kdybych nemusela pracovat, užívala bych si víc ten školní věk. Jenže to už zase nejsou žádné rodičáky.
(20.9.2016 18:37:59) libiku, ale já nebyla ani ze syna otrávená. Jen mne nebaví ty úplně malý děti. Neumím si to s nimi užít. Nemyslím si, že by to bylo jiný.
(20.9.2016 18:41:14) Já nevím, jak se dá užívat kojenec jinak než, že je matka spokojená, že milášek sladce spinká (a to myslím S. dělal) K tomu rodičák na učtě a alibi, že nemusíš nic moc dělat.
(20.9.2016 18:50:43) Ano, nechtěně jsi na to kápla, je daleko žádanější a současnější mít kariéru než mít nějaké malé smrádě a nic neprodukovat.
Ženská jakmile neinkasuje slušnej plat, připadá si jako lůzr a to už nějakou tu depku přinese.
Nevím, jestli se třeba mé vnučky dožijou opačného gardu, kdy se na Rodině bude psát, jak je člověk vyhořelej z makání a mateřství bude výzva něco smysluplného dělat. Mohlo by k tomu snad dojít cestou ekologického uvědomšní, ale nevím.
(20.9.2016 18:53:31) Nikde jsem neřekla, že mít smrádě je na houby. Napsala jsem, že je pro někoho fajn mít k úžasnému smráděti ještě práci po dobu, kdy to smrádě třeba spí. V tom je rozdíl, víš? Navíc peníze nesmrdí.
(20.9.2016 19:10:35) Já se nerozčiluju Je upozorňuju na to, že jsou lidi, co nepotřebuju alibi k nic moc nedělání a dělají to doborovolně, aniž by je k tomu tlačila zlá společnost, která víc než robátko oceňuje neekologickou práci.
(20.9.2016 19:19:14) Půlko, já si nechám babí řeči, ale je to věkovým obdobím aneb jako když se slyším kdysi
Dokonce jsem vyřkla, že práce je má jediná jistota a že mě prostě baví a hotovo. Komu to bez vyhoření vydrží 50 let, aniž by si přišel chudý bez dětí, tomu gratuluji
(20.9.2016 19:32:39) Chudá si nepřipadám a bez dětí už vůbec ne. Baví mě děti i práce a jako ideální vidím, když se to dá skloubit, provozovat obojí a pracovat, když mimino nebo batole spí. Může to být klidně věkem, ale on každý musí dělat vlastní chyby. Dám vědět za patnáct, dvacet let, jestli jsem změnila názor.
(20.9.2016 20:04:42) "pracovat, když mimino nebo batole spí"
Když spí batole, nespí mimino. Když spí mimino, nespí batole. Matka nespí v podstatě nikdy. Chtít po mně někdo v takové situaci ještě jinou práci, šla bych se oběsit.
(20.9.2016 20:13:40) Mandelinko, jojo, záleží na dítěti. Já jsem vyfásla druhý kousek opravdu výživný, takže na řeči o válení na mateřské jsem poněkud alergická, jelikož jsem si sáhla na dno a také mě málem vezli.
(20.9.2016 20:21:40) Jo, největší zábrana proti hormonům, které řvou po trojce, je myšlenka, že by to mohlo být stejný jako jednička. Vědět, že to bude jako dvojka, tak snad i přežiju to těhotenství, ale takhle to rozum fakt nechce riskovat.
(20.9.2016 20:16:47) Mandelinko, ono ani vstávání co dvě hodiny není nic moc. Není divu, že to používají jako mučení v těžkých basách. Do dneška se takhle budím.
(20.9.2016 20:27:18) Mandelinko, já jsem celou noc tj. třeba sedm, osm hodin bez probuzení nespala už třináct let. Neumím to už. Vzbudí mě všechno, kolikrát ani nevím, co to bylo, stačí možná, že přeletí komár za oknem, nebo je to dokonce jen v hlavě, nevím. Funguju s tím, zvykla jsem si, ale mám prostě omezenou energii a lepší už to asi nikdy nebude.
(20.9.2016 20:46:49) Mandelinko, jojo, spolunocležník to bohužel zrovna neulehčuje. Ale na oddělené ložnice nemáme prostor a muž mi ten nekomfortní spánek vynahradí zase jiným komfortem. Beru to tak, že každý holt pro rodinu něco obětujeme.
(20.9.2016 20:22:36) Jano, to jsem ráda, že nejsem sama, kdo má tu asociaci s mučením vězňů Také jsem si říkala, proč musím snášet to, co se používá jako nejtěžší forma mučení na Guantanamu To přece příroda nemůže myslet vážně
(20.9.2016 20:28:36) Je to peklo. Mně se ještě ta spánková deprivace teď zhoršila tak, že i když jsem přes den vyčerpaná, večer neusnu, prostě mám pocit, že tělo zapomnělo usínat. A můžu dělat cokoliv, abych se unavila, prostě ne. A do toho se ještě, když už konečně usnu, budím po dvou hodinách, a to jsem v bytě většinou sama.
(20.9.2016 20:25:19) Naše dneska spala od 23:00 do 1:20 a potom od 5:20 do osmi, přičemž já musela v 6:30 vstávat. Noci předtím nebyly moc lepší. Dívim se, že ještě žiju.
(20.9.2016 21:08:54) Mandel, tohle jsem mela taky. Tech pul metru mezi mnou a miminem v postylce bylo moc. Uz v porodnici byla u me na posteli. Ta hruza, ze bude rvat nez se s kuchnutym brichem vyhrabu do stoje.... to jsem nedala.
(20.9.2016 20:51:43) Jo, měla jsem je v posteli, oba, ze začátku byl první v kolíbce hned vedle mojí postele, ale pak se mi stalo, že jsem se probudila hrůzou, kde je dítě a ono bylo v kolíbce, vůbec jsem nevěděla, že jsem ho tam dala a nikdo jiný ho tam dát nemohl. V tu chvíli jsem usoudila, že už to nedávám a dítě už jsem u nás nechávala. Starší se budil po třech hodinách, mladší se do půl roku nebudil vůbec, ale pořád se teda budil starší, pak bylo velké horko a on se naučil pít i v noci a vstával po dvou hodinách. Dcerku už si nepamatuju přesně, ale budila se taky pravidelně, jen nevím ten interval. Jinak jsem kojila 7 let v kuse, kluky jednu dobu oba.
(20.9.2016 21:05:49) Ono to není jenom kojení. Mně se třeba jedno dítě asi do sedmi let budilo v noci na záchod, nevydrželo prostě celou noc nečůrat. A bálo se projít bytem ve tmě samo, takže jsem dělala doprovod. Pravidelně cca kolem jedné ranní budíček a procházka. To člověku, který ráno vstává do práce, také zrovna nezvyšuje kondici.
(20.9.2016 20:58:15) Lady, moje dítě vyvádělo kdekoliv, i v náručí. První rok života prostě prořvalo. Celkem spolehlivě fungoval jedoucí kočár, ale ten jsem používala jen přes den, po nocích na to u nás opravdu nikdo neměl kapacitu.
(20.9.2016 21:00:14) Anet, moje druhé dítě kočár nesnášelo, ani auto, kupovala jsem kvůli němu manducu, akorát, jak jsem byla oddělaná a on měl porodní váhu 3,760 kg, ve třech měsících měl 8 kg, tak mi připadal strašně těžký, kočár začal zvládat až někdy v těch čtyřech měsících, auto ještě o něco později.
(20.9.2016 18:49:02) libiku, dítě není kojenec po celou dobu rodičáku. Mně třeba babička říkala, jaká je škoda, že jsem třeba nebyla u toho, když udělal první krůček. Mně to vůbec jako škoda nepřijde, tyhle věci jdou prostě mimo mě. První zub, první krok, první hovínko do nočníku. Já mám ráda děti a děti měly vždycky rády mne, ale až od těch třech let. Typ, kterej by lezl do kočárků a obdivoval miminka jsem prostě nikdy nebyla, no.
(20.9.2016 18:55:54) Jinak, Monty, první krůček trvá vteřinu, to ti nevystačí na celej rodičák. První bobek si nepamatuji u žádného dítěte, myslím, že nejde o žádný iniciační rituál.
Užívat si mateřskou (RD) jde podle mého tak, že máš místo na trhu práce a dobrej vztah. To si pak můžeš počíst, poležet, nehoníš čas..
(20.9.2016 19:37:01) Bouřko, taky jsem se na to strašně nadřela než tam ty bobky byly, u obou kluků, neustále jsem poslouchala, jaká jsem špatná matka, že je to nedokážu naučit. Pak přišla dcerka, okamžitě pochopila, co po ní chci, byl jí chvilku rok a absolutně mne rehabilitovala.
(20.9.2016 19:15:48) Ale já neříkám, prachy jsou prima, ideální je ovšem pasivní příjem, případně příjem z něčeho, kde se ti dostatečně klaní a nikdo tě neo...(stýrnu, nebaví mě sprostá slova)
Hele, já jsem sice děvče lepé v dobrém věku, ale už jsem přes 30 let dospělá. Kdybych byla znova na začátku, tak ne, že poviju o 5 dětí víc, ale stran prachů dobře zvážím, kolik mám talentu a vůle a ve svém případě se na ně vykašlu. Vyjde to výhodněji. 20 nebo 40 není rozdíl.
(20.9.2016 19:00:22) Tak já vlastně neměla ani jedno, svou práci jsem musela doslova překopat, spala jsem tak 4 hodiny denně, vztah se po těch letech ukázal o ničem.. a stejně jsem si ten čas užila
(20.9.2016 18:37:33) Já rozumím, mám lehce podobně, teoreticky jsem myslela, že bude horší, ale realita byla jiná, asi zafungovaly hormony, nevím. Ale přesně z toho důvodu píšu "užívat si" v uvozovkách. Ale trochu přiznávám, že jsem nepsala vysloveně o "mateřské" jako o mateřství. Jak už jsem psala, byla a jsem na obě děti dost sama, a jak jsem si musela děti prokládat prací, tak jsem neměla pocit, že trpím Jenže já mám dost i jiných aktivit, které bych dělala i s batoletem, kdybych nemusela pracovat. Ten čas přišel až teď. Spíš bych řekla, že ten pohled je v očích toho, kdo se dívá.
(20.9.2016 18:40:52) Než nepracovat vůbec a potom od tří let hodně, mi přijde lepší pracovat podle možností už od porodu, a nějaké úlevy mít ještě ve školním věku. Je mi jasné, že to většinou takhle prostě nejde, ale je to škoda. Přijde se tak o krásný věk školky a prvního stupně, ale zato se zažije spousta času s miminem v době, kdy zrovna spí a nepotřebuje pár hodin vůbec nic.
(20.9.2016 18:47:45) Já bych chtěla zažít dítě, které pár hodin nic nechce. Jako jo, tu a tam se zadaří a spí to 3-4 hodiny, ale v tu dobu bývám v limbu taky. Se svýma dětma jsem vlastně nikdy nepochopila, kdy ty matky ten čas na práci berou.
(20.9.2016 18:50:37) Minimálně poo spávají děti několik let a pár hodin nic nechtějí. Aspoň ty moje teda, ale věřím tomu, že jsou děti, co to mají jinak.
(20.9.2016 18:26:11) Mě by spíš zajímalo proč jsou z mateřské dnešní ženy vyhořelé, bylo to tak i dřív? Dnes jsou vyhořelé jsou jen určité typy žen, spoustu z žen na mateřskou uniká z nevábných pracovních podmínek, což je samozřejmě pitomost, pokud těch dětí nemají deset po třech letech.
(20.9.2016 18:30:17) Dřív bylo v určitých kruzích normální být doma celoživotně a určitě byly i tehdy ženy, co jim to nevyhovovalo. Třeba paní Bovaryová
(20.9.2016 18:36:42) Slovo vyhořelost (z čehokoliv) se objevilo tak před 10-15 lety spolu s masivním nástupem AD, psychoterapeutických a welness služeb všeho druhu. Třeba to není náhoda
(20.9.2016 19:43:43) Dospěla jsem k názoru, že dřív nikdo neřešil jestli "si to někd užívá", to je fenomén dnešní doby (na západě) dřív sekali děti, dřeli (většinově) a o nějakém užívání si nebyla asi ani řeč. Prostě rodit bylo náboženské dogma.
(20.9.2016 19:45:35) Ananto, v tomhle "dřív" rozhodně ne. O víkendu jsem četla zajímavou publikaci o životě dělníků v Praze v letech 1848 - 1939 a přemýšlím, že sem časem některé pasáže opíšu.
(20.9.2016 20:48:40) Beru trochu zpět to náboženské dogma, tam jistě jde o to které dřív to bylo. Dělnické revoluce byla jiná kapitola, ale stejně to množení bylo zakodováno.
(20.9.2016 20:52:05) Zakódováno... Děti se tenkrát jednoduše stávaly, antikoncepce takřka nedostupná, dobrovolnost a plánování rodiny v tom nehledej. Pokud musely ženské spoléhat na to, že si chlap dá pozor, tak byl průser předprogramován (i tady na Rodině občas vidíme, jak moc si chlapi umí dávat pozor)
(20.9.2016 21:08:50) Tak možná zemědělské rodiny si větší smečku pořizovaly záměrně(ji), někdo na těch polích makat musel, občas nějaké dítě zemřelo, dospělí muži se často nevrátili z vojny apod. Vždyť i maminka z Hanýžky a Martínka (J.Š.Barr) si přála, aby už mladší dcera dorostla do pasačky, mohla se starat o menší dítě a starší dcera mohla dělat děvečku, a to jsem měla dojem, že ta matka nebyla až tak moc krkavčí.
(20.9.2016 22:22:54) No ony dějiny zdánlivé dobrovolnosti jsou velice krátké, pokud vzpomínáš se svou postavou na Rakousko-Uhersko, tak tehdá ani chlapíci neměli moc voleb. A někdo už tu vzpomněl, že když dneska narazíš na hřbitově na hrobku z přelomu 19/20, čteš" Oešli v Pánu.
Venoušek (1899-1902) Vilhemínka (1896-1903) Alois, kandidát filosofické fakulty (1883-1904)
(20.9.2016 20:19:18) "dřív nikdo neřešil jestli "si to někd užívá", to je fenomén dnešní doby (na západě) dřív sekali děti, dřeli (většinově) a o nějakém užívání si nebyla asi ani řeč."
Ananto, určitě, to je výsada bohatých rozmazlených lidí, aby řešili, jestli jim dostatečně vyhovuje nebo nevyhovuje mít děti. A přirozené to není, příroda je založená na rozmnožování, že ano. Ale zase že by byl na světě nedostatek lidí, to rozhodně není, spíš naopak, takže já osobně bych zájemcům o nerozmnožování nebránila.
(20.9.2016 19:47:35) Já jsem šťastná, že jsem se překonala a ty děti mám, podruhý bych se nerozhodla jinak, zároveň si pamatuju, že to bylo hrozný, jsem ráda, že už jsou velký a jsou strašně fajn
(20.9.2016 19:52:35) Mně nevadila izolace, ale nikdy nekončící drobná mravenčí práce ve dne v noci, byla jsem zvyklá si odpracovat svých 8 hodin a mít volno, tak mi to vyhovovalo, s malým dítětem nebyl klid vlastně nikdy, pokud ho někdo někam neodvezl. I když spalo, tak celou dobu hrozilo, že se probudí a bude řvát. Každou chvilku svačilo, kakalo a tak... žádný sednout si s knížkou a vstát až po dočtení nebo si skouknout celý film najednou.
(20.9.2016 20:01:54) Mně kdysi na první mateřské mohlo vytáčet, že nikdy nic není hotovo a jde to ztěžka. Přikládám to faktu, že jsem byla nešikovné kopyto, dneska už to mám v ruce.
Z druhé strany bylo míň techniky a větší tlak na to, aby bylo vygruntováno, to bylo ještě moderní se chlubit oknama umytejma nikoliv neumytejma.
(20.9.2016 20:18:33) četla jsem to. myslím, že v tom hraje roli víc faktorů. 1. nerealistická očekávání 2. nedostatečné ženské sdílení mezi generacemi (jedna z příčin bodu 1.) 3. nedostatek sociálních kontaktů během mateřské 4. omezenost pouze na péči o děti a domácnost (já vždy při dětech měla spoustu dobrovolnických aktivit) 5. určitá sobeckost naší doby, představy o tom, co všechno "potřebujeme" mít
(20.9.2016 20:35:45) Ráchel, 3 děti: "3. nedostatek sociálních kontaktů během mateřské" Promiň, ale to je tedy v dnešní době rozvinutých informačních technologií vážně nesmysl....
(20.9.2016 20:42:25) Sociální síť je dost problematickej sociální kontakt, v pyžamu rozcuchaná sázet chytristiky na Rodinu ve finále může přinést parádní melancholii.
(20.9.2016 20:33:31) Nemám pocit, že by to bylo tabu. Ale možná díky tomu, že jsme měly s kamarádkami děti plus minus současně, takže jsme si navzájem přizvukovaly, jak to nedáváme.
Dodnes si pamatuju, jak jsem ráno plakala manželovi při žehlení na košili, že on může do práce a já ne
Mateřská byla hodně náročná, ale nikdy bych neměnila. Jsem ráda, že děti mám. Dodnes mě mrzí, že manžel nechtěl třetí. Sice se mi hrozně nehtělo na další mateřskou,ale kvůli dítěti bych se hecla.
(20.9.2016 22:04:29) Tak mě bylo na mateřský dobře. Jako nebyla to zrovna dovolená, ale bylo to fajn. Mnohem horší bylo nastoupit po ní do práce a skloubit to dohromady.
mně mateřství naopak sociální okruh dost rozšířilo, ono v práci taky jakýpak moc sociální kontakty, když se většinu času maká? Naopak na tý mateřský je na tohle hafo času, na tohle si teda stěžovat nemůžu.
mně zas přišlo, že těch vrstev a různejch pojetí je víc na tom rodičáku, kde Tě spojujou akorát ty děti, ale matka může bejt manažerka, výtvarnice, skladnice, matematička... A ty děti sloužej jako dobrá záminka a společný téma k navázání hovoru (kterej se pak může ubírat úplně jiným směrem).
Přece matky na mateřský nejsou v žádným případě jen samý vymaštěný blbky, který nemyslej na nic jinýho než na svý dítě, jsou to normální lidi, kteří mají velmi často svou vlastní zajímavou profesi a jsou stejně jako Ty vděčný za příčetnej sociální kontakt.
Potkala jsem takhle spoustu zajímavejch holek, který bych možná jinak nepotkala, a prostoru na povídání s nima bylo určitě víc než s kolegama v práci (krom těch, se kterýma jsme seděli v jednom kanclu, ale to se taky časem přejí a už se nic moc jinýho zajímavýho nedovíš)
(20.9.2016 23:32:43) Tak já to chápu tak, že to bylo myšleno intelektově. Že i ty ostatní matky mohou mít rozhled, doporučí knížku, poradí místo v okolí, které navštívit (pro naplaveniny, jako jsem já) a nebo tě namotivujou do dalšího studia....
tak bavit se o tom, co děti provedly, považuju za asi tak 1000x zajímavější, než hovor o fúzi dejme tomu nějakejch šroubáren, jako fakt Tě takový věci bavěj, pokud zrovna sama neděláš do fúzí nebo šroubů?
Ostatně podle toho, co jsi říkala, tak se v práci taky úplně o fúzích nebavíte, spíš o dočasnejch fúzích rozmnožovacích orgánů
(21.9.2016 9:13:23) Je fakt, že mně připadaj hovory o dětech asi tak 100x zajímavější než hovory o Brexitu (u kterýho stejně nikdo neví, jak to dopadne, to mně přijde jako mlácení prázdný slámy) nebo o projektech - o VLASTNÍCH je to práce (tj. úplně jiná kategorie než zábava) a o CIZÍCH - znám málo nudnějších věcí, než hovory o CIZÍCH projektech (pokud to nejsou zábavný historky z natáčení nebo ten "projekt" není fakt něco hodně zajímavýho sám o sobě a/nebo ten dotyčnej je kvalitní vypravěč, což se sejde jen velmi málokdy).
(21.9.2016 9:21:45) Kudlo, hovory o dětech můžou být zajímavý, pokud to není JEDINÝ téma. Lidi, co mají děti jako JEDINÝ téma mi fakt moc zábavní nepřipadají.
(21.9.2016 9:55:08) Kudlo, tak já asi taky ne, ale předpokládala jsem, že na pískovišti nebo v MC to bude ústřední téma - proto jsem tam nelezla. Když ty lidi nespojuje nic jinýho než děti, logicky se budou bavit o nich. Převážně. A mně cizí děti nezajímají až tolik, abych o nich mluvila dvě hodiny, navíc v pevně určeným čase, kterej je danej tvým pobytem NĚKDE. Na tohle je Rodina ideální místo, můžeš se bavit o dětech když chceš, a ne když musíš. Já strašně nerada něco musím.
(21.9.2016 10:05:54) Já chodila se synem cvičit do Sokola ( kolem roku 2001 ještě běžně MC nebyla), s dcerou do nově založeného MC v malém městě. Bavily jsme se o všem a nedá se říct, že by ústředním tématem byly děti. Spíš jsme kecaly, co je nového ve městě, na co jít do kina, kde co mají, o chlapech a jiných "důležitých" tématech. Našla jsem si tam dobrou kamarádku, se kterou jsme se podporovaly. Neměla problém mi dceru vyzvednout ze školky nebo družiny a vzít si ji na hlídání do večera, udělat s ní úkol, když jsem třeba měla večírek v práci. A my zas potom samozřejmě oplátkou brali na sobotu jejího kluka, když si chtěla užít firemní večírek. Vyměnily jsme komplet mladším dětem šatník po starších- ona má starší holku a mladšího kluka a já naopak. Takže takové fajn přátelství.
(21.9.2016 10:16:05) margotko, ale jo, já chápu, že pro matky na MD je to dobrej způsob, jak navázat bližší vztahy a vytvořit si nový kamarádky. Sama jsem na MD nebyla, kontaktů s lidmi jsem měla dost, 90% mých kamarádů tehdy děti nemělo nebo už velký, takže jsem necítila potřebu hledat si nějaký další. Matky synových spolužáků ze školky se taky mezi sebou kamarádily, já ne, neměla jsem čas ani prostor. Od jeho tří let jsem chodila do práce a vracela se domů v šest večer. Když jsem pak jednou byla na oslavě narozenin spolužáka, kam syn nemohl jít sám (bylo to v nějaké herně, kde se hrála taková ta střílečka ve tmě a nezletilý tam museli mít dozor), tak jsem tam seděla a mlčela, protože ostatní matky byly právě kamarádky od školky a já ani pořádně nevěděla, kdo ke komu patří.
(21.9.2016 11:26:49) Kudlo, to je možný, ale jak jsem psala, na RD/MD jsem nebyla, celou dobu jsem pracovala, takže jsem ani neměla potřebu navazovat nějaký kontakty...
(21.9.2016 9:37:04) Kudlo, to mi připomíná, jak jsem včera naštvala syna. Chtěl mi vylíčit nějakou záležitost z práce a začal: "Tak jsme s X, mojí nadřízenou, která už je hodně těhotná, šli na tu schůzku. kde..." a já: "Fakt? A kdy to čeká? A ví už, jestli to bude holka nebo kluk? A už mají vybrané jméno?" A on se naštval, že nic neví, že mi chce vyprávět o té schůzce, ne o nějakém miminu.
(21.9.2016 10:03:58) O tom se snad normálně mezi lidma baví. Taky máme v kanceláři mladýho kolegu a kdyby byla některá z nás těhotná, určitě to vyslechne několikrát.
(21.9.2016 10:09:08) Před 25-ti lety jsem se o tom v práci normálně bavila, dneska to těhotné kolegyně taky říkají. Co čekají a kdy říkají i kolegové A pak nosí ukázat mimina. Co je na tom divnýho?
(21.9.2016 10:34:50) Klid, i dneska se o tom baví lidi, zvlášť v malých kolektivech.kamaradka je na rizikovým, její zaměstnanci to vědí, protože ji pořád bylo zle a byla doma a prostě jsou připraveny zaskočit, když se jí udělá blbě. musí plánovat, jak to bude po porodu...víme to všichni a pomáháme ji
(21.9.2016 10:10:21) A co je na tom divného? Majitel společnosti, pro kterou pracuju, nám normálně řekl, že naše kolegyně, která nám dělá právní zázemí ( pracuje z domova), je ve špitále a dělali jí cerkláž a že už potom musí ležet, ať na to dbáme a snažíme se jí zatěžovat co nejméně a hodně si toho řešíme sami. Kolikrát je lepší, když kolegové vědí než aby se to tajilo a pak jsme se divili, že tohle nemáme hotové a tamto ještě taky ne.
(21.9.2016 10:39:24) Tak třeba cvičit chodíme s „holkama“ po práci, sama se těžko donutím a scházet se s kámoškama, které bydlí a pracují na druhý straně Prahy je složitý. S kamrádkama se scházíme tak1x za 2 měsíce a na pár dní na dovolenou a s kolegama chodíme do hospy nepravidelně, třeba když se něco narodí. Zbytek mám čas na manžela. Dospělý syn toho času už moc nepožaduje.
(21.9.2016 10:29:52) Inko, tak nějak... sice teď dělám z domu, ale když jdu do kanclu na nějaké jednání, tak nejdu za kolegy, ale za kamarády... a bavíme se o všem, i o dětech, o tom, jakou měli dovolenou, když si kolegyně koupila novej byt, byla jsem se podívat... a tak.
(21.9.2016 10:24:05) Já taky, pracuju tady přes 20 let a trávím tu s kolegama víc času než s kamarádkama možná i víc než s rodinou. Tak se bavíme i o mimopracovních věcech. Jinak by nám asi hráblo.
(21.9.2016 10:29:08) Nešla tam banda, ale asi 4. Normálně je pozvala a stýkají se s ní pořád, tak 1-2 za rok jí navštíví, znají i manžela, vždycky zapaří. A pochopitelně se tam necpali týden po porodu, ale asi tak za ty 3 měsíce. Měli tam dobrý vztahy, s některýma učitelema si začali tykat ještě ve čtvrťáku.
(21.9.2016 11:26:53) Jentak, ale u nás žádná náhrada za tu kolegyni nebyla a nebude. Je to spolumajitelka společnosti. Takže nás logicky zajímalo, že není v pohodě, že ji nemáme zbytečně zatěžovat blbostma, které si můžeme zařídit sami. Ona sice na MD oficiálně asi nastoupila, ale celou rodičovskou nám dělala z domu právní podporu. Dokonce psala i kolegovi smlouvu už když jí začaly porodní bolesti. Já pak taky něco potřebovala, ale to už smolík, už mi psala, že už odjíždějí. No holt jsem si to zařídila sama a naučila se další dovednost, která se mi může hodit. U nás neexistuje nemyslet na práci, když zavřeš dveře bytu. Klienti mohou volat i večer, ale zato nás živí, takže si rozmyslíš, jestli to nevezmeš a připravíš se o kšeft. Prostě některé profese to vyžadují. Samozřejmě když mám dovolenou, tak se omluvím, že dopovídám později na maily nebo telefon vezmu, ale omluvím se, že to pár dní musí počkat. Zas nejde o život že...
(21.9.2016 11:33:01) Tak mně když někdo volá v 8 večer a je to proto, že ode mě potencionálně chce službu, která mi může přinést peníze, tak bych byla idiot, kdyby mě štvalo, že zas někdo "otravuje". To je holt obchodní činnost.
(21.9.2016 11:47:41) Jednou jsem volala taky asi o půl 9 večer. v sobotu ráno jsme měli na poště ověřovat podpisy a já si uvědomila, že na zástavních smlouvách banka vyžaduje i podpis manžela/ky, i když není vlastníkem nemovitosti ( nespadá to do SJM - třeba dědictví, darovaná nemovitost). Tak jsem hned žhavila drát, jestli se manželé taky mohou dostavit. Prostě stane se, že na důležitou věc zapomeneš. Něco domluvíš a musíš to změnit. Zvlášť když tlačí čas, abys dostála termínům ve smlouvách. Někdy to jsou nervy jako prase.
(21.9.2016 11:42:58) Tak možná je to v nějakejch specifickejch oborech opravdu tak, ale že by bylo BĚŽNĚ nutný otravovat lidi po osmý večer a o víkendech?
(21.9.2016 11:48:34) jentak, jo, já jsem furt na příjmu, i na dovolený. Není to denně, že by mi každý den někdo večer volal, ale stane se to - když je potřeba něco opravdu zveřejnit hned v tu chvíli. Např. avízo na něčí vystoupení v TV. To se vždycky dopředu neví.
(21.9.2016 11:43:43) Třeba hypotéku na nemovitost. Jo volají v 8 večer. Třeba si nevědí rady se žádostí pro banku. Tak jdu krok po kroku a radím jim. Třeba Česká spořitelna má tak nádhernou žádost o poskytnutí úvěru, že si s ní nevěděl rady inženýr. A samozřejmě potřebují i některé informace ode mě, prostě to nedají dohromady a já se jim nedivím. ( má to asi 8 stran). A ten člověk musí být třeba do 18 hod ve své práci, tudíž na to prostě nemá čas. Pak přijde domů, po večeři začne řešit žádost, kterou je nutno dodat co nejdřív, aby co nejdřív byly prachy,a on zjistí, že s tím nepohne. Tak volá. A lidi si to nechtějí zařizovat sami, nemají čas. Často s nimi podepisuji smlouvy i u nich doma v 8 večer. Oni ani do banky nemusí. I když některé banky aspoň jednou klienta na přepážce vidět chtějí. Nebo se třeba zjistí nějaká chyba ve smlouvě, tak volám. Stane se.
(21.9.2016 11:51:15) A jakej je prosím tě rozdíl, když ti někdo volá večer nebo ráno. Já tu vzniklou situaci prostě vyřešit musím stůj co stůj. Jinak ani já nedostanu peníze. Tenhle inženýt třeba lepší nápad ráno stejně nedostal, aby si to dal dohromady sám. A jako voják z povolání nemá čas volat přes den. Mě to prostě neotravuje někomu poradit. Nevidím rozdíl od rady v 8 večer nebo v 9 ráno. zabere to stejně času Mě klienti neotravují, dávají mi práci, která mi nese peníze.
(21.9.2016 11:59:51) jentak, tohle má každý jinak - mně víc vadí telefony ráno, protože jsem sova a ráno spím. Dlouhodobí klienti to ví, že mi mají spíš volat večer než ráno, a ví to i agentura, která mi dohazuje ty krátkodobý. Jo, musím být furt online, aspoň na mobilu, ale to mi zas tak žíly netrhá. A někdy si sama říkám o práci večer, třeba když by se hodilo něco nafotit, protože mně to baví a mám lístky na akci zdarma. Někdy i dva, takže můžu vzít třeba syna nebo manžela.
Která hypotéka se vyřizuje ze dne na den? A když je to pro toho člověka tak moc důležitý, tak proč to neřeší třeba v polední pauze nebo si na to nevezme dovolenou? Krom toho navíc málokterá práce je tak přísná, že by si tam nebylo možný jednou za čas vyšetřit půlhodinu na nějakou soukromou záležitost. I zaměstnanci jsou přece taky lidi, a když to není každej den a zaměstnavatel není otrokář, tak by s tím snad neměl mít problém.
Já to vidím tak, že takhle si na sebe ti, co jsou ochotni pracovat i pozdě večer, pletou pěknej bič a učej klienty, že není nutný si vážit jejich času.
Samozřejmě nárazově to pochopím, ale když je to pravidelně, tak bych hledala, kde jsem udělala chybu (nebo by to muselo být královsky placený).
(21.9.2016 12:21:46) "Přece odpočinek je základ duševního zdraví a odpočinek znamená vypnout."
jentak, a co když to nebudeš umět? Jsou lidi, co neumí odpočívat tak, že nic nedělají. Já třeba už jako dítě strašně blbě snášela odpočinek, u kterýho se nedělalo NIC. Pamatuju si, jak třeba matka dokázala v létě jen ležet na dece a opalovat se. Hodinu na jedný straně, hodinu na druhý. To já nedám. Neumím odpočívat tak, abych nic nedělala, musím si minimálně číst a zaměstnat hlavu. Tu nevypnu nikdy. Proto mi i dlouho trvá, než usnu, od dětství mám na to takový rituál, teď jsem to naučila i syna, který má stejný problém - vymyslet si příběh na pokračování, pouštět si ho v hlavě a nechat hlavu vypnout ve chvíli, když už opravdu nemůže a potřebuje oraz.
(21.9.2016 12:26:58) Kudlo, a píšu snad, že je jedinej možnej? Pouze píšu, že někdo neumí vypnout tak, aby nedělal vůbec nic - a když to neumíš, tak ti spousta věcí nevadí tak, jako tomu, kdo to umí, protože toho vytrhne telefon klienta "z nicnedělání".
(21.9.2016 12:33:14) Monty, ale už sám ten telefon klienta přeruší ten odpočinek a už neodpočíváš, ale pracuješ. A je úplně jedno, co bylo předmětem toho odpočinku
Kromě toho si teda myslím, že vytrhnout někoho z "něcodělání" naopak vadí víc, než z "nicnedělání". Tvrdíš, že vyrušení Ti vadí u málo věcí, přitom jsi spisovatelka, Ty se nepotřebuješ soustředit na to, když píšeš, neuteče Ti nápad, dějová linka, když mezi to musíš vložit řešení nějakýho klientova problému?
Řekla bych dokonce, že u tvůrčích věcí by to "přetržení nitě" mohlo bejt naopak docela kontraproduktivní.
(21.9.2016 12:35:12) Kudlo, já píšu téměř výhradně v noci. To už nikdo nevolá. Právě proto, že na psaní mám ráda klid. Přes den se věnuji praktickému povolání, u kterého vyrušení nevadí.
(21.9.2016 12:44:22) A upřímně řečeno, klient, kterej má na něco hafo času, ale vykašle se na to a honí to pak na poslední chvíli a chce po mně, abych kvůli jeho neschopnosti ukrajovala ze s svýho času, bude s největší pravděpodobností dost problematickej a je otázka, jestli mi ty prachy, který z něho budu mít, budou stát za ten opruz, kterej s ním velmi pravděpodobně budu mít taky.
Leda že by mi ten přesčas fakt tučně zaplatil, to by byla jiná.
...klient, kterej má na něco hafo času, ale vykašle se na to a honí to pak na poslední chvíli a chce po mně, abych kvůli jeho neschopnosti ukrajovala ze s svýho času, bude s největší pravděpodobností dost problematickej...
přesně, to mi tuhle říkala daňová poradkyně, že za léta praxe vypozorovala, že tihle bezskrupulózní a neomalení klienti jsou totožní s těmi, kteří platí nejhůř. Pro mě je volat pracovně někomu po 20 hodině nebo o víkendu neslušnost a neomalenost.
To, že ten člověk není schopen fungovat v normálním většinově přijatelným modu, a nejedná se o něco skutečně důvodnýho je pro mě určitá kontrolka, že bude problémovej.
Spíš než na dosažitelnost kdykoli se snažím zaměřit na to, aby byli ochotni počkat, protože takovou kvalitu hned tak jinde nenajdou.
(21.9.2016 12:53:24) Někomu to nevadí. Mě to třeba nevadí, každej telefon pro mě pořád může znamenat něco pěknýho, každej noční mail může být super nabídka :) A nebo mi teda v neděli v půl jedenáctý v noci píšou, že mám na dva tři napsat článek :D
(21.9.2016 12:46:04) No, já, pokud by mi někdo víckrát nebral telefon, tak tutově někoho jiného hledám. A třeba osm večer mi připadá jako úplně normální doba, nevolala bych po desátý a před devátou.
(21.9.2016 12:47:58) "No, já, pokud by mi někdo víckrát nebral telefon, tak tutově někoho jiného hledám."
Alraune, asi tak. Stejně s tou dovolenou - můžu klientovi říct, že jeden den nejsem k dispozici, ale když budu mimo provoz tři neděle, tak si najdou někoho jinýho.
(21.9.2016 12:55:36) Kudlo, samozřejmě, každý máme to své. Mně to nevadí, tak to dělám. Já bych zas nemohla dělat od šesti ráno a jsou lidi, kterým to vyhovuje.
(21.9.2016 12:59:48) Já si tedy myslím, že tohle fungovalo a platilo tak před dvaceti, možná patnácti lety, že volat někomu po 20. hodině/o víkendu a chtít po něm práci znamenalo - já jsem tak důležitej a zaneprázdněnej, že na tvoje (nicotné) služby si udělám čas až večer/o víkendu a ty musíš být k dispozici. Koukám, že některým individuím to zůstalo a někteří lidé jsou pořád ochotni to snášet.
(21.9.2016 13:10:18) Tak to není úplně pravda. Já taky když volám klientce, o které vím, že má mimino, tak většinou kolem oběda nevolám nebo jen píšu sms, zda můžu zavolat, abych nebudila. Nebo jsou profese doktoři, telefonisti nebo ten inženýr voják z povolání, kteří prostě "v práci" ten půlhodinovej hovor nevyřídí. Nebo si pak nic nepamatujou, co jim říkám, protože jsou ve stresu, aby je někdo nebuzeroval nebo nepřetáhli pauzu. Ale většinou je to tak, že z 90 % si ze mě nikdo otroka nebo dobrej den nedělá. Oni mi nakonec i nosí potvrzení o příjmech, takže většinou člověku i dojde, že nekecaj. Ale mě je to fakt jedno. Tak vyřídím schůzku v sobotu dopoledne a pak mám třeba volnějc v pondělí ráno, když děcka vypadnou do škol, tak třeba uklízím. Včera jsem umyla okna například. Což si zase nemohou dovolit lidi, kteří dělají od 8 po půl 5 minimálně a pak ještě jedou hodinu domů. Všechno má svý.
(21.9.2016 13:18:16) Rozhodně nepracuji do večera. Ale všechny telefony do večera beru a jsem ochotná řešit hned. To člověk zvládne i u hraní pexesa s dítětem ( snad se děcko nezblázní, když na 15 minut přerušíš) a nebo když na děcka čekám když mají ZUŠku a sedím v kavárně
(21.9.2016 13:27:50) No tak moje děcko je srozuměný s tím, že kdybych nebrala telefony, tak asi nepojedeme do aquaparku, jak si přeje, nebude mít to a tamto, protože JEDNODUCHÁ MATEMATIKA. Buď občas skousne to, že mamka odběhne od úkolu, protože někdo volá nebo holt místo aquaparku a fajnparků a zologických budeme doma sedět na zemi a hrát ta pexesa. Jak říkám JEDNODUCHÁ MATEMATIKA. Moje holka matiku nemá ráda, ale naštěstí tuhle matiku už pochopila.
Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.
Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti. Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.
Některé se fakt nestyděly nám mnohomatkách s kruhama pod okama tvrdit, že to děláme blbě. 
Pak si to sedlo a já si mateřskou nakonec docela užila a byla jsem doma spokojená. Takže možná spíš poporodní deprese než vyhoření.
Nějak jsem nikdy neviděla důvod, proč třeba děti vést k pravidelný domácí přípravě do školy, když jsem to sama nedělala a úspěšně jsem vystudovala i bez toho. 
dělám si legraci 
Jinak jsme jednu dobu přemýšleli, že bych šla pracovat a manžel by zůstal s dětmi, tehdy mi už hrabalo slušně, ale přestože on neměl nějak závratnej plat, tak stejně vydělal víc, než bych přinesla já a nestačilo by nám to na živobytí. 
Děti jsou boží.
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)