Re: úzkost....

Terapie se neboj, a případných léků taky ne. Tenkrát mi to hodně pomohlo, jinak bych se sesypala úplně. To je právě to, že musíš. A ty musíš zůstat zdravá a v pohodě - abys to všechno zvládla. Je hodně těžké tu všechnu sílu lovit někde ze sebe, zvlášť když máš pocit, že ti už opravdu žádná nezbývá. To je právě rozdíl mezi námi a chlapama, ti tohle nezvládnou - ale právě proto si řeknou o cizí pomoc - resp. část svojí zátěže převalí na někoho jiného, a asi tak je to dobře.
To akorát někdo vymyslel takové to pravidlo, že žena vydrží víc, než člověk. Ona vydrží - ale za jakou cenu - nervy v kýbli, na dno láhve už není tak hluboko, věčně dopovaná práškama na povzbuzení/uklidnění - co je teď zrovna potřeba.
Takže pro mě terapie byla dobrá k znovunabytí sil, jinak bych od svého manžela nedokázala vůbec odejít. Nevěřila jsem tomu, že bych byla schopná se vůbec postarat - o sebe, o děti, o práci, o finance.
Ovšem co se mi děje teď, to už mi hlava nebere...