| Smoojna | 
 |
(5.5.2014 17:18:27)
Mívám občas takové divné stavy, hlavně, když jdu z práce dom tak mě přepadne vždycky taková jakási divná úzkost. Nevím, čím to je,ale dnes to bylo strašné.
Bušení srdce, třes, náhlá únava, nechut k čemukoliv...
Pak jsem jela pro děti do školy, odvezla je do kroužků a doma jsem se dávala dohromady.
Jsem na děti sama,ale nestěžuju si.Mám bezva práci, vlastní byt, skvělou rodinu, finančně se taky mám dobře, prostě nic, z čeho bych měla mít obavy.
nejhorší je, když mi děti odjedou k exmanželovi na víkend tak už v pátek odpoledne bývám celá nesvá, nervozní, úzkostlivá.
Neumím si to vysvětlit.
Je fakt, že jsem za poslední roky udělala dost změn ve svém životě, taky jsem prožila 2 velká úmrtí, prostě nějaké větší změny jsem zažila tak nevím, jestli se to třeba nenakupilo a ted se to ve mně neprojevuje.
jinak jak píšu, nic mi nechybí, spíš mám možná takovej vnitřní strach, aby se něco nepokazilo, abych to všechno zvládala co nejlíp,aby se všichni měli dobře a tak.
Zkouším v sobě hledat příčinu mých úzkostí, zkouším s tím bojovat, ale občas mě to tak chytne, že bych nejradši usnula a zaspala to, dokud se to nevytratí.
Prášky brát nechci, ty nic neřeší.
Máte s tím někdo prosím zkušenost?
Děkuji všem za odpovědi....
|
| fisperanda | 
|
(5.5.2014 17:52:04)
Nebojíš se třeba podvědomně toho, že přijdeš domů, kde nikdo nečeká? Teda kromě dětí, jasně. Ale jak píšeš, když jedeš z práce (asi z místa, kde máš lidi a společnost...? ) a pak ta úzkost před volným víkendem (úplně sama, prázdný byt...?)
Nemůže to být příčina?
|
|
| Persepolis | 
|
(5.5.2014 17:57:02)
Tyhle pocity a strachy jsem mívala taky, ačkoliv pro ně nebyl žádný důvod. Byla to taková obava z něčeho co jsem neuměla identifikovat, plus jsem velmi nepřiměřeně reagovala na negativní zprávy, ale ne nějaké zásadní, ale na obyčejné banality, které bych dřív pustila jedním uchem dovnitř a druhým ven. Nejdřív jsem proti tomu bojovala sama,ale moc se mi nedařilo a nakonec jsem asi rok a půl brala AD. Nyla mi diagnostikovaná úzkostná porucha.
|
|
| Agatha Ch. | 
|
(5.5.2014 17:57:05)
Úzkosti moc dobře znám. Trochu pomohly AD a psychoterapie, ale vrací se mi to, poslední dobou hodně. Procházím právě rozvodem. Z několika stran zastrašování, vyhrožování. Neustále o sobě pochybuju a vždycky se najde nějaký magor, který mě v mých pochybnostech ještě utvrzuje.
Teď je na tématu dne - nejsem dobrá máma, děti se mě bojí. Ději mívají teď v noci divné stavy, budí se, vstávám k nim. Jsem na mě přísná, sem tam na ně zařvu, když mě neposlechnou, často třeba ráno při vypravování do školy, nebo když musí sebou pohnout. Nebiju je, nepůsobím jim bolest, netrápím je. Hraju si s nimi, zpívám si s nimi, mazlím se s nimi, čteme si, věnuju se jim. Ale když kují nějaké nekalosti nebo když se mezi sebou dohadují či perou, houknu na ně.
Tohle mi tvrdí osoba, které se ty děti opravdu bojí, protože se chová pro ně nevyzpytatelně a nevědí, co od ní čekat. Která často řve na mě, dělá scény apod. Přitom tvrdí, že on je přeci naprosto v klidu. Dost mě zaujalo téma dole právě o selektivním zapomínači, protože přesně tohle na něj sedí.
Nevím, jak si pomoci od vlastních úzkostí, v uzavřených prostorách se mi neustále točí hlava, je to jako bych byla pořád na vodě, našlapuji do prázdna. Už jsem si zvykla - mám to vlastně pořád, neomdlívám, nepanikařím, jsem schopná s tím i chodit do práce a v práci i pracovat. Do toho obrovské bolesti zad v noci, kdy nemohu pořádně spát. Nevím, jak dlouho tohle vydržím a nevím, jestli se objednat znovu k psychiatričce, z péče mě propustila už loni, vypadala jsem (a cítila se) v pořádku a v pohodě.
|
|
| Stará Misule | 
|
(5.5.2014 18:03:31)
Me uzkost dostihla par mesicu po problemech,kdy bylo vse uz ok.Ale ja mela stazenej krk,pocit,ze nemuzu polknout,knedlik v krku.Vydrzela jsem to asi pul roku,skoncila dvakrat na pohotovosti,hledali pricinu.Az kdyz jsem skoncila rehabilitace na krcni pater(taky tam hledali pricinu),tak mi jedna chytra dr rekla,jestli to nemam psychosomaticky,ze to jde do krku,a poslala me k psychousovi.Nechala jsem to zajit hodne daleko,pomohli mi az prasky,ale nemusi to byt pravidlo.
|
| Smoojna |
|
(5.5.2014 18:32:09)
Ano, možná je to tím, že vím, že mě doma nikdo nečeká...
Ale když jsem pak o víkendu třeba v neděli sama doma tak mně to nevadí...Možná je to tím, že vím, že se mi děti brzo vrátí.
Nevím, někdy si tu samotu užívám, jindy mě ničí.
Snažím se být pro všechny v poho, nezatěžovat nikoho svými problémy a být ještě naopak pro každého tou vrbou.
neumím se s pocity moc svěřovat, nemám ráda, když mě někdo bere za chudáčka nebo za člověka, který si nedokáže poradit.
samozřejmě občas se kamarádce svěřím,ale ne úplně všechno.
asi proto, že vím, že si s tím stejně musím se vším poradit sama a nikdo jiný to za mě neudělá.
Ted už jsem v pohodě, dala jsem si kafíčko a je mi dobře.je to supr pocit když ta úzkost je už pryč.
jenže vím, že zítra jak půjdu z práce, bude se to zas opakovat
|
| Agatha Ch. |
|
(5.5.2014 18:39:27)
Naplánuj si nějakou práci, nebo chvíli tady požvaň s námi - i mně to pomáhá. Dost mi pomohlo, když jsem začala dělat jen tak něco pro sebe - třeba začít zase chodit zpívat.
|
| Smoojna |
|
(5.5.2014 19:29:27)
Jenže já mám pak špatnej pocit z toho, když bych třeba s váma tady klábosila(a to vím, že se s vámi klábosí moc dobře), že mi utíká spousta věcí, co bych mohla udělat třeba v domácnosti a tak..jde o to, že mě asi nejvíc stresuje, když jsou děti ve škole a já jak jsem tu sama tak už se stresuju z toho, kolik budou mít zase úkolů, jestli to stihneme, jestli stihnout jít ještě si zahrát fotbal, jestli stihnu včas udělat véču a tak..
jak jsem se rozvedla a jsem na všechno sama tak mám pocit, že pořád něco musím, že musím všechno stihnout a tak a pak se stresuju a mám tyhle pocity....
Někdy bych s tak přála být v klidu, být jakoby zpomalená,soustředit se na jednu věc a nebýt tak roztěkaná..Věnovat se pořádně jen jedné věci...
nevím, jetli to tak mají všechny matky samoživitelky nebo jen já.jen chci podotknout, že kromě exmanžela, který si děti bere 2x do měsíce nemám nikoho na hlídání...
|
| Epepe | 
|
(5.5.2014 20:10:41)
To by chtělo psychoterapii.
Jaké máš finanční možnosti? Hlídání, terapie?
|
| Smoojna |
|
(5.5.2014 20:21:12)
Já se právě trošku té psychoterapie obávám..Nechci ani žádnýho psychouše,ani léky..Chci si to nějak vyřešit sama v sobě....Proto jsem psala sem, jestli s tím někdo nemá třeba z Vás zkušenost...
Ted už jsem v pohodě....Děti jsou ve vaně, je po úkoleh, po véči, po stresu a já jsem úplně v klidu....
Víte co je ještě zvláštní? Jsem kuřačka a když si mám ráno zapálit tak mívám právě tyhle pocity úzkosti.Nebo jen když si zapálím tu první cigaretu, at je to v jakékoliv době, mívám ten strašný pocit úzkosti.jako že se záměrně ničím, že ničím svoje tělo tím svinstvem a tak.Co jsem se ptala třeba své sestry, která je taky kuřačka tak ona to nemívá.
Napřed jsem si myslela, že je to těma cigaretama,ale dnes jsem třeba žádnou neměla jak jsem přišla z práce a přesto jsem ten pocit měla.
Já nevím, možná se jen zbytečně moc stresuju z maličkostí a pak to má za následek tyhle stavy.
taky mívám tyhle stavy když mám řídit někam, kde to neznám, to mám pak ty stavy úplně šílený, přitom jsem dobrá řidička.alespon to ostatní o mně říkají.
Dřív jsem tyhle stavy řešila alkoholem, hlavně po rpzvodu,ale už delší dobu nepiju a stejně to na mě občas dolehne.
Stačí sebemenší stres a ten pocit je tu.
|
| Agatha Ch. |
|
(5.5.2014 20:34:02)
Terapie se neboj, a případných léků taky ne. Tenkrát mi to hodně pomohlo, jinak bych se sesypala úplně. To je právě to, že musíš. A ty musíš zůstat zdravá a v pohodě - abys to všechno zvládla. Je hodně těžké tu všechnu sílu lovit někde ze sebe, zvlášť když máš pocit, že ti už opravdu žádná nezbývá. To je právě rozdíl mezi námi a chlapama, ti tohle nezvládnou - ale právě proto si řeknou o cizí pomoc - resp. část svojí zátěže převalí na někoho jiného, a asi tak je to dobře.
To akorát někdo vymyslel takové to pravidlo, že žena vydrží víc, než člověk. Ona vydrží - ale za jakou cenu - nervy v kýbli, na dno láhve už není tak hluboko, věčně dopovaná práškama na povzbuzení/uklidnění - co je teď zrovna potřeba.
Takže pro mě terapie byla dobrá k znovunabytí sil, jinak bych od svého manžela nedokázala vůbec odejít. Nevěřila jsem tomu, že bych byla schopná se vůbec postarat - o sebe, o děti, o práci, o finance.
Ovšem co se mi děje teď, to už mi hlava nebere...
|
| Hr.ouda | 
|
(5.5.2014 20:41:35)
jak "děje"? Spíš někdo něco dělá, ne? Exmanžel?
|
| Agatha Ch. |
|
(5.5.2014 20:46:14)
Spíš co se děje se mnou. Jsem trošku přidušena z vícero stran - neustálý strach, jestli uživím děti, jestli všechno stihnu, resty přede mnou i za mnou, den má jen 24hodin a já to kolikrát už únavou nedávám.
V noci mě budí neuvěřitelná tíha, že mě masa nějaké opravdové těžké hmoty zavalila. Přes den mám zase pocit, že šlapu do rozpitého prostoru, zem se pode mnou houpe.
Nic neberu ani alkohol nepiju, jen velmi příležitostně.
|
| jak | 
|
(5.5.2014 20:56:47)
Agatho to je mi moc lito kdyz te ctu...vypadala jsi tak v pohode..
|
| Agatha Ch. |
|
(5.5.2014 21:03:36)
není to tak dlouho, co jsem skutečně byla... je toho asi na mě opravdu moc... vypadalo to všechno hodně dobře, práce se mi výborně rozjela
ale dost zapracovaly nervy okolo rozvodu - mám nějak pocit, že mě nemá kdo podržet, že se nemám o koho opřít, to mi chybí - všechno leží na mě, všechno závisí jen na mě, o všem musím rozhodovat a nést za to všechno zodpovědnost, asi to neunesu
do toho zdravotní problémy - pozlobily mě opět ledviny, teď to bohužel oddělávají záda, což je při mojí práci masakr - i když se ti moji kluci v práci snaží, mě dávat do kupy aspoň po téhle stránce
|
| Hr.ouda |
|
(5.5.2014 21:13:40)
nával únavy se zpožděním
připadalo mi to, že jsi předtím jela na andrenalin, noví muži, dovolená, různé aktivity, stěhování, vyflusla ses
já te chápu v tom snmyslu, že když nemám sílu a energii přebíjet úzkost činorodostí, nekdy až hektickou aktivitou, tak dolehne mnohem víc. A to za sebou nemusím mít takový nával stresu jako ty. Umíš odpočívat? Jde ti to?
|
| Agatha Ch. |
|
(5.5.2014 21:18:39)
stále jedu na adrenalin, vlastně už od dob gymplu, takže už tak 20 let
odpočívat umím - což je v poslední době hlavně tupé zírání nikam, víc nedám
|
| Hr.ouda |
|
(5.5.2014 21:26:10)
tak mne adroš došel
musím se čím dál víc vybičovávat k různým činnostem, vypětí vydrží čím dál kratší dobu a jsem po něm čím dál víc a díle unavená, otupělá, letargická.
Dobrou, ještěrko, drž se
|
| Agatha Ch. |
|
(5.5.2014 21:30:04)
H.roudo, já ani tak nejsem unavená. Spíš jsem vzteklá, protivná, nepříjemná. Ale unavená ani ne. Špatně se mi usíná, mám pocit, že jsem právě unavená málo - jako fyzicky utahaná. I když i v práci se mi zadařít dát si dvacet - a to třeba uprostřed posilovny na žíněnkách.
|
|
|
|
|
| jak |
|
(5.5.2014 21:20:58)
Agatho drz se. Zakladatelko taky.delejte pro sebe male veci..radosti..
|
| Agatha Ch. |
|
(5.5.2014 21:41:42)
zjistila jsem, že pořád umím krásně zpívat...
|
|
|
|
|
| Hr.ouda |
|
(5.5.2014 21:10:48)
rozpitý prostor znám, pocity neskutečna, a to nemám oproti tobě vlastně žádnej stres
|
|
|
| Smoojna |
|
(5.5.2014 20:59:44)
Ex nedělá nic špatnýho, má novou rodinu se kterou děti dobře vychází, já koneckonců taky....Jen mi bývá občas dost smutno....
jak tu někdo psal- pořád brát ze sebe tu energii pro druhé....
Taky bych chtěla někoho, kdo mě tou energií naplní...kromě dětí a práce....
Já nevím, holky....Nějak v tom ted všem plavu....
Potřebuju si to všechno v sobě ujasnit, jenže nějak se v sobě nevyznám..Mám vše, co jsem kdy chtěla a i přesto...Mám ty pocity..Dnes jsem hodinu jen tak ležela v posteli a nebyla schopna ničeho....Jen mi bušilo srdce a nic se mi nechtělo...Jen spát.....
|
| Hr.ouda |
|
(5.5.2014 21:14:46)
tak spi
|
|
| Marfuš | 
|
(5.5.2014 21:33:17)
Smoojno, a to je primárně to špatný nastavení, když si myslíš, že tu energii, kterou ty dáváš, ti bude zase někdo dotovat ("pořád brát ze sebe tu energii pro druhé....Taky bych chtěla někoho, kdo mě tou energií naplní...kromě dětí a práce...."). Ty nesmíš dávat tak, aby ses cítila prázdná. Potom je něco špatně. Dáváš moc nebo nedobíjíš. Ale dobíjet musíš sama aktivně a ne čekat, až se to nějak dobije z někoho jiného. Muži tu energii dávají jenom, když jsou zamilovaní (a čekají, že dostanou zpátky). Pak už dávají jen empatičtí jedinci s trochu "ženskou stránkou". Aspoň to je moje zkušenost.
|
|
|
|
|
|
|
| Hannah+Onďa+Vašík | 
|
(5.5.2014 21:53:39)
Nakolik dokážeš pracovat sama se sebou? Umět srovnat hlavu natolik, abys dokázala čerpat z dětí?Nevím jestli jsem srozumitelná...Jestli jsi ve stresu z toho co všechno ještě máš stihnout, vyseparuj míň důležitý věci.Večeře nemusí být teplá, pokud to věk dětí dovoluje,připraví si ji sami.Kroužky jsou fajn na zaplnění času, když ho mají užírat je dobrý vědět že tam nemusíš
|
| Agatha Ch. |
|
(5.5.2014 22:01:07)
Srovnat hlavu a čerpat z dětí - to pro mě znamená, jít se s nimi vykoupat a jít s nimi spát. Na rozloženou postel se vejdeme všechny tři a děti to mají rády. Jedu na úsporný režim - co jde odložit, jde odložit, ale pak se mi často kupí resty - jako třeba dneska. Ale pokud jsem hotova, vypínám telefon a neberu - ani zákaznictvo, ani šéfstvo, zavolám později, spousta věcí se třeba i vyřeší beze mě.
Děti naštěstí kroužkují ve škole/školce.
|
| Smoojna |
|
(5.5.2014 22:14:50)
a jak třeba řešíte to, když vám každej večer volá rodina? ta moje sice žije daleko, ale volá téměř každý den a když jsem k nezastižení nebo se mi to třeba nechce brát, jsou jak na trsní a volají si vzájemně, co se se mnou asi mohlo stát??? Už mě to kolikrát leze na nervy jak mi každý den všichni volají....Hlavně teda ségra a otec....Ségra je o 5 let starší tak si asi myslí, že mě, jako malou ségru, musí neustále kontrolovat..Zvláš po rozvodu...
|
| Hannah+Onďa+Vašík |
|
(5.5.2014 22:24:09)
Napíšu sms že jsem ok.Bez vysvětlování.Oni mají klid a já taky...Máme to stejně, v naprosto nevhodnou dobu(volání po 19 zadara je pro příjemce hovorů na přes hubu:D)
|
| Smoojna |
|
(5.5.2014 22:35:34)
Já vím,ale stjně mi to prostě nedá ten telefon nezvednout..co kdyby třebas něco potřebovali nebo se něco stalo?
|
|
|
|
|
|
|
|
| Monika |
|
(6.5.2014 18:03:00)
Teda já nevím, jestli je to rada k něčemu, ale zkusila jsi už přemýšlet o tom, co strašného by se stalo, kdybyste úkoly nestihli, případně je dodělali později, kdyby syn nešel na fotbal nebo na něj šel jen s částí úkolů, kdybysudělala večeři později nebo třeba jen dala na stůl pečivo, máslo a něco dalšího a každý by si připravil svůj chleba atd.... Co by se mohlo tak asi nejhoršího stát??? Podle mě vůbec nic zásadního. A pokud jde o to, že jsi na to sama, tak mám obavy, že zrovna na tebou vyjmenované povinnosti je sama spousta žen, i když mají partnera ... Podle mého máš na sebe přehnaně velké nároky, což Ti asi částečně pomohlo k tomu, že nemáte existenční starosti atd., ale zároveň žiješ v té úzkosti ... Podle mě to je dost časté a kdyby sis o tom zašla někam popovídat, spíš by ti to pomohlo. Jestli máš peníze a čas, asi by nejlepší byla nějaká dlouhodobější psychoterapie, ale možná, že by pomohlo i posezení s kamarádkou (třeba máš nějakou, co za tebou může přijít večer domů nebo pomůže možná i telefonování ... Jestli myslíš pořád jen na povinnosti a hrůzné následky jejich neplnění a nedovolíš si nějaké větší odreagování ... Měla bys s tím něco dělat už proto, že zrovna tohle se podle mě často přenáší na děti a zatěžuje to pak stejně i jejich život ...
|
|
|
|
| espr | 
|
(5.5.2014 19:49:27)
zažila jsem u známého..jel autem a najednou bušení srdce, špatné dýchání, třes.....zavolal si záchranku. Byl to záchvat paniky nebo úzkosti.
Myslím, že je škoda si tím nechat otravovat život...obzvláště když všechno zvládáš na 1*. Je pravda , že v situaci jaké jsi (jsi sama na děti, nemáš hlídání a pod) je asi lepší být pod lehkým tlakem, protože jinak by se vše zhroutilo jak domeček z karet, ale tohle už je asi moc. Být tebou tak vyhledám nějakou psychologicko terapeutickou pomoc,.... možná bys to dokázala zvládnout i sama třeba zkusit se uvolnit u nějakého hezkého hobby, nebo si najít nějaké aktivní kamarádky. Určitě by jsi to měla nějak řešit, je škoda si takto ničit zdraví a život.
|
|
| Hr.ouda |
|
(5.5.2014 20:28:17)
úzkost už beru jako součást sebe samé - málokdy mám stavy úplného oproproštění se od úzkosti, přinejmenším určitý neklid a alespon mírné sevření kolem žaludku , když je to jo dobrý. Na druhé straně ještě OK, nemám taky paniky.
Někdy jsem i ráda, že můžu úzkost něčím obsadit, mít strach z nečeho konkrétního, nepřipadám si jako magor.
Blbý je, že už začínám mít potíže fyzického charakteru, žaludeční.
|
|
| Astra | 
|
(5.5.2014 22:39:23)
ahoj,
asi budeš mít úzkostnou poruchu. Já ji mám taky, bojovala jsem s tím všemožně sama, ale nešlo mi to. Možná by pomohla joga či meditace, k tomu jsem se ale nedonutila. Vystupňovalo se to po narození dcery, pořád jsem se o ni bála a když jsem s ní zrovna nebyla a jela kolem houkající sanitka, hned se mi rozjela úzkost, že jede pro ni. Když to začínaly být absurdní strachy, např. pokaždé když jsem ji šla vyzvednout do školky, tak jsem byla hrozně nervózní, tak jsem to začala řešit. Psycholožka mi řekla, že to vůlí neovlivním, že to nejde a nabídla mi antidepresivum. Funguje to dobře. Najednou ty pocity nemám... myšlenky mě stále napadají, ale už to není provázeno stresem a úzkostí, nechodím už v noci malou kontrolovat jestli dýchá a tak. Tento zvyk mi zůstal z dob kdy byla malinká. Najednou vidím, jak ty stresy jsou nesmyslné. Na akutní případy pomůže třeba neurol, ale hlavně ho nebrat pravidelně, protože je návykový.. a pokud je to chronické, tak ta antidepresiva zaberou, ale také je nechci brát dlouho, protože člověk neví, co mu to v hlavě dělá či nedělá. Teď to beru jako berličku a je mi dobře, měla jsem totiž krizi kterou jsem potřebovala ustát a nezhroutit se před malou, tak jsem je začala brát... a opravdu je mi líp.
|
|
| macčí,Matyáš04,Richard08 | 
|
(6.5.2014 0:29:33)
Smoojno, jak už tu bylo psáno asi to bude úzkost. Mívám také ... rozjely se mi po velkém nervovém a fyzickém vypětí před cca 3 lety, kombinace mnoha faktorů.Žádný lékař mi nedokázal pomoci a skončilo to předepsáním AD, které jsem poctivě brala rok a půl.Stále jsem se točila ve spirále psychické problémy způsobovaly fyzické a naopak, až jsem řekla dost. Po dohodě s psychiatrou jsem AD vysadila a zatla zuby, změnila jsem pohled na sebe a svět kolem sebe.Nechci tvrdit,že jsem starosti hodila za hlavu,ale rozhodně už si je tolik nepřipouštím. Dělám stále věci na max. výkonu,ale už se na sebe nezlobím,když něco dle svých měřítek nezvládám. Naštěstí mi souhrou náhod spadla do klína zahrada a to mě doslova postavilo na nohy, fyzicky spíš ne ,ale psychicky hodně.
O hodně lépe plánuji, nemám stres z toho co ještě musím udělat, jsou věci,které musím, věci které můžu a věci které chci udělat a když náhodou něco nestihnu svět se nezboří .... na děti ,domácnost,zahradu (+ zvířata) jsem také prakticky sama, jako bych byla samoživitelka, mám syna s postižením.
Jak psala Hrouda úzkosti jsou stále,ale beru je jako svou součást a naučila jsem se s nimi pracovat (to jsem jeden čas nebyla schopná jet sama autobusem nebo metrem, stát v zácpě na silnici, sedět na třídních schůzkách ap.). Rozpitý prostor znám a zmizel asi 3/4 roku po vysazení AD.
Vůbec nechci tvrdit,že jsem totálně v pohodě, to ne. Ale už vím,že potřebuji prostor pro sebe, občas všechno hodit za hlavu.Začala jsem zase dělat věci ,které mě baví - objevuji krásy zapomenutého a kvůli dětem odsunutého.Např. nemůžu, neodvážím se s dvěma dětmi jet sama na kolo,tak jsme to vyměnili za geocaching (super zábava).Fyzické aktivity na zahradě mi vrací sebevědomí ohledně mých fyzických schopností. Jak se mi zlepšuje kondička, zlepšuje se i psychika .... to celkem potvrzují i ostatní lidé, většina těch co úspěsně bojují s úzkostí nebo podobnými problémy začala cvičit,běhat nebo jinak pěstovat své tělo (vyčteno z diskuzí).
Nastavila jsem mantinely pro sebe i rodinu (volající v nejméně vhodnou dobu), snažím se být pozitivní ,vstrícná a chápající.Usmívat se a radovat se, brát věci v klidu, také nestavět se až na konec potravního řetězce, jak jsem to dělala dřív a docela to funguje.
Velký úkol do budoucna mám - přestat kouřit, protože pociťuji také stejně výčitky svědomí,že ničím dobrovolně své tělo, které ještě pár let budu potřebovat v dobré kondici.Ale úzkost nepociťuji, alkohol nepiju ,drogy neberu a bohužel ty cigarety mi pomohly překonat vysazení léků a teď se jich nějak nedokáži zbavit nebo jen to kouření omezit na minimum. Je to cíl, prošla jsem si hodně nepříjemným obdobím a věřím,že tohle také zvládnu.
|
|
| Maťa. | 
|
(6.5.2014 16:45:46)
Mne sa panická úzkostná porucha a posttraumatický depresívny syndrom ako pozostatok rozvodu a stresu s tým spojeného prejavili až v dobe, keď som mala už nový naprosto klapajúci vzťah, ktorý trvá dodnes a aj ďalšie dítko. V dobe, keď mi už nič nechýbalo.
Najprv som si s tým poradila sama, ale panické záchvaty sa zvyšovali až ma to k dr. dohnalo. Dr. liečbou pomohol. Ale panika sa mi niekedy po vačšom strese v práci má tendenciu vracať.
Nevravím, že to musí byť Tvoj prípad, ale je to jedna z možností...
|
|
| Yusuwinka | 
|
(8.5.2014 16:30:29)
Ahoj, zažila jsem to samé, jak popisuješ, před cca rokem a půl. Stavy úzkosti, velké únavy, bušení srdcem divné pocity...chtěla jsem jen vše zaspat, nedokázala jsem se z ničeho radovat a na nic těšit. A vše to přišlo naprosto nepochopitelně bez důvodu...bylo to těsně po maturitě, úspěšně jsem odmaturovala, dostala se na vysokou, začalo léto..měla jsem se radovat a né ležet doma v úzkostech. Nejdřív jsem nevěděla, že to jsou úzkosti, jezdila jsem pořád na pohotovost s bušením srdce a špatným dýcháním, obávala jsem se nejhorších nemocí a vše se ještě víc prohlubovala. Nakonec jsem skončila u skvělé psychoterapeutky a dvakrát týdně k ní začala docházet. To povídání s ní mi strašně pomohlo. Zjistili jsme, že jsem během života často potlačovala důležité emoce (např. z úmrtí v rodině atd) a vše se to kupilo a najednou vyvřelo na povrch. Naučila jsem se o všem více mluvit a více dávat najevo emoce. Taky mi byly předepsány AD Zoloft, po kterých jsem teda první týden lezla po čtyřech a zvracela a byl to asi nejhorší týden mého života, ale nakonec se vše obrátilo k lepšímu a během dvou měsíců jsem byla zas normální, usměvavá holka, našla jsem si nového přítele, začala si užívat života...po roce AD vysadila. Občas se mi ty stavy v malé míře vrací, třeba teď, protože jsem nemocná a jen ležím a nutí mě to myslet negativně...ale vím, že se to dá zvládnout :) ale každopádně nelituju, že jsem tenkrát hned ze začátku začala s těmi terapiemi, myslím, že mi pomohly víc, než ty antidepresiva. Je to nejlepší mluvit o všem s někým...přemýšlím, že na ně začnu chodit znovu. Je to i taková prevence, aby se úzkosti znovu nevrátily :) 
|
| Yusuwinka |
|
(8.5.2014 16:31:18)
Ten poslední smajlík byl omyl 
|
|
|
| bob | 
|
(24.6.2014 18:18:58)
Taky jsem trpěla pocity úzkosti, nelehké dětství, stres, úmrtí v rodině, všechno jsem to chtěla zvládnout sama a bez chemie. Dokonce jsem se přihlásila do kurzu pozitivního myšlení....Dopadlo to tak, že mě nakonec vezla rychlá, z toho stresu jsem chytla srdeční arytmie.. Musí se to hlídat, je to nebezpečné, psychické vypětí se vždy někde objeví a je záludné.
|
|
|
V její náručí
Rodinné léto plné dobrodružství: Objevte zábavné a hravé aktivity Horského resortu Dolní Morava
Valdštejnské slavnostiJičín 
Divadlo v parkuPraha 4 
Ferda mravenecLitoměřice 
Kurátorské provázení v Botanické zahraděPraha 8 
Pohádkový park na SychrověLiberec 
Valdštejnské slavnosti
Divadlo v parku
Ferda mravenec
Kurátorské provázení v Botanické zahradě
Pohádkový park na Sychrově
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)