Re: Nespaví sourozenci

Já bych teda nejstaršímu zakázala večerní scény a to asi dost tvrdě s tím, že to prostě rodiče nedávaj, naučit ho, jak se obstarat, což teda už asi umí, a tvrdě vyžadovat, co musí bejt na druhej den připravený (třeba už může mít svačinu do školy apod., chystat oblečení sobě i tříletýmu, i s žehličkou by se mohl seznamovat,koupelnu mejt, obsah ledničky kontrolovat a psát, co je třeba dokoupit, dohlídnout babičce na prášky nebo jí něco nachystat, to jsou takový krátký tichý úkoly) a odkdy bude TICHO.

Jeden otec početné rodiny kladl dětem na srdce veršík "tatínka buditi, veliké trápení další den zažíti"...Potřeboval bejt ráno aspoň trochu ve formě do práce a neusnout za volantem.

Nebo bych mu po probuzení na chvíli šoupla syté suché mimino, klidně jako nějaký "kšeftík" - když mi dopřeješ, že se v klidu vysprchuju/navečeřím, tak si můžeš dýl číst, dostaneš bonus ke kapesnému, zejtra naopak já tobě dopřeju, že tě hodím autem na trénink...já už bych pak mimino najedená a umytá tulila vleže a kdyby se nám na to velkoletišti povedlo usnout, tak jedině dobře. My jsme měli děti malý, takže sourozence jako mimino nenosily, aby se s ním nevymajzly, ale dělaly na něj občas cukrbliky na zemi a zabavovaly ho chrastítkama atd., pak jsme si večeři a sprchu prostřídali s mužem (chovali robě, aby bylo zticha a nebudilo školkaře) a pak už si na večer nic neplánovali, holt když jsme odpadli všichni, tak jsme spali,když se rodiči zadařilo se vzbudit a odplížit, tak jsme měli chvíli pro sebe...to půjde. A já teda coby kojící matka mohla usnout kdekoliv kdykoliv, když jsem konejšila přišedší prostřední, tak klidně u ní v posteli uprostřed ukolíbavky. Už jsem si preventivně lehala/sedala tak, aby to provozuschopně přečkaly moje záda, kdybych zabrala.