Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak?

Život je choroba přenášená pohlavním stykem a vždy končící smrtí.
Z tohodle pohledu jsme všichni nemocní a umírající, sice nevíme kdy odejdeme, jestli dnes nebo za 50 let, ale se svou konečností holt je rozumné počítat.

Ne každý ovšem kouká na svůj život jako na omezený úsek v čase a pak může být překvapen. Smíření se svojí konečností jsou lidé holt do různé míry. Stephen Covey nám doporučuje si představovat náš vlastní pohřeb a co bychom rádi, aby na něm od řečníků zaznělo. Podle toho pak můžeme volit, čemu dáme svůj čas.

Stejně si ale myslím, že jako Wolker se lidé víc bojí umírání, aby nebylo bolestné, než toho že přestanou existovat.

"Vesměs se všichni shodují, že pokud se umírající sám nezeptá, krutou pravdu by mu nikdo říkat neměl."
Dejme tomu. Ale moc nerad bych zase přetvařoval. Ostatně až bude v Česku běžná euthanazie, bude rozumné nemocnému říct, v jakém je stavu a jaké má vyhlídky, aby se mohl rozhodnout, zda se chce nepříjemnému umírání vyhnout.