Re: Může smrtelně nemocný "přijmout" svou diagnózu a jak?

Diho, tak, jak to popisuješ, se zdá, že maminka chce tu hru na uzdravení (i když kdoví, možná jen naoko před vámi).
Nechala bych jí ji hrát...je to jen její...
Třeba chce tu naději, nikdo nemá právo jí ji vzít.

Myslím, že tohle je případ od případu...a člověk musí být hlavně empatický.

To, nač se ptáš, to přijetí, to se jedná o vnitřní stav, o určité smíření se se situací a sám se sebou...a vlastně to nemusí být nějak zvlášť zvnějšku viditelné.
Může přijít chvíli před smrtí .

Pokud je to tak, že člověk odchází, duše už stejně ví, mozek a vůle se ještě může bránit...
byla bych s maminkou co nejvíc, pokud to jde a byla co nejvíc neutrální...ale užila si každou společnou vteřinu - třeba jen mlčením, pohlazením, úsměvem...ale vím z vlastní zkušenosti, jak moc je to těžké...

Hodně sil.