Re: Čekání na katastrofu

Dooly, přesně tak a je i legrační, že se to opravdu lidem začíná dít právě poměrně rychle- opět tedy viděno mým pohledem, už nevím, jak líp to napsat, aby to nebyly jakoby cílené rady .

Dřív se hodně psalo o pozitivním myšlení, ale ono to není v myšlení, tedy v myšlenkách, je to v nasměrování té pozornosti, emocí, prožitků s tím spojených.
Jako když něco pozorujeme, většinou tedy něco významného..nejen že to vidíme, ale taky u toho cítíme a prožíváme vnitřní emoce...a to je ta pozornost...čím víc se tím zaobíráme včetně těch emocí, ale i třebas té vizualizace, i když to je podle mne až druhotné, tím víc to tvoříme...protože Vesmír je ve své podstatě také prvotně mentální...a asi nejen prvotně, ale stále...

Loňský rok byl rokem velkých změn, končily věci, které neměly pevné základy, pro spoustu lidí byl strašně těžký nejen co do hmoty, ale i do vnitřních prožitků, a právě kolem Vánoc a koncem roku to vrcholilo, do toho i možná spadly ty podivné nemoci a poměrně dost lidí v tomto období asi i zemřelo (tedy hodně se úmrtích psalo, ale statisticky nevím).
tenhle rok bude snad naštěstí klidnější. hrozně moc lidí si to přeje...ale je potřeba na těch otřesech základech budovat tu svou stavbičku, někdo buduje znova, někdo opravuje a někoho ty otřesy vůbec nepoškodily...jen třeba prožíval něco uvnitř, něco čistě subjektivního...
Ale je potřeba (podle mne) opravdu začít u sebe...a navázat určité spojení s tím důležitým uvnitř sebe...a začít se starat i o to.
Protože právě i to tvoří to, co žijeme...

Jsem se rozepsala asi moc...ale nedalo mi to.

Tedy - čemu věnujeme pozornost, to roste...ono to je i staré indiánské přísloví.
A to, KAM tu pozornost zaměříme, je fakt jen na nás samotných.