jitucha |
|
(15.2.2010 12:51:47) U žádného odborníka jsem s tím ještě nebyla, ale definici na netu odpovídá z nějakých 80-90%. ( schizoidní porucha osobnosti, charakteristické znaky: emoční chlad, odstup nebo oploštěná afektivita, omezená schopnost vyjadřovat vřelé, něžné city, ale i zlobu vůči jiným lidem lhostejnost ke chvála a kritice, uzavřenost, izolace, monotónní samotářské aktivity nadměrný únik do fantazie a introspekce; jen málo činností, pokud vůbec nějaké, skýtá potěšení malý zájem o sex, nedostatek touhy po vztazích necitlivost pro společenské normy a konvence vnitřní přesvědčení a logika: "Jsem nepřizpůsobivý, soběstačný a jsem samotář. Druzí lidé mi nemají co nabidnout. Když si budu od druhých udržovat odstup, budem se mi dařit lépe. Kdybych se snažil mít vztahy, nefungovaly by. Vztahy nic nepřinášejí.") Nechová se zle, jen je takový inertní ... Výraz obličej má zhruba jeden (něco mezi unaveným a otráveným), málokdy promluví sám, téměř nikdy z ničeho nemá radost, pokud ano, tak z věcí (a z dětí -ale bojím se, co bude, až přestanou být sladké a roztomilé), o sex nestojí, kamarády prakticky nemá (moje kamarády snáší dobře), nejradši je sám na zahradě, sám v garáži, nerušen u tv. nepohladí, nepolíbí, jen výjimečně pochválí (ale taky nekritizuje a nerejpe), sám pochvalu přijímá s netečným výrazem. s dětmi se směje a mazlí. vypadá to asi šíleně, na druhou stranu je spolehlivý, chytrý a šikovný, o děti se stará hezky a prakticky, nekritizuje moje koníčky a známé a umožňuje mi se jim věnovat, na spoustě věcí kolem dětí a domácnosti se nemusíme vůbec domlouvat a bezvadně nám fungují. Máte někdo takového exota a co s ním děláte?
|
Jana+3 | •
|
(15.2.2010 13:00:50) Já měla takového přítele,s tím rozdílem,že kritizoval a ještě do všeho kafral.Nyní je to otec mého dítěte,o dítě jeví docela zájem,ale jen proto,aby se mohl chlubit před známými jaký je dobrý otec.Jinak ale stačí,pokud dítě udělá něco,co se mu nelíbí ječí jako siréna a sprostě nadává,reaguje nepřiměřeně situaci.Jinak,co jsi psala přesně souhlasí:)
|
|
Aneka_ |
|
(15.2.2010 13:01:08) Jitucho - to jsi popsala mně No žije se mi se sebou dobře, ale nikdy jsem netušila, že na mou povahu je definice
|
jitucha |
|
(15.2.2010 13:07:10) to je docela zajímavé, jak vztah schizoid - veselý optimista vidíš z druhé strany? jsou emoce opravdu tak nepochopitelné a vztah s jiným člověkem takové ohrožení? my vlastně vycházíme dobře, ale je to takové mimoběžné ... a samozřejmě bych toho od chlapa chtěla víc, ale zase ho nechci tejrat.
|
Aneka_ |
|
(15.2.2010 13:23:49) Jitucho - ano jsou nepochopitelné, stejně jako je nepochopitelné stále někomu říkat "miluji tě" "sluší ti to" a podobně. Stejně to beru jen jako slova. Stejné je to i s kamarády. Nemám kamarády - nepotřebuji je. Né že by o mně nestáli, hlásí se ke mně na můj vkus až moc, ale já se jim vyhýbám. A opravdu pro mně moc nic neznamenají. Nerada se svěřuji, nerada se s někým bavím více osobně, nemám ráda pravidelné scházení se či cílené navštěvování se. Ale manželovy kamarády ráda mám, jsou jeho a je mi mezi nimi dobře a to možná právě proto, že to jsou jeho známí a o mně tam moc nejde. Nikdo ode mně nic nečeká, nechce. Zajímavé je, ža na okolí působím dobře, společensky,v pohodě - když už mně tedy poznají Jinak jsem spíše uzavřená. Jinak vztah máme výborný, jen je mi vytýkáno, že se neumím odvázat, dát najevo city a tak podobně, ale muž mne už za ta léta zná a řekla bych, že ví, že ho potřebuju. Jinak extra radovat se také neumím, zase ale, pakliže mám sen a ten se mi splní, raduji se z něho hodně dlouho. Stejně tak ale moc nic nechci, jsem nenáročná na potřeby a chtíče.
|
|
Venca * |
|
(15.2.2010 13:42:39) se taky vnutím se vztahem - nic z toho, co píšeš, samotné aktivity atd. mi tak moc nevadí, že bych s tím měla zásadní problém, co mi vadí je pocit "chladného" vztahu...ty emoce mezi partnery...
|
|
|
jitucha |
|
(15.2.2010 13:48:55) a je možné se se schizoidem domluvit? aby akceptoval třeba to, že s ním denně 10-15 minut potřebuju mluvit, ne provozně, vcelku o čemkoli, a za to ho zbytek večera nechám na pokoji. já si dost vystačím, ale co je moc, to je moc. on se hodně brání začít rozhovor, protože se podle mě bojí, že to nebude mít konce, ale samozřejmě to neřekne. vím, že nejsi můj manžel, ale evidentně k němu máš v jistém smyslu blíž
|
jitucha |
|
(15.2.2010 14:16:50) tak to každopádně. on sám ale říká, že nesnáší lidi, a to asi těžko bude následek manželské krize.
|
|
Ananta |
|
(15.2.2010 18:28:52) On má v podstatě poruchu osobnosti každej kdo trochu víc nebo jinak přemýšlí, vykašlala bych se v tomto případě na diagnózy. Nejzdravější jsou zemití extroverti, to je taková evropská norma, jako když pleskneš syrové maso o zem.
|
Ananta |
|
(15.2.2010 20:08:45) Já to mám úplně stejně, deptá to mé okolí a začíná mi to trochu zasahovat do práce a vztahu. Nějaký společný pracovní výjezd je pro mě horor a společná dovolená s někým to není realizovatelné, potože bych po dvou dnech vybuchla a špatně by to dopadlo. Jsem schopna se sbalit a zmizet. Nejhorší je, že to postupuje a začínám z toho mít obavy.
|
|
|
|
|
|