astraela |
|
(18.8.2010 7:03:04) Psychiatři tvrdí, že při velké únavě se to může stát i duševně zdravým lidem. Když jsem měla zkouškový a byla unavená, stalo se mi, že jsem šla v baráku velkou širokou chodbou a najednou jsem měla pocit, že lítám. Pak taky jsem šla po ulici a slyšela houkání sanitky a měla dojem, že si pro mě jedou, že se to houkání sanitky dotýká mě. Protože jsem se jako koníček zabývala schizofreniemi a toto jsou také možné příznaky schizofrenie, dostala jsem najednou strach, jestli nejsem také nemocná, protože toto jsou příhody schizofrenie. Ale lékařka řekla, že to je ok, že se to někdy stává normálně, když je člověk přetažený. Uf, to se mi ulevilo. (Ale byl to příjemný pocit s tím létáním.)
|
Katla |
|
(18.8.2010 8:25:35) Ale mívám pocit, že jdu a nedotýkám se hohama země a cesta mi neubývá, pak mám pocit občas, že jsem za tlustým sklem, kdy svět vnímám divně a zvuky ke mne dolékahí jakoby deformované, a pak mám pocit občas, že nejsem. ASi je to z únavy.
|
Ivik a kluci 00,03,06 |
|
(18.8.2010 8:32:37) Hroudo, jak jako že "nejsi"? To asi znamená, že nemyslíš ("Myslím, tedy jsem..." )
|
Katla |
|
(18.8.2010 8:49:13) težk ose to popisuje. je to velmi intenzivní pocit, že neexsituju, i když rozum samozřejmě ví, že když mám pocit, že neexistuju, tak asi existuju ...vnímám svoje tělo jakoby fragmentovaně - vidí msvovi ruku, ale jako by mi nepatřila, nohu, ale je mi cizí, nejvíce to mám z se svým hlasem, nekdo mluví , slyším se mluvit, ale nejak mi všechno mi připadá takové mechanické, nekdy je to tak intenzivní, že zažívám zvláštní překvapení, že mne nekdo vnívá jako konkrétní osobu a reaguje na mne.
|
Katla |
|
(18.8.2010 8:53:35) jo , ale jako nekdo jinej si teda nepřipadám, spíš si nepřipadám jako já, jakoby mi zmizí identita a nevnímám se jako celek, ale rozhodne si nepřipadám jako cizí chlap
|
Ivik a kluci 00,03,06 |
|
(18.8.2010 8:59:09)
No já to myslela jako že se cítíš jako ten Malkovich. On taky nevěděl, že je v jeho hlavě někdo cizí. Akorát pak mu začalo připadat divný, že se cítí zvláštně a jakoby jeho ruce nebyly jeho, jeho hlas jeho.. . Nemyslela jsem, že by ses cítila TY být v něčím těle , ale někdo ve tvým .
|
Katla |
|
(18.8.2010 9:03:28) kdybych mela pocit, že mi nekdo vlezl do hlavy, tak už zobu pilule
|
|
|
|
|
|
|
astraela |
|
(18.8.2010 8:46:44) Ten pocit, že člověk občas není, to je myslím derealizační nebo depersonalizační syndrom, nebo tak nějak, aspoň myslím. Ale v malé míře to mají i zdraví lidé, většinou z únavy.
|
Katla |
|
(18.8.2010 8:52:18) já to mívám, kam mi pamět sahá, a k tomu i jiné věci, ale určitě jsem zdravá, což s epodle mne projevuje tím, že tomu nepropadnám. Občas si akorát stračně intentivně a zuřivě mnu obličej, hlavně čelo, to mi trcohu pomáhá, i když i toho vypadám jak magor.
|
Ivik a kluci 00,03,06 |
|
(18.8.2010 9:00:42) No jasně, mneš si čelo, páč tam máš v hlavě někoho cizího a ten tě tam svědí .
|
|
|
|
|
..maya.. |
|
(18.8.2010 8:30:13) mám občas divné pocity, třeba ležím a najednou mám pocit jakobych spadla...takový propad...jinak ty zvuky to joo...mě se furt zdá že něco slyším ale to je asi tím jak děcka blbnou a v bytě se to různě rozlíhá, hluk z cesty atd...a nebo mi šibe
|
Amálie00 |
|
(18.8.2010 8:36:37) Nevím, co to bylo, ale jednou jsem měla asi půl dne pocit, že jsem "mimo tento svtě" nebo jak bych to napsala. Nedokázala jsem si uvědomit například pojem času nebo který je den, prostě do slova a do písmeně jsem byla mimo sebe. Bylo to hrozně nepříjemné. Je to už tak 3 roky zpátky a od té doby se to (ťukám) neopakovalo) Nevím, jestli to byla psychotická příhoda a jestli byla lehká, ale už to nechci zažít
|
|
|
Líza |
|
(18.8.2010 8:31:07) TO, co popisuješ, nejsou příznaky psychotické epizody. Respektive, nešlo o psychotickou epizodu. Míň se pozoruj a bude ti líp.
|
Líza |
|
(18.8.2010 8:59:44) Iviku, to by bylo na čtvrthodinovou přednášku.
|
|
|
astraela |
|
(18.8.2010 9:31:23) Aha, tak sorry, ale stejně by mě zajímalo, jestli někdo neprožil něco zvláštního
|
Ivik a kluci 00,03,06 |
|
(18.8.2010 9:46:30) No, zvláštního.. Psychotická příhoda to nebyla a pro někoho moc zvláštní taky ne, ale pro mě teda jo. Učila jsem se na jednu těžkou zkoušku a fakt hodně mě bolela hlava. Zkouška byla z biochemických pochodů a chemie nebyla nikdy můj koníček, na gymplu jsem ji flákala a moc jsem tomu nerozuměla. Hlava mě třeštila celej den, učila jsem se i přes noc, abych toho do hlavy narvala co nejvíc na druhej den, kdy byla zkouška. Seděla jsem nad tím, dřela jsem to do sebe a najednou mě hlava bolet přestala a cítila jsem úplný čisto (ne jako prázdno ). Prostě jako bych měla tu hlavu nekonečnou, jako bych ji vůbec necítila. Ty chemický procesy jsem si přečetla a bez námahy pochopila, bylo to jako když se něco sepne a člověk si řekne "a jo, vždyť je to naprosto jednoduchý!" Byla to jen pitomá biochemie, ale já si připadala, jako kdybych pochopila teorii relativity a tenkrát jsem měla pocit, že jsem schopná pochopit cokoli. Bohužel za pár dní to nějak vyprchalo a věci, který jsem předtím jasně chápala, jsem najednou zase nechápala. Nedovedu si to vysvětlit, protože mi vždycky přišlo, že jak jednou člověk něco pochopí, už tomu rozumí. Ale bohužel jsem fakt byla "geniální" jen pár hodin a poté jsem zase normálně zblbla na svou původní úroveň .
|
|
|
|
Vítr z hor |
|
(18.8.2010 10:30:03) Tak tuhle jsem měla včera večer Byla jsem strašně unavená, ale nemohla jsem usnout, a pokaždý, když jsem se obrátila na bok, všechno se mnou lítalo. Totální ztráta rovnováhy, jak kdybych byla na mol nebo na Apollu
|
Vítr z hor |
|
(18.8.2010 10:31:14) Ale když tak koukám na to téma, co jsem právě založila, tak to taky mohla být otrava sprejem proti blechám
|
florka+zuzaňák |
|
(18.8.2010 12:44:53) Minulý týden jsem jela autem, večer a bolela mě hlava, malá byla ukňučená, tak to přičítám únavě, ale najednou jsem jela po jižní spojce a nevěděla jsem, kde jsem trvalo mi to asi minutu, než jsem se srovnala, byl to pocit, jako kdyby mě najednou někde prsknul do auta a já nevím kde jsem se tam vzala. Opravdu jsem se modlila ať už jsem doma.
|
|
|
|
Winky | •
|
(18.8.2010 14:30:24) hm, v dětství resp. dospívání jsem mívala takový stavy "vypnutí hlavy", že jsem třeba šla sama známou cestou (chodila jsem 4km od nádraží domů) a pamatovala jsem si jen začátek cesty, a pak už jsem stála u dveří baráku. Vůbec nevím co se dělo cestou, jestli jsem někoho potkala nebo okolí té cesty.... ale tam to tipuju že to bylo jakési mechanické, že jsem tu cestu znala a tak jsem nad ní nemusela přemýšlet a mohla jsem si řešit věci ve své mysli. Nevnímala jsem to jako nějak extra nepříjemné, spíš jsem si říkala jestli bych byla schopná normálně reagovat kdyby něco bylo jinak (třeba rozkopaný chodník a tak). Pak taky někdy při horečkách nebo když mi bylo blbě mi připadalo, že mám ohromnou hlavu a titěrné tělo, místo rukou a nohou takové špejličky tenké. To mi bylo nepříjemné. No a s tím že jdu a mám pocit jako že najednou padám a přitom nepadám, to se mi taky někdy stane. Ale v podstatě jsem docela nemotorná (bouchám se a zakopávám docela často), takže myslím že to je jen reflex, že se tělo bojí že si zas na něj nedávám pozor tak se leká preventivně nebo co.
|
|
|